Telnetové bohatství
Obrovské bohatství informačních zdrojů Internetu nemusí mít vždy jen líbivý uživatelský kabát, ušitý službou WWW či Gopher. Stále ještě existuje velmi mnoho zajímavých a užitečných zdrojů, které jsou přístupné prostřednictvím vzdáleného přihlašování - v prostředí TCP/IP sítí realizovaným službou Telnet. Dnes vám chci představit službu, která se snaží evidovat všechny takovéto zdroje, přístupné prostřednictvím Telnetu. Řeč bude o službě Hytelnet.
Již v několika předchozích dílech jsme se setkali s tím, že určité služby jsou v rámci Internetu dostupné prostřednictvím tzv. veřejných klientů, ke kterým se uživatelé ze svých počítačů přihlašují v roli vzdálených terminálů, prostřednictvím služby Telnet. Většinou se ale jednalo spíše o jakési „náhradní" řešení, které mělo kompenzovat neexistenci či nedostupnost „základního" řešení, spočívajícího obvykle v použití lokálního klienta příslušné služby. Příkladem mohou být veřejní klienti služeb WWW, Gopher, Archie, WAIS apod.
Přesto ale dodnes existuje v Internetu ohromné množství zdrojů, pro které je přístup Telnetem „základním" řešením, a které vůbec nemají žádné lokální klienty (a ani o ně neusilují). Jde většinou o relativně „malé" aplikace, pro které by vývoj příslušného lokálního klienta neměl opodstatnění, a stejně tak by se možná nevyplatilo ani vytvořit bránu mezi těmito službami a službami jinými, které své lokální klienty mají (např. WWW). Jaké služby to ale jsou?
Typickým příkladem mohou být různé knihovní aplikace, které slouží k vyhledávání v knihovních fondech a k práci s nimi (například k rezervaci jednotlivých titulů apod.). Jde většinou o aplikace, vyvinuté v prostředí víceuživatelského operačního systému (nejčastěji Unixu), a běžící na jednom konkrétním počítači. Jednotliví uživatelé pak mají k takovéto aplikaci přístup jednak ze skutečných terminálů v blízkosti vlastního počítače, nebo odkudkoli v dosahu Internetu, prostřednictvím vzdáleného přihlašování (Telnetu).
Velkým problémem těchto „malých" internetových zdrojů je jejich roztroušenost a nejednotnost konvencí, podle kterých se k nim uživatelé přihlašují. Naštěstí však existuje služba, která se snaží právě toto kompenzovat - služba, která si klade za cíl fungovat jako centrální rejstřík všech služeb, dostupných prostřednictvím Telnetu (včetně orientačního popisu těchto služeb a s dalších nezbytných informací, s pokyny pro přihlášení atd.). Jde o službu jménem Hytelnet, kterou napsal kanaďan Peter Scott.
Podstatou Hytelnetu je myšlenka shromáždit odkazy na všechny známé zdroje, dostupné prostřednictvím Telnetu, a nabízet je uživateli ve vhodné a přehledné formě. V podstatě jde o vytvoření jednoduché databáze, či spíše kartotéky takovýchto odkazů, kterou si uživatel může i sám doplňovat o nové odkazy, které se mu podaří získat. Zajímavé je pak to, že tato databáze (kartotéka) je distribuována jednotlivým uživatelům, kteří si ji uchovávají u sebe, a pracují s ní „v lokálu" - tedy na svém počítači, prostřednictvím vhodného programu (klienta služby Hytelnet). Je to jistě rychlejší, než kdyby takováto databáze byla umístěna centrálně, ale zase to přináší nemalé problémy s její aktualizací - průběžně vznikají nové a nové verze databáze Hytelnetu, a uživatelé si sami musí pohlídat okamžik, kdy by si měli „stáhnout" verzi novou (ta aktuální má číslo 6.9)
No a kde se v názvu služby Hytelnet vzalo ono „Hy", naznačující jistou obdobu hypertextu? Má zřejmě symbolizovat skutečnost, že uživatelům je obsah databáze prezentován prostřednictvím rozhraní s hypertextovými prvky. Sice mnohem skromnějšími, než na co jsou uživatelé zvyklí ve World Wide Webu, ale hypertext to přeci jen je - jak můžete vidět na většině dnešních obrázků (hypertextové odkazy představují všechny části textu, uzavřené do špičatých závorek, a právě navolený aktivní odkaz je inverzně vysvícen).
Klientské programy služby Hytelnet jsou tedy ve skutečnosti programy, umožňující procházet databází odkazů. Existují snad pro všechny významnější platformy, ale jen některé z nich dokáží více, než jen zobrazit potřebné údaje pro vzdálené přihlášení (jako například samy zavolat program realizující službu Telnet, a předat mu konkrétní adresu). Já jsem si pro potřeby tohoto dílu stáhnul klienský program pro prostředí MS Windows, jehož domovskou stránku vidíte na dnešním prvním obrázku [GIF1, URL1]. Na této stránce najdete i odkaz na aktuální verzi „databáze" Hytelnetu (soubory „Hytelnet files", o velikosti 720 KB), a také veledůležité speciální instrukce pro uživatele používající rozhraní Winsock (skutečně doporučuji přečíst). Pro ty z vás, kteří nemáte přístup ke službě WWW: URL odkaz na samotný klientský program je http://www.connix.com/~clouette/hywin.zip, a na aktuální databázi Hytelnetu: ftp://ftp.nic.surfnet.nl/mirror-archive/software/hytelnet/pc/latest/hyteln69.zip
Na většině dnešních obrázků, od druhého [GIF2] počínaje, vidíte příklady práce s Hytelnetem. Snažil jsem se zde najít tuzemské Telnetové zdroje, a tak jsem se postupně dostal přes úvodní menu (obrázky [GIF2] a [GIF3]) k nabídce knihovních zdrojů na různých kontinentech (obrázek č. 4 [GIF4]), v Evropě (obrázek č. 5 [GIF5]) a v České republice (obrázek č. 6 [GIF6]). Zde mi byly nabídnuty dva zdroje, knihovní systém CASLIN, provozovaný Národní knihovnou v Klementinu, a systém Anežka, provozovaný na pražském ČVUT (podrobnosti o něm vidíte na obrázku č. 7 [GIF7]). Abych vyzkoušel, zda mám svůj klientský program správně nakonfigurován (což nebylo zrovna triviální), zkusil jsem si nechat zavolat tento zdroj Telnetem - podařilo se to, výsledek vidíte na obrázku č 8 [GIF8] (k samotné Anežce se ale dostaneme až někdy jindy).
Dále jsem zkusil hledat i jiné zdroje, než jen zdroje knihovní. Vrátil jsem se tedy systémem hierarchicky uspořádaných nabídek až k vrcholu, a vydal se cestou
Seznam obrázků:
