Kdo je kdo, aneb: WHOIS Who?

Minule jsme se začali zabývat problematikou hledání osob a jejich elektronických adres v Internetu. Dnes vám chci ukázat další nástroj, sloužící tomuto účelu - ale nejen jemu. Řeč bude o službě WHOIS.

Služba Netfind, kterou jsme se zabývali minule, je příznačná tím, že nemá žádné „své vlastní" informace. To, co potřebuje, si sama zjistí z jiných zdrojů, resp. extrahuje z informací, které jsou původně shromážďovány pro jiné potřeby a účely (zejména v rámci systému DNS). Naproti tomu služba WHOIS již pracuje především se svými „vlastními" informacemi (přesněji s vlastními databázemi, které tyto informace obsahují).

Pro správné pochopení služby WHOIS je vhodné si říci něco málo z její historie. Vznikla ještě v původní zárodečné síti APRANET (ze které se později vyvinul dnešní Internet), pod původním jménem NICNAME (v doslovném překladu: přezdívka). Zde měla za úkol sloužit jako adresář všech lidí, kteří se nějakým způsobem podíleli na řízení Internetu a jeho správě. Kromě toho mohl pak být v adresáři služby NICNAME zanesen kdokoli, kdo o to explicitně požádal (zatímco správci se do adresáře dostávali automaticky, například když jim byla přidělena nějaká IP adresa, když se stali správci určité domény atd.). Velmi podstatné bylo také to, že zmíněný adresář byl právě jeden, a že tedy šlo o službu úzce centralizovaného, a nikoli distribuovaného charakteru. Vedením a provozováním adresáře bylo od začátku pověřeno středisko NIC (Network Information Center), patřící tehdy ještě vojenské síti DDN (Defense Data Network - nezapomínejme, že tehdejší Arpanet byl experimentem, který financovali vojáci). S pozdějším „zcivilněním" celého rodícího se Internetu pak souviselo i rozdělení původně jediné databáze adres, zpřístupňované prostřednictvím služby WHOIS, resp. NICNAME. Původní DDN NIC si ponechal pouze vojenskou část (odpovídající síti MILNET, která je součástí Internetu), zatímco vedením „civilního" adresáře bylo pověřeno středisko InterNIC.

Pomineme-li odštěpený vojenský adresář, existuje tedy dodnes jediný globální adresář služby WHOIS, ve kterém může vyhledávat kdokoli, kdo o to projeví zájem. Tento adresář, provozovaný střediskem InterNIC, se ale liší od původního adresáře v jednom zásadním aspektu - nepřijímá již žádosti o zařazení od kohokoli, kdo o to požádá. Problém je totiž v tom, že musí zůstat únosně malým, neboť technologie WHOIS, na které je postaven, není dostatečně „nafukovací" (není vhodná pro skutečně velké objemy dat). Dnes jsou tedy v adresáři střediska InterNIC vedeni pouze lidé, kteří mají nějaký druh autority nad některou z částí Internetu (nejčastěji jako správci). Kromě lidí a jejich adres pak jsou v tomto adresáři zaneseny i další relevantní informace, týkající se Internetu - informace o doménách, o dílčích sítích apod.

Chcete-li se k tomuto centrálnímu adresáři (s adresou rs.internic.net) dostat, máte několik možností. Jednou z nich je použití lokálního klienta, další možnost použití veřejného klienta, a ještě další možnosti pak nabízí brány mezi službou WHOIS a jinými službami, například Gopher či WWW. Na prvním dnešním obrázku [GIF1] vidíte příklad použití jednoduchého sharewarového lokálního klienta služby WHOIS (lze jej najít např. na adrese ftp://ftp.vse.cz/pub/simtel/winsock/winwhois.zip]. Na druhém obrázku [GIF2, URL2] pak vidíte stejný dotaz serveru služby WHOIS, položený prostřednictvím veřejného klienta ve středisku Internic (ke kterému jsem se musel přihlásit Telnetem, adresu vidíte v horním rámečku). Na tomto obrázku si také můžete povšimnout, že každý člověk zanesený do centrální databáze zde má přidělen jednoznačný identifikátor (označovaný jako handle). Prostřednictvím tohoto identifikátoru pak lze získat i podrobnější informace o dané osobě (viz spodní část obrázku č. 2 [GIF2]).

Na dnešním třetím obrázku [GIF3] pak vidíte další dotaz, vznesený témuž serveru WHOIS ve středisku InterNIC, tentokráte ale prostřednictvím jiného lokálního klienta (který je součástí balíku OnNet 2.0 firmy FTP Software, a je tedy běžným komerčním produktem). Jeho velkou výhodou je skutečnost, že zobrazuje původní dotaz i jméno serveru WHOIS, kterému byl položen. Toho jsem pak využil k tomu, abych vám ukázal, jak lze prostřednictvím služby WHOIS získávat i jiné informace, než jen jména a adresy konkrétních osob. Na třetím obrázku [GIF3] jsem si nechal vypsat základní informace o naší národní doméně .cz (doméně nejvyšší úrovně, tzv. TLD - Top Level Domain). Pro podrobnější informace o této doméně jsem se pak obrátil na jiný server služby WHOIS (whois.ripe.net), vedený evropskou organizací RIPE (Reseaux IP Europeens). Zde je možné najít například seznam všech subdomén pod TLD .cz (úryvek viz obrázek č. 4 [GIF4]), lze se informovat komu patří určitá konkrétní doména (viz obrázek č. 5 [GIF5]), komu byla přidělena konkrétní IP adresa (viz obrázek č. 6 [GIF6]) apod.

Jestliže jsem se ale obrátil i na jiný server služby WHOIS, než centrální ve středisku InterNIC (s adresou rs.internic.net), pak to ale znamená, že takovýchto serverů existuje více. Ano, je tomu skutečně tak, neboť různí provozovatelé a správci sítí mohou využít službu WHOIS k tomu, aby si zrealizovali svůj vlastní adresář, s lokální působností, zaměřený na své lokální uživatele. Ve světě tedy dnes existuje celá řada serverů služby WHOIS s konkrétním specifickým obsahem. Samotná koncepce služby WHOIS však s něčím takovým nepočítala, a tak jednotlivé servery „o sobě navzájem neví", a nedokáží spolupracovat - vyměňovat si navzájem data, či podílet se na zodpovídání konkrétních dotazů. Toto by měla umožnit až nová verze služby WHOIS (nazývaná WHOIS ++, či Referral WHOIS). Než se ale tak stane, kam se obrátit při hledání konkrétních serverů služby WHOIS? U nás je rozumné podívat se do seznamu zdrojů CESNETu, kde jsou vyjmenovány tři WHOIS servery domácí provenience (úryvek s relevantní částí seznamu vidíte na sedmém obrázku [GIF7]). Oficiálním seznamem serverů WHOIS na celém světě je ale dokument s adresou ftp://sipb.mit.edu/pub/whois/whois-servers.list. V tuzemském seznamu je přitom uveden server whois.cesnet.cz, který v celosvětovém seznamu chybí, a naopak je zde uveden server whois.mff.cuni.cz, který zase chybí v seznamech zdrojů CESNETu. Když jsem zkusil vyhledat sebe sama, dostal jsem identický výsledek od serverů whois.cesnet.cz a whois.cuni.cz (vidíte jej na dnešním osmém obrázku [GIF8]). Oba tyto servery mne našly hned dvakrát, na obou mých současných pracovištích. Pokud jde o fakultní server WHOIS na pražské MFF, zde je v provozu brána mezi službou WWW a místním serverem WHOIS (viz devátý obrázek [GIF9, URL9]). Vzhledem k celkové koncepci služby WHOIS však jde jen o takovou bránu, která zpřístupňuje pouze „místní" adresář, a nikoli obsah jiných WHOIS serverů,, či obecně všech takovýchto serverů po celém světě. Podobné brány pak existují mezi servery WHOIS a službou Gopher.

Seznam obrázků:

předchozí část | první část | další část