První CeBIT internetové éry

Letošní CeBIT byl doslova prodchnut Internetem. Jeho přítomnost byla znát na každém kroku, a oficiální veletržní časopis CeBIT News šel dokonce tak daleko, že letošní ročník označil za „první CeBIT internetové éry".

Přítomnost Internetu na letošním CeBIT-u měla mnoho podob a forem. Jednou z nich byl i oficiální veletržní WWW server (který si ale svou premiéru odbyl již v loňském roce]. Letos byl tento server dostupný s předstihem, a pro mnohé účastníky byl vítanou příležitostí seznámit se v předstihu s tím, co je v Hannoveru čeká - s důležitými informacemi o samotném veletrhu, exponátech i vystavovatelích, s plány doprovodných akcí, kulturním programem a dalšími zajímavostmi. Zřizovatelem veletržního serveru přitom byla pořádající Deutsche Messe, a šlo ve skutečnosti jen o jednu část jejího velkého WWW serveru (s adresou http://www.messe.de). Jiné části tohoto serveru jsou již dnes věnovány dalším výstavám a veletrhům, které Deutsche Messe také pořádá - takže až budete chtít získat nějaké podrobnější informace například o mladším bratříčkovi mamutího CeBITu, neboli o výstavě CeBIT Home, nemusíte hledat daleko.

Své vlastní „WWW expozice", zaměřené specificky na CeBIT, si však zřizovalo velmi mnoho jednotlivých firem, od velkých a renomovaných až po malé a dosud nepříliš známé - všichni totiž vycítili, že prostřednictvím Internetu a služby World Wide Web mohou prezentovat své nabídky aktuálněji, atraktivněji a zřejmě i s menšími náklady, než prostřednictvím tištěných letáků a katalogů. Do budoucna lze nejspíše očekávat, že distribuce informací v elektronické formě neustále poroste, a časem možná zcela zastíní klasické „papírové formy". Interaktivní on-line forma, využívající služeb Internetu či jemu podobných sítí, však nejspíše nebude jedinou možností - již letos bylo mnoho informací dostupných na disketách či discích CD-ROM, a také tento trend bude nejspíše pokračovat.

Díky Internetu se na letošním CeBITu začala etablovat i zcela nová kategorie vystavovatelů - poskytovatelů internetových služeb. Tedy nejen „klasických" poskytovatelů přístupu k Internetu (dnes běžně označovaných jako ISP, od: Internet Service Providers), kteří nabízí především tzv. IP konektivitu, ale také nejrůznějších „poskytovatelů obsahu" (content providers) - tedy subjektů, které samy využívají Internet jako přenosovou infrastrukturu, prostřednictvím které dodávají své služby a „zboží" zákazníkům. Na letošním CeBITu se v této kategorii poprvé ve významnějším měřítku prezentovali například vydavatelé novin a časopisů, kteří své tituly publikují kromě obvyklé tištěné formy i ve formě elektronické a šíří je typicky prostřednictvím WWW. Již samotná orientace v tom, který odborný či populárněji zaměřený titul je dnes možné si přečíst na Internetu, se stává netriviální záležitostí - časem se nejspíše stanou výjimkou takové tituly, které na Internetu nebudou. Pak otázka nebude znít „je to na Internetu?". Místo toho se lidé budou ptát: „kde to na Internetu najdu?" No a zde je obrovský prostor pro nejrůznější služby, které by uživatelům dokázaly usnadnit orientaci v tak obrovském moři informací, jakým Internet již dnes je - tedy pro různé vyhledávací služby a služby spočívající ve shromažďování a katalogizování odkazů na existující zdroje. V této kategorii se na letošním CeBITu objevilo několik prvních vlaštovek, ale hlavní bonanza na tomto zlatonosném poli zřejmě teprve přijde. No a ještě méně obydlená je pak sféra konzultačních a vzdělávacích aktivit, po kterých úpěnlivě volá neskutečně obrovská masa potenciálních i aktuálních uživatelů - kdo jim poradí, k čemu všemu by se dnešní Internet dal využít, a kdo je naučí jej efektivně využívat?

Přítomnost Internetu však byla na letošním CeBITu patrná i nepřímo, v podobě mnoha nových či alespoň inovovaných produktů a služeb, které jsou Internetu vysloveně šity na míru. Zkusme si některé z nich postupně probrat a odhadnout, jakým směrem se vývoj v jednotlivých oblastech začíná ubírat.

WWW browsery

Zdaleka nejoblíbenější službou dnešního Internetu je služba World Wide Web. Uživatelé, kteří chtějí mít k této službě přístup, musí být vybaveni tzv. WWW browserem (WWW prohlížečem, WWW klientem). Nabídka browserů je dnes již poměrně bohatá, ale rozdělení trhu již tak pestré není - zdaleka největší krajíc si pro sebe ukousla firma Netscape, která na letošním CeBITu vystavovala úplně poprvé. Její browsery podle posledních statistik pokrývají až 85 procent trhu celosvětově, a v Evropě dokonce přes 90 procent (měřeno v počtu přístupů k relevantnímu vzorku WWW serverů). Na druhé místo se protlačila firma Microsoft, která svůj browser Explorer rozdává zcela zdarma - ale tento její tah kupodivu nepřinesl významnější zvrat v nadvládě firmy Netscape. Ta své browsery sice nerozdává zdarma, ale díky její licenční politice, způsobu distribuce a četnosti inovací dokáže mnoho uživatelů používat její browsery zdarma. Do budoucna pak lze očekávat, že browsery se nejspíše definitivně usídlí v kategorii „freeware" (tj. budou skutečně a pro všechny zdarma), a jejich producenti budou své zisky čerpat z prodeje WWW serverů a dalších doprovodných aktivit (například z prodeje tištěných manuálů ke svým browserům, poskytování uživatelské podpory atd.). Bude jistě zajímavé sledovat, co tento trend udělá s dalšími producenty WWW browserů, kteří se vehementně snaží vyplnit dosud neobsazené skulinky na tomto jistě zajímavém trhu - ti chytřejší se již dnes začínají orientovat na doprovodné produkty, které dokáží spolupracovat s libovolným browserem.

Dalším zajímavým trendem v oblasti browserů je jejich tendence integrovat do sebe další funkce, které bezprostředně nesouvisí se službou WWW. Příkladem může být „zabudovávání" klientských programů elektronické pošty, programů pro čtení tzv. síťových news, programů pro on-line konverzaci (tzv. chat) a dalších. Nejvíce je takováto integrace patrná na browserech Navigator firmy Netscape (její Navigator Gold má dokonce zabudován i jednoduchý autorský nástroj pro vytváření WWW stránek), ale stejný trend už začínají nabírat i ostatní browsery. Vše je přitom nejspíše motivováno snahou učinit z WWW browserů jednotné klientské prostředí, které by umožňovalo uživatelům přistupovat ke všem dostupným službám prostřednictvím jediného klientského programu, s jediným uživatelským rozhraním. Přínosy by byly obrovské - místo n různých klientských programů na pracovních stanicích by stačilo udržovat jen jeden jediný, a také samotní uživatelé by se nemuseli učit pracovat s mnoha různými programy, ale stačila by jim znalost jen jednoho jediného programu. V dnešní době, kdy náklady na správu a podporu uživatelů již výrazně převyšují jednorázové pořizovací náklady, to je argument opravdu velmi pádný.

Ještě dalším zajímavým jevem v oblasti WWW browserů je snaha dát jim schopnost pracovat i s jinými formáty dat, než jen s klasickými texty a obrázky, na které dosud pamatuje jazyk HTML (HyperText Markup Language). Nejde přitom jen o různé multimediální záležitosti typu zvuků, živých obrázků či dokonce trojrozměrné obrazy, ale také například o podporu interních datových formátů některých známějších textových procesorů, spreadsheetů, prezentačních programů - například o schopnost browseru korektně zobrazit soubor ve formátu MS Word, ve formátu prohlížeče Envoy (z balíku PerfectOffice) apod. Po technické stránce se přidání takovýchto schopností řeší formou „zásuvných modulů" ryze softwarové povahy - tedy programů, které slouží jako doplněk konkrétního browseru (a mají povahu dynamicky instalovatelných knihovních modulů). Ne nadarmo se těmto „zásuvným modulům" říká plug-in (zejména v souvislosti s browsery Netscape Navigator, pro které je nabídka plug-in modulů zdaleka největší). Jaký je ale hlavní důvod pro takováto rozšíření a podporu dalších datových formátů? Motivaci je třeba hledat ve snaze využít službu WWW a její browsery i v rámci tzv. Intranetu, a tedy pro interní potřeby určité provozovatelské organizace. Pokud ta má například většinu svých dokumentů ve formátu MS Word a chce je v rámci svého Intranetu zpřístupnit svým uživatelům prostřednictvím WWW browserům, je pro ni velmi důležité, aby tyto browsery dokázaly příslušné dokumenty korektně zobrazit (a tyto nemusely být převáděny do formátu HTML, který browsery používají standardně).

Doslova v předvečer zahájení CeBITu, 12. března, došlo na trhu browserů k zajímavé události. Společnost America On Line (AOL) nejprve oznámila, pro své uživatele zvolila browser Netscape Navigator (který by jim dodávala na základě licence). Krátce na to však učinila zásadní obrat, a dala přednost browseru Microsoft Explorer. Důvod je prostý - Microsoft nabídnul zařazení ikonky pro přístup ke službě AOL přímo do pracovní plochy nových Windows 95. Tento fakt naznačuje dvě velmi zajímavé skutečnosti:

• technické a funkční rozdíly mezi jednotlivými browsery začínají ustupovat do pozadí, a na významu naopak začínají nabývat jejich „marketingové" přednosti. Tento trend nejspíše bude pokračovat, a užitné vlastnosti nejoblíbenějších browserů se do budoucna nejspíše vyrovnají. Kéž by totéž platilo i o standardech, resp. používaných technikách, mechanismech a protokolech - zde hrozí jisté nebezpečí, že se obě hlavní větve (browsery Navigator a Explorer) významněji „rozejdou" a přestanou být vzájemně kompatibilní.
• když Microsoft připustil, aby se vedle tolik kritizované ikonky pro přístup k její sítí Microsoft Network objevila na pracovní ploše Windows 95 standardně i ikonka pro přístup k jiné síti, pak to nutně znamená, že Microsoft již významnějším způsobem přehodnotil své záměry se sítí MSN.

WWW servery

Za vhodnou platformu pro provozování WWW serveru byl ještě do nedávné doby považován Unix, v některé ze svých četných variant. Dodnes pak drtivá většina WWW serverů v Internetu stojí právě na této platformě. V praxi to ale znamená, že pro jejich zřízení a provozování jsou nutné náklady odpovídající pořízení a provozování Unixového počítače, a hlavně pro jejich správu a udržování jsou nutné znalosti tohoto systémového prostředí. Dokud provozování WWW serverů nedosáhlo masového měřítka, mohlo zůstat v rukou specialistů znalých Unixu. Jakmile ale počty WWW serverů začaly prudce stoupat, jejich dostupnost pouze na platformě Unixu začala být nepříjemnou překážkou - proč platit tolik za pořízení Unixového počítače, proč by nemohlo stačit obyčejné výkonnější PC? A kde shánět drahého odborníka na Unix? Na trhu tak náhle vznikla velká poptávka po řešení, umožňujících provozovat WWW servery i na jiných platformách, než jen na Unixu.

Na letošním CeBITu byla k vidění celá řada programů, vycházejících vstříc poptávce po možnosti provozovat WWW servery na jiných než Unixových platformách, a to hned v celém širokém spektru, pokrývajícím očekávané potřeby různých zákazníků - od minimálních nároků na funkčnost, s důrazem na co největší jednoduchost a možnost „rychle začít", až po plnohodnotné WWW servery, které umožňují skutečně seriózní využití. Na oné „jednodušší" straně spektra tak stojí takové WWW servery, které jsou zabudovány do WWW prohlížečů (resp. tvoří s nimi jediný integrovaný celek), a umožňují skutečně komukoli zřídit si na svém počítači vlastní WWW server (příkladem může být PowerBrowser firmy Oracle). Zde přitom jde o taková řešení, která musí být schopná provozu na typické „uživatelské" platformě, kterou dnes bezesporu jsou MS Windows. O stupínek výše pak stojí samostatné programy, určené pro platformu Windows (nejčastěji pouze Windows 95), a plnící roli WWW serverů. Takovéto programy existují jak v kategorii komerčních, tak i v kategorii public domain programů či sharewaru. Také jejich schopnosti se mohou dosti významně lišit - některé komerční WWW servery pro MS Windows nabízí i dosti pokročilé funkce a efektivní nástroje pro správce a WWW autory. Vzhledem k současnému trendu, kdy se zdrojem informací v rámci WWW stává stále více „drobných" uživatelů, lze v této oblasti očekávat velký rozvoj.

Na CeBITu však byly k vidění WWW servery i pro četné další platformy. Například firma Novell zde prezentovala své řešení, umožňující provozovat WWW server na klasickém serveru Novell NetWare 4.1. Vzhledem ke značnému rozsahu již instalované základny a znalostem tohoto prostředí budou WWW servery na platformě NetWare do budoucna zřejmě dosti časté a oblíbené. Konkurovat jim však bude platforma Windows NT, která se v poslední době začíná významně prosazovat nejen jako platforma pro tzv. file serving (čímž konkuruje především platformě Novell NetWare), ale zejména jako platforma aplikační - čímž začíná konkurovat i samotnému Unixu. Právě Windows NT by se do budoucna mohly stát nejpoužívanější platformou pro provozování WWW serverů. Svůj WWW server pro Windows NT nabízí samozřejmě i firma Microsoft (jako tzv. Internet Information Server), a to zcela zdarma. K dispozici však jsou i řešení od jiných firem, například server Esplanade od FTP Software. Bude jistě zajímavé sledovat, jak se tato komerční řešení (která nejsou zdarma) vyrovnají s konkurencí Microsoftu, který své řešení poskytuje bezplatně.

Na konkurenci Microsoftu v oblasti WWW serverů již zareagovala i firma Netscape, a to právě v době CeBITu. Ohlásila zde, že významnějším způsobem mění koncepci i způsob prodeje svých WWW serverů. Z dosud spíše monolitní aplikace, určené k plnění základní funkčnosti WWW serveru, se nyní stává otevřenější a univerzálnější systém, schopný pokrýt většinu funkcí které určitý subjekt potřebuje pro plnohodnotné využití možností dnešního Internetu, ať již obvyklým způsobem směrem „ven", nebo naopak směrem „dovnitř", v rámci tzv. Intranetu. Firma Netscape představila na CeBITu „balík" s názvem SuiteSpot, který obsahuje následujících pět druhů součástí:

• Enterprise Server, pro realizaci funkcí WWW serveru,
• Mail Server, neboli server elektronické pošty
• Catalog server, sloužící potřebám vyhledávání (umožňující implementovat vyhledávací službu),
• News Server, neboli server zajišťující distribuci síťových news,
• Proxy server, určený pro potřeby zabezpečení a umožňující oprávněným uživatelům plnohodnotné využití internetových služeb i tam, kde neoprávněným uživatelům stojí v cestě tzv. firewall,
• LiveWire Pro, umožňující provázat službu WWW s dalšími aplikacemi, zejména databázovými.
• Zajímavé je na balíku SuiteSpot jistě i to, že kromě Unixu podporuje i platformu Windows NT. Navíc bude prodáván spíše jako tzv. bundle, v rámci kterého budou mít uživatelé dosti velkou volnost v tom, jakou sestavu jednotlivých komponent si vyberou. Celý „bundle", tvořený šesti komponentami dle výběru zákazníka, má stát 3995 USD. Dokáží jeho funkční přednosti vyvážit skutečnost, že Internet Information Server firmy Microsoft nestojí vůbec nic?

Další zajímavostí, kterou firma Netscape ohlásila na letošním CeBITu, byl její záměr nabízet tzv. FastTrack Server. Jde očividně o pokus pokrýt i druhou stranu spektra, zaměřenou na jednodušší a méně náročné nasazení (zatímco SuiteSpot je určen pro nejnáročnější, „profesionální" část spektra). Server FastTrack, jak již jeho název napovídá, by měl umožnit „rychlý rozjezd", neboli snadnou instalaci a snadné zabydlení. Zajímavé je jistě i to, že tento server bude šířen stejným způsobem jako oblíbené browsery Netscape Navigator, tj. prostřednictvím Internetu, ze kterého si jej zájemci budou moci stáhnout a vyzkoušet (a teprve pak zaplatit). Stát má poměrně málo, v kombinaci s browserem Navigator Gold (který současně obsahuje i jednoduchý autorský nástroj na vytváření WWW stránek) má stát 295 USD. Důležitá je jistě skutečnost, že server FastTrack je možné provozovat na platformě Unixu i Windows NT, a do budoucna se počítá i s možností provozování na platformě Windows NT. I přes svou jednoduchost, nízkou cenu a zaměření na jednodušší nasazení dokáže server FastTrack pracovat i s jazykem Java a JavaScript, a má zabudováno rozhraní SSL 3.0 (pro podporu zabezpečených transakcí).