Dnešní Internet již zdaleka není technickým experimentem, jakým byl v dobách svého vzniku zhruba před pětadvaceti lety. Není ani vysloveně akademickou záležitostí, jakou se stal později. Dnešní Internet je především komerční službou, kterou si uživatelé kupují a platí za ni, protože jim přináší určitý efekt. Jaký efekt to ale může být?
O Internetu vychází v poslední době mnoho článků, od velmi odborně laděných až po značně populární. Ty z nich, které se snaží seznámit čtenáře s možnostmi dnešního Internetu, se většinou zabývají výčtem jeho služeb. Tedy výčtem nástrojů, které jsou k dispozici, a pouze následně pak čtenáře seznamují s tím, k čemu je možné tyto nástroje využít a jak mohou jejich prostřednictvím naplnit své informační potřeby . V tomto článku se pokusíme o obrácený postup: vyjdeme od toho, co uživatelé nejčastěji potřebují (tedy od toho, co tvoří jejich „informační potřeby") a pak si ukážeme, jaké jsou možnosti pro naplnění těchto informačních potřeb prostřednictvím Internetu.
Potřeba komunikovat
Vítejte v České republice!
Jednou ze základních lidských potřeb je potřeba komunikace - ať již s obchodními partnery, se známými či příbuznými, s osobami blízkými i nejbližšími, či ještě s jinými lidmi. Vedle dnes již klasických „komunikačních kanálů", jakými jsou telefony, faxy, listovní pošta či například expresní doručovatelské služby, se však stále více prosazují i čistě „datové" formy komunikace, zprostředkované počítačovými sítěmi obecně, a v celosvětovém měřítku Internetem konkrétně. Umožňují přitom jak přenos psaného slova, tak i přenos živého zvuku a dokonce i obrazu. Fungovat mohou jak v reálném čase, a tedy vyžadovat zapojení všech účastníků do vzájemné komunikace ve stejném čase, nebo toto vyžadovat nemusí. Stejně tak mohou tyto služby zajišťovat komunikaci lidí ve dvojicích či v celých skupinách.
Potřebujete-li někomu poslat nějaký psaný text, můžete tak učinit prostřednictvím elektronické pošty. Ta je dnes zřejmě nejoblíbenější službou počítačových sítí, a za svou popularitu vděčí především svému způsobu fungování. Je velmi rychlá, a dokáže doručovat zprávy v časech řádu minut a sekund. Přitom ale nevyžaduje současnou aktivitu příjemce a odesilatele: odesilatel může napsat svou zprávu tehdy, když se to hodí jemu, a stejně tak příjemce si zprávu může přečíst tehdy, když se to zase hodí jemu. Báječná rychlost doručování zpráv přitom znamená právě a pouze to, že příjemce bude mít zprávu k dispozici ve své poštovní schránce téměř okamžitě poté, co byla odeslána - a bude si ji moci přečíst kdykoli poté. Divíte se, že stále více lidí uvádí na svých vizitkách také svou adresu pro elektronickou poštu, a mnohdy dokonce preferuje tento způsob komunikace před ostatními?
Mapa královského města Plzně
Exaktní statistiky o počtu lidí, kterým je možné poslat elektronickou poštu, z ryze praktických důvodů neexistují. Odhady se však pohybují v řádu desítek milionů osob, a neustále rostou. Prostřednictvím elektronické pošty jsou přitom dosažitelní i uživatelé jiných rozlehlých sítí, například CompuServe, America OnLine, Prodigy, FIDO, či poštovních systémů na bází X.400 (mezi které patří například i náš tuzemský CZ Mail) - mezi Internetem a drtivou většinou ostatních sítí a systémů totiž existuje propojení, umožňující přenos elektronické pošty.
Dnešní Internet přitom nabízí elektronickou poštu schopnou přenášet textové zprávy bez háčků a čárek. S naší oblíbenou diakritikou má stále problémy: původně se s ní nepočítalo vůbec, potřebná opatření pro přenos textů v národních abecedách se zavádí až v poslední době, ale ještě zdaleka nejsou ve stádiu všeobecného rozšíření. Zajímavá je také schopnost elektronické pošty přidávat k jednotlivým zprávám i různé přílohy, které již mohou mít i jiný obsah než jen čistý text. Mohou to být například programy, datové soubory, stejně tak jako formátované texty z nejrůznějších editorů obsahující diakritiku, obrázky apod. Díky této schopnosti se tak z elektronické pošty stává obecnější přenosový mechanismus, který je možné využít v zásadě pro přenos čehokoli, co je možné „zabalit" do tvaru souboru.
Interaktivní mapa Prahy
Aplikace, prostřednictvím kterých uživatelé pracují s elektronickou poštou, se také neustále zdokonalují. Dokáží vytvářet příjemné uživatelské prostředí, a dokáží na sebe převzít i mnoho úkolů a činností, které ještě dále zvyšují užitečnost a výhodnost elektronické pošty. Kromě takových „samozřejmostí", jakými jsou například archivace přijatých i odeslaných zpráv, jejich třídění podle různých kritérií, jejich vyhledávání v archivu či udržování adresářů, to je například i možnost rozesílání jednotlivých zpráv na více adres současně. Prostřednictvím elektronické pošty je tak možné velmi snadno realizovat všelijaké oběžníky, rozesílat zprávy podle předem připravených distribučních strategií apod. Dokonalejší programy pro práci s elektronickou poštu dokáží efektivně pomoci svým uživatelům i při samotném psaní jednotlivých zpráv - mohou například vzít předem připravenou šablonu, použít ji jako základ nové zprávy a nechat uživatele pouze doplnit některé konkrétní specifické údaje.
S uživatelskou stránkou používání elektronické pošty a s její schopností přenášet i jiné věci než jen čisté texty (ve formě příloh) pak souvisí i další trend, který se v současné době začíná stále více prosazovat. Je to trend, spočívající ve vzájemné integraci elektronické pošty a dalších aplikací, například textových procesorů, spreadsheetů a dalších. Výsledkem je schopnost těchto aplikací využívat přenosových možností elektronické pošty přímo, bez toho že by uživatel musel sám explicitně aktivovat příslušné programy pro práci s elektronickou poštu, a zadávat jim potřebné příkazy. Pro uživatele je pak výsledný efekt takový, že o přenos dokumentu, spreadsheetu či jiných dat může požádat přímo tu aplikaci, ve které svá data vytváří, a ona již sama zařídí vše potřebné. Právě popsané řešení přitom vzniklo a prosadilo se především v prostředí lokálních sítí, tedy „na malou vzdálenost". Dnes se však stále více prosazuje i v rámci celého Internetu, tedy „na velkou vzdálenost", a umožňuje snadné, rychlé a bezproblémové zasílání celých dokumentů či jiných dat prakticky po celém světě.
Zpravodajství ČTK
Jistou nevýhodou elektronické pošty je pak její relativně malá bezpečnost - pro počítačové odborníky, správce sítí i nejrůznější narušitele není příliš těžké dostat se ke zprávám, adresovaným někomu jinému, zfalšovat nějakou část zprávy apod. Důvodem je zejména skutečnost, že Internet jako přenosový kanál není řešen jako spolehlivý, resp. jako zajištěný proti neoprávněnému přístupu. Na druhé straně ale dnes již existují mechanismy, schopné zajistit rozumnou míru zabezpečení elektronické pošty a přenášených informací proti obvyklým způsobům zneužití. Vesměs jsou založeny na tom, že se přenášené informace vhodně zakódují, tak aby pro nepovolané příjemce neměly žádný význam.
Po ekonomické stránce vychází elektronická pošta velmi příznivě. Náklady na ni jsou typicky zahrnuty již v ceně za samotné připojení k Internetu, a jedinými dalšími náklady pak bývají jen pronájmy dalších či větších poštovních schránek přímo u poskytovatelů připojení (viz článek Za kolik je Internet?). Také po technické stránce je elektronická pošta velmi nenáročná, a dokáže vystačit i s tzv. komutovaným připojením k Internetu (viz článek Co obnáší připojení k Internetu).
Komunikace v reálném čase
Mladý svět na Internetu
Významnou předností elektronické pošty je skutečnost, že nevyžaduje současnou aktivitu všech komunikujících ve stejném čase. Jejím prostřednictvím tak například můžete poslat zprávu někomu na druhé straně zeměkoule a nemusíte mít žádné obavy z toho, že jej díky odlišnosti časových pásem vytrhnete z hlubokého spánku. Pokud ale váš partner okamžitě čte a reaguje na zprávy, které mu elektronická pošta doručuje do jeho poštovní schránky, můžete i prostřednictvím dávkově fungující elektronické pošty dosáhnout velmi mnoha „obrátek" jednotlivých zpráv a odpovědí na ně, a velmi se přiblížit přímému dialogu. Pokud vám ale ani to nestačí, máte i v Internetu možnost vést skutečný dialog v reálném čase, tedy „živě".
Svobodné slovo na Internetu
Forma tohoto dialogu může být taková, že spolu komunikují dva účastníci a své vzkazy si průběžně píší - tedy to co jeden z nich napíše na svém počítači, to se druhému průběžně zobrazuje i na jeho počítači. V Internetu se však stále více prosazuje i taková varianta, při které spolu může komunikovat více účastníků najednou. Díky tomu je pak možné pořádat i celé konference, jejichž účastníci se mohou nacházet kdekoli po celém světě, v dosahu Internetu. Není to báječný nástroj pro pořádání všelijakých schůzí a jednání, který zcela eliminuje jakékoli cestovní náklady, a jeho vlastní provozní náklady jsou prakticky nulové (neb jsou zahrnuty v ceně připojení k Internetu jako takovému)? Konkrétní službou, která něco takového umožňuje, je služba IRC (Internet Relay Chat). Není ale zdaleka jediná, protože obdobné možnosti nabízí i další řešení, například služba WEBCHAT apod., a další se objevují.
Lidové noviny na Internetu
Požadavky „živého dialogu" v psané formě, týkající se potřebné přenosové kapacity, jsou poměrně malé a nekladou žádné specifické nároky na rychlost přípojky k Internetu. Poněkud jiné to ale bude v případě, kdy vám nebude stačit dialog psaný, ale budete požadovat i přenos mluveného slova a živého obrazu. Takovéto možnosti v Internetu také existují, ve formě tzv. videokonferencí. Vyžadují však dostatečně dimenzované přípojky, alespoň v řádu kilobitů za sekundu, a ty dnes stále ještě nejsou příliš běžné. Ale do budoucna se to může velmi výrazně změnit.
Novinový článek on-line
Poněkud jiná situace pak je s přenosem mluveného slova. Vzhledem ke konkrétnímu způsobu svého fungování byl Internet až do nedávna považován za nevhodný pro přenos mluveného slova, který má poměrně velké nároky na pravidelnost doručování jednotlivých části „zdigitalizovaného" rozhovoru. V současnosti, díky rostoucí kapacitě páteřních spojů v Internetu, však tato překážka do značné míry padla, a Internet se začal s úspěchem používat i pro přenos mluveného slova - konkrétně pro přenos telefonních hovorů. Objevilo se hned několik variant rešení tzv. internetového telefonu, který místo klasického telefonního přístroje předpokládá použití počítače vybaveného zvukovou kartou, mikrofonem a reproduktory či sluchátky. Obrovskou výhodou internetových telefonů je skutečnost, že jsou vlastně úplně zadarmo, a to i když voláte kamkoli po celém světě. Jediným nákladem přitom zůstává náklad na samotnou přípojku k Internetu, která ale i v tomto případě může být cenově dostupnou komutovanou přípojkou, s modemem o rychlosti alespoň 14,4 kilobitů za sekundu. Divíte se, že telefonní společnosti se proti tomu začínají bouřit?
Prezentování vlastních informací
Internet je svou technickou podstatou pouze komunikační infrastruktura, neboli prostředek vzájemného propojení jednotlivých uzlových počítačů i celých dílčích sítí. Jako takový tedy striktně vzato nenabízí žádné významnější informace, určené koncovým uživatelům - ty poskytují až provozovatelé počítačů, které jsou k Internetu připojeny a využívají jeho přenosových možností. Obecně je tedy prostřednictvím Internetu dostupné právě a pouze to, co se někdo rozhodne zpřístupnit ostatním. Každý subjekt, připojený k Internetu, pak má v této oblasti dvě základní možnosti: může sám zpřístupnit své vlastní informace ostatním, a může získávat informace, které obdobným způsobem zpřístupnil jiný subjekt. Podívejme se postupně na obě možnosti.
Dotaz do slovníku ....
Chce-li někdo využít Internet ke zpřístupnění vlastních informací ostatním uživatelům, může tak učinit opět dvojím způsobem. Buď je může sám aktivně rozeslat všem, u kterých předpokládá že by o tyto informace mohli mít zájem, nebo je může umístit na vhodné místo a umožnit ostatním, aby si je v případě svého aktuálního zájmu sami vyzvedli.
První varianta je značně problematická - pokud někomu zašlete takové informace, o které sám projevil vhodnou formou zájem, je vše v pořádku. Rozesílání nevyžádaných informací je ale považováno za velmi neetické, a mnozí „skalní" uživatelé Internetu na takovéto praktiky reagují značně podrážděně. Důvodem přitom není jen tradice, vzniklá za celou dobu existence Internetu. Důvody jsou i ryze praktické - pokud by se takto chovalo významnější procento uživatelů Internetu, jeho přenosové kanály by se rázem zahltily, a také koncoví uživatelé by nedělali nic jiného, než neustále „odklízeli" lavinu nevyžádaných informací, která by se na ně neustále valila. V dnešním Internetu se proto aplikuje téměř výlučně druhá, „pasivní" varianta zpřístupnění informací.
... a odpověď od slovníku
Pro „pasivní" zpřístupnění informací prostřednictvím Internetu je dnes k dispozici celá řada služeb, nabízejících různý uživatelský komfort a různou úroveň uživatelské atraktivnosti. Nejjednodušší možností jsou tzv. anonymní FTP archivy, které jsou v zásadě jen veřejně přístupnými depozitáři souborů. Vyšší míru uživatelské atraktivnosti nabízí služba Gopher, která umožňuje předkládat uživatelům nabídky ve formě textových menu, vzájemně provázaných a odkazujících se na sebe. Ještě větší míru uživatelské atraktivnosti pak nabízí služba WWW (World Wide Web), která dnes v Internetu jednoznačně dominuje (v oblasti zpřístupňování informací). Podobně jako služba Gopher totiž umožňuje předkládat uživatelům předem připravené nabídky, ale má mnohem bohatší prostředky pro tvorbu těchto nabídek - ty již nemusí být čistě textové, s lineárně řazenými položkami menu, ale mohou být uspořádány téměř libovolně, mohou obsahovat nejrůznější grafické prvky (obrázky, ikony, tlačítka apod.), zkrátka mohou být mnohem uživatelsky atraktivnější. Tzv. WWW stránky, jak se jednotlivým nabídkám služby WWW říká, mohou být doplněny i zvukovými či hudebními klipy, animací, či dokonce různými druhy aktivních prvků - mohou například obsahovat interaktivní formuláře, které uživatel vyplní a vyplněné odešle zpět. Této vlastnosti pak lze využít například k vytváření celých on-line katalogů, kterými uživatel listuje a když se mu něco konkrétního zalíbí, může si to vyplněním formuláře objednat, vyžádat si zaslání podrobnějších informací apod. Výhodné je to i pro vystavovatele, který nemusí vydávat tištěný katalog, může svou nabídku průběžně aktualizovat (například každý den, což by při použití tištěných katalogů nebylo vůbec myslitelné), a může mít okamžitý a přesný přehled o počtu zájemců o jednotlivé části své nabídky apod.
Jízdní řád autobusů, on-line
Možnosti prezentování vlastních informací prostřednictvím Internetu jsou velmi široké, a nejsou využívány zdaleka jen pro různé on-line katalogy zboží či služeb. Dnes již patří téměř k bontonu, aby významnější firmy měly své tzv. domovské stránky (home pages) v rámci služby WWW, prostřednictvím kterých sdělují světu základní informace o sobě, o svých aktivitách, záměrech, strategiích apod. Jde tedy o elektronickou obdobu tištěných firemních prospektů, které navíc mohou být průběžně aktualizovány, a mohou být doplněny i takovými funkcemi, jaké u tištěných materiálů nepřipadají v úvahu - například možností vyhledávání. Jejich hlavní předností pak kromě aktuálnosti a nenákladnosti je i jejich univerzální dostupnost, odkudkoli z dosahu Internetu. Ještě dokonalejší schopnosti a další zvýšení uživatelské atraktivnosti pak slibují některé doplňky a rozšíření služby WWW, jako například tolik opěvovaný jazyk Java firmy Sun.
Výsledek vyhledání spoje
V poslední době se pak stále častěji začínají objevovat dokonce i domovské stránky konkrétních uživatelů, tedy jakési „soukromé" domovské stránky, kterými jednotliví lidé prezentují světu své názory, své zájmy, dělí se s ostatními o své zkušenosti a dojmy apod.
Mechanismy, používané v Internetu pro zpřístupnění a šíření informací, mohou být s úspěchem využity i pro distibuci nejrůznějších programových produktů. Může jít například o volně šiřitelné programy (freeware či shareware), o nové verze všelijakých ovladačů, o tzv. patches (neboli „záplaty"), které jejich autoři umístí na své internetové servery, a zákazníkům umožní jejich „stáhnutí" (tzv. download). Je to nejen rychlejší a pružnější než jejich rozesílání na disketách listovní poštou, ale i lacinější. Obecně je pak možné vybudovat na Internetu celý ucelený systém podpory zákazníků - ti například již nemusí volat své dotazy na stále obsazenou linku „hot line", ale mohou je posílat elektronickou poštou na předem určenou adresu. Odpovědi jim mohou být odesílány také poštou, ale stejně tak mohou být nejčastější odpovědi zveřejněny takovým způsobem, aby si je mohli přečíst i jiní uživatelé. V praxi tento trend vede na to, že vznikají celé soubory odpovědí na nejčastěji kladené dotazy, označované jako dokumenty FAQ (Frequently Asked Questions), a ty pak jsou vhodným způsobem zpřístupňovány všem zájemcům.
Přístup k informacím od jiných subjektů
Česká domovská stránka SCI-FI&FANTASY
Škála informací, dostupných prostřednictvím Internetu, je opravdu velmi široká, a je prakticky nemožné ji nějakým vyčerpávajícvím způsobem vymezit. Také zde totiž platí stejný princip, na který jsme narazili již v předchozím odstavci - na Internetu je dostupné to, co se někdo rozhodl zpřístupnit, resp. zveřejnit. No a dnes je k Internetu připojeno velmi mnoho různých subjektů, od soukromých osob přes obchodní firmy až po nejrůznější spolky a nevýdělečné organizace, a každý z těchto subjektů je potenciálním zdrojem určitého druhu informací. Obecně snad lze říci jen tolik, že ať hledáte jakoukoli informaci, máte velkou šanci ji někde v Internetu najít - pokud ale umíte správně hledat. A v tom je právě malý háček.
(Neoficiální) domovská stránka Járy Cimrmana
Najít něco konkrétního v tak obrovském mři informací, jaký Internet představuje, je opravdu velmi těžké. Rozhodně není v lidských silách jakkoli „ručně" procházet existující zdroje, a provádět nějaké systematické vyhledávání. A už vůbec není možné, aby takto postupovali všichni uživatelé, protože to by dokázalo celý Internet i jeho jednotlivé zdroje okamžitě zahltit. Prakticky jediným schůdným řešením jsou specializované vyhledávací služby, realizované automaticky pracujícími programy. Pouze takovéto programy mají dostatečně velkou trpělivost na to, aby dokázaly systematicky prohledávat existující internetové zdroje, a pamatovat si co zde najdou. Důležité je navíc i to, že těchto vyhledávacích služeb je relativně málo, nesrovnatelně méně než všech uživatelů Internetu, a tak je i pro existující informační zdroje únosné nechat se od nich důkladně prohledat, není-li to moc často, a netrvá-li to příliš dlouho. Koncoví uživatelé, kteří potřebují v Internetu něco konkrétního najít, se pak se svým dotazem neobrací na ta místa, o kterých tuší že by mohla požadované informace nabízet. Místo toho se obrací na poskytovatele (servery) zmíněných vyhledávacích služeb, a svůj dotaz kladou jim. V kladném případě pak dostávají odpovědi typu „hledaná informace se nachází na tom a tom místě".
Pro vyhledávání konkrétních souborů v tzv. anonymních FTP archivech je k dispozici služba jménem Archie, v našich zeměpisných šířkách pak její domácí varianta s příhodným jménem Čmuchal, a pro vyhledávání v rámci služby Gopher je určena služba s půvabným dívčím jménem Veronica. V případě služby WWW dosud neexistuje žádná jednotná vyhledávací služba, která by byla dostatečně univerzální a splňovala požadavky všech uživatelů. Místo toho existuje celá řada jednotlivých „vyhledávacích strojů" (search engines), pracujících na různých principech. Příkladem mohou být vyhledávací služby Lycos, Yahoo, Web Crawler, Infoseek, World Wide Web Worm a další. Zajímavým experimentem je pak služba Altavista, provozovaná firmou Digital. Lze-li věřit tomu, co o ní píší její provozovatelé, jde o službu zajišťující plnotextové (full-textové) vyhledávání v textech všech WWW stránek všech dostupných WWW serverů v Internetu. Pak vám skutečně nemůže nic uniknout - ale zase jen tehdy, když dokážete správně položit svůj dotaz, tak aby jste nedostali odpověď ve stylu „vámi zadaný řetězec byl nalezen ve více jak 100 000 dokumentech".
Internet jako místo pro podnikání
Dnešní Internet již není zdaleka jen prostředkem pro komunikaci ve skutečně globálním měřítku, a téměř nevyčerpatelným zdrojem informací všeho druhu. S přechodem Internetu na plně komerční fungování, který byl zahájen zhruba v roce 1990, se totiž začaly objevovat zcela nové možnosti, které v době akademické minulosti Internetu nepřipadaly v úvahu.
První české obchodní středisko na Internetu
Internet se stále více stává místem, kde je možné podnikat - komerční poskytování nejrůznějších služeb, souvisejících s provozem Internetu, otevřelo úplně nový sektor trhu, který se dodnes teprve zaplňuje. Nejde přitom zdaleka jen o samotné poskytování přístupu k Internetu (neboli o činnost tzv. poskytovatelů připojení, lidově: internetových providerů), ale o celé široké spektrum dalších služeb - od poradenských a konzultačních služeb, přes poskytování informací na komerční bázi, až například po dnes tak populární vystavování WWW stránek zákazníků na vlastních WWW serverech. O prodeji softwaru i hardwaru, potřebného pro práci v Internetu, pak ani nemluvě.
Dnešní Internet však vychází vstříc i již existujícím formám a způsobům podnikání, a nabízí jim nové perspektivy a možnosti. Například nejrůznější zasilatelské firmy již dávno poznaly, jak je pro ně výhodné nabízet své katalogy v on-line formě, s aktuálními informacemi a s možností okamžitého objednání zboží, které zákazníka zaujme. Obecně je dnes možné prostřednictvím Internetu nabízet, prodávat, kupovat, platit, a dokonce i dodávat zákazníkům až do domu (pardon: do jejich počítačů) - jde-li o nákup něčeho, co lze „zabalit" do souboru a odeslat zákazníkovi, tedy například o prodej programů. Na Internetu tak vznikají, někdy doslova jak houby po dešti, celá obchodní střediska, označovaná jako „Internet Malls".
On-line objednávka knih
Ještě do nedávné doby však Internet nebyl elektronickému podnikání příliš nakloněn. Důvodem byla zejména skutečnost, že v době svého vzniku nebyla od Internetu požadována žádná významnější spolehlivost, ani žádné zabezpečení přenášených dat proti neoprávněnému přístupu. Dlouhou dobu pak byl Internet považován za nevhodný pro přenos důvěrných údajů typu čísel kreditních karet, dat o bankovních transakcích apod., které ale jsou pro seriózní podnikání nezbytné. Díky přechodu celého Internetu na komerční způsob fungování, a hlavně díky velkému zájmu celé komerční sféry, však bylo možné investovat v této souvislosti dostatečně velké prostředky, a hledat řešení. V současné době toto hledání stále ještě není u konce, ale je již na dobré cestě - dnes již existují mechanismy, umožňující využívat nezabezpečený Internet pro dostatečně bezpečný přenos různých druhů dat. Teprve čas ukáže, které z ověřovaných řešení se ukáže jako nejvhodnější a nejlépe se prosadí.
Bude bitva o Internet?
Všechny dosavadní způsoby využití Internetu však mohou být jen slabým odvarem ve srovnání s tím, jaké perspektivy se před touto globální soustavou počítačových sítí teprve rýsují. Dosud totiž mezi uživateli Internetu stále ještě převažují „podnikoví" uživatelé, kteří jej využívají k více či méně „pracovním" účelům. Do budoucna však lze očekávat, že přípojkami k Internetu budou stále častěji vybavovány i jednotlivé domácnosti, a že Internet se stane prostředkem distribuce (či spíše prodeje) nejrůznější zábavy - ať již jde o on-line počítačové hry, distribuci multimediálních pořadů, tolik zprofanované video na žádost či ještě jiné formy, které dnes ani nedokážeme docenit. Co udělá s Internetem ta obrovská masa zábavy lačných „domácích" uživatelů, a hlavně co s ním udělají zájmy velmi mocných koncernů, které takovouto zábavu poskytují? Ještě že Internet jako takový nelze odprodat ani koupit, ani si jej podmanit - když jako celek nemá žádného vlastníka, ale je pouze vzájemnou dohodou mezi vlastníky svých dílčích částí, nelze jej vlastně „za co uchopit".
Své poslední slovo ale ještě neřekli ani politici, kteří až doposud do fungování Internetu prakticky nezasahovali. V současné době se stále ještě zabývají budování „informačních dálnic", či dokonce „superdálnic", ale kdoví co bude následovat, až sestoupí z nadoblačných výšin a zjistí, že je zde fungující Internet. Jisté náznaky se již objevují, zejména v USA - zde byl dokonce nedávno schválen zákon, usilující o mravní čistotu Internetu i všech obdobných sítí. V odborné veřejnosti vyvolal tento zákon bouři odporu, a podle většiny prognóz se zcela mine účinkem a přinese naopak zhoršení současného stavu. Nejspíše je dočasným řešením, které bude muset být nahrazeno řešením rozumnějším, jakmile bude takové nalezeno. V každém případě ale signalizuje jednu velmi důležitou skutečnost - že Internet přestal být pouhou technickou záležitostí, a naopak se stal významným novodobým fenoménem, u kterého místo technických a organizačních problémů začínají získávat na největší důležitosti problémy etické, morální, a v neposlední řadě asi i politické.
