Internet Roadmap

Knížka je psána čtivě a „uvolněně", snaží se čtenáře uvést do problematiky, a ne jej hned od počátku zaplavit množstvím detailů a výčtem všech možností, které kde připadají v úvahu. Je koncipována opravdu jako průvodce, který má nově příchozího provést pro něj zcela novým světem, a ukázat mu jeho zvyky a obyčeje. Nejedná se naopak o publikaci, která by si kladla za cíl suplovat manuály ke konkrétním internetovským produktům či službám, nebo se chtěla tvářit jako komentovaný seznam nejrůznějších zdrojů Internetu.

Knížka má osm kapitol: první se snaží definovat, co vlastně je Internet je, a na jakém principu funguje. Druhá kapitola je celá věnována velmi aktuální problematice připojování k Internetu po telefonu (tj. prostřednictvím veřejné telefonní sítě). Další kapitoly jsou již věnovány filosofii a možnostem konkrétních internetových služeb: třetí kapitola se věnuje přenosu souborů a programu FTP, čtvrtá možnostem vzdáleného přihlašování a protokolu Telnet, pátá elektronické poště, šestá službě Gopher, sedmá službě WWW (World Wide Web), a konečně osmá síťovým novinám (síti USENET). Dále má knížka šest příloh: první je seznamem poskytovatelů připojení v USA (což pro naše čtenáře není zase až tak aktuální). Ve druhé příloze je velmi stručně pojednáno o dokumentech RFC, a jsou zde vyjmenovány ty, které je možné doporučit za „povinnou četbu". Třetí příloha je pak cele věnována problematice přihlašování, neboli zadávání uživatelského jména a hesla. Čtvrtá příloha má nadpis „Trocha Unixu", a přináší to opravdu nejnutnější z ovládání a příkazů tohoto operačního systému, co by každý jeho uživatel měl znát. Pátá příloha je věnována službě, která se autorům zřejmě již nevešla do vlastního textu knížky - službě WAIS. No a pro naše čtenáře bude zřejmě nejpodstatnější příloha šestá, s názvem „Internet u nás". Napsal ji (zřejmě) překladatel (Mgr. David Krásenský), a „u nás" tedy znamená „v České republice". Je zde stručně nastíněn vývoj Internetu v ČR, profily a adresy stávajících poskytovatelů připojení, a pak jsou zde uvedeny zajímavé internetovské zdroje tuzemské provenience (autor zde čerpal z oficiálního „Seznamu zdrojů CESNET-u", na který se také odvolává).

Nepříjemnou vadou na kráse jinak poutavé a vcelku i výpravné publikace je její morální stáří. Ne snad ani stáří fyzické - anglický originál nese letopočet vydání 1994, a z uváděných příkladů lze tušit, že byly „nasnímány" v polovině roku 1994. Za zastaralý musím považovat celkový pohled autorů na svět Internetu, jeho služby a zdroje.

Když autoři uvádí možnosti připojení koncových uživatelů k Internetu, za standardní považují to, co je dnes v „oficiální terminologii Internetu" (v RFC 1775) označováno jako „zprostředkovaný přístup" (mediated access). Jde o takový způsob přístupu, při kterém je koncový uživatel v roli vzdáleného terminálu počítače, provozovaného poskytovatelem připojení. To například vylučuje použití jakýchkoli grafických klientů, například grafických WWW browserů apod. Ve světě i u nás je takovýto způsob připojení již dávno „passé" - v roce 1994, kdy kniha vznikala, to možná ještě tak nebilo do očí, ale celkový trend již musel být i v té době dosti zřetelný. Drtivá většina koncových uživatelů, kteří se dnes připojují k Internetu po telefonu, využívá tzv. klientský přístup, zprostředkovaný protokoly PPP a SLIP. Tato možnost je v knize také popisována (pod dosti neobvyklým označením „protokolární spojení"), ale je chápána jako méně obvyklé řešení, a je jí věnováno méně prostoru než předchozí variantě, která dnes již stojí na samém okraji zájmu.

Další skutečností, na které bych rád dokumentoval jistou morální zastaralost publikace, je celkové podání a vyznění partií, týkajících se služby WWW (World Wide Web) - tedy služby, která dnes nejvíce hýbe světem Internetu, a která se zřejmě nejvíce zasloužila o jeho nebývalý rozvoj. V knížce je této službě věnováno pouhých 24 stránek (zatímco podrobněji popisované službě Gopher 33). Hlavně jsou ale z celého báječného světa WWW popisovány jen jeho „nejholejší" základy, a chybí například jakýkoli náznak grafických prezentačních schopností této služby, které z ní teprve činí „to pravé očechové". Popisován je přitom terminálový přístup ke službě WWW skrz tzv. veřejné klienty, řádkově orientovaný prohlížeč Lynx, a grafický prohlížeč (browser) jménem Cello (který je také použit pro většinu ilustrací). Tento grafický prohlížeč skutečně byl svého času dosti rozšířený (byl jedním z úplně prvních volně šiřitelných WWW browserů), ale pak byl zcela vytlačen jinými browsery (především Mosaic a Netscape), a v praxi se s ním již většinou nesetkáte.

I přes uvedenou „morální zastaralost" je Průvodce světem Internetu užitečnou a čtivou knížkou, která může naším čtenářům přiblížit báječný svět Internetu.