Mail OnNet

V předminulém čísle CHIPweeku (10/95) jsem vás seznámil s novým vydáním programového balíku OnNet (verze 1.2) firmy FTP Software. Zde jsem také slíbil vrátit se podrobněji k tomu, co je zřejmě nejvýrazněji odlišuje novou verzi 1.2 od předchozí verze 1.1 - k „plně okenní" elektronické poště Mail OnNet.

Na úvod malou rekapitulaci: OnNet je programovým balíkem, neboli soustavou více jednotlivých programů, vzájemně vhodně integrovaných. Je dalším vývojovým stádiem produktů, které firma FTP Software dříve prodávala pod označením PC/TCP. Základem celého balíku OnNet je samozřejmě implementace protokolů TCP/IP, neboli tzv. kernel (jádro). Tento kernel se ve verzi OnNet přestěhoval i do prostředí MS Windows, má plně 32-bitovou architekturu, a formu VxD ovladače. Kromě samotného kernelu jsou pak součástí balíku OnNet i četné aplikace, mezi nimi např. klient služby NFS pro plně transparentní sdílení souborů z Unixových file serverů, klientské programy služeb FTP, Telnet a další. No a ve verzi 1.2 OnNet-u (na rozdíl od verze 1.1) již nechybí ani klient elektronické pošty v provedení pro MS Windows.

Mail OnNet je klient, kdo může být serverem?

Hláška o autorských právech k Mail OnNetu

Elektronickou poštu Mail OnNet firma FTP Software zřejmě sama nevyvinula, ale zakoupila ji od jiné renomované firmy - firmy Unipalm (jak o tom svědčí i úvodní informace o copyrightu, která se objeví již při spouštění programu - viz první obrázek ). Jde přitom jen o tzv. klientskou část, neboli o program který vystupuje v roli klienta systému elektronické pošty, a pro vlastní transport jednotlivých zpráv vyžaduje existenci vhodného poštovního serveru. Takovýmto serverem může být v zásadě kterýkoli poštovní server, řešený způsobem obvyklým v prostředí sítí na bázi protokolů TCP/IP - konkrétně server, který se se svými klienty dokáže bavit pomocí protokolu SMTP (při přenosu zpráv od klienta směrem k serveru) a pomocí protokolu POP3 či POP2 (při přenosu zpráv opačným směrem). Znamená to tedy, že poštovní klient Mail OnNet by se měl bez problémů dorozumět například se všemi Unixovými poštovními servery (přesněji s těmi, na kterých je funkce poštovního serveru realizována běžným SMTP démonem a s podporou protokolu POP3, což je ale obvyklé řešení). Stejně tak ale může Mail OnNet spolupracovat například i se serverem Novell NetWare, na kterém jsou nainstalovány protokoly TCP/IP a v roli poštovního serveru provozována tzv. Mercury brána (jde o volně šiřitelný produkt, ve formě NLM modulu). Jediné, co je třeba programu Mail OnNet explicitně nastavit, je na který poštovní server se má obracet, a pod jakým uživatelským jménem jste na tomto serveru známi (viz též druhý a třetí obrázek)

Mail OnNet podporuje MAPI

Nastavení transportních protokolů v rámci OnNetu

Velmi významnou vlastností poštovního klienta Mail OnNet je jeho podpora rozhraní MAPI (Messaging API). Toto rozhraní, prosazované dnes zejména firmou Microsoft, je vlastně konvencí o tom, jak se mají vzájemně dorozumívat uživatelské aplikace (například textové editory, spreadsheety apod.) s programy, které zprostředkovávají přenos zpráv elektronickou poštou (s poštovními klienty). Logiku to má následující: uživatel, který chtěl někomu jinému poslat například dokument, který právě editoval ve svém textovém editoru, jej musel nejprve uložit do vhodného souboru, pak sám a explicitně zavolat příslušného klienta elektronické pošty a tomu předepsat, co a jak má udělat (poslat zprávu zadanému adresátovi, a k ní jako přílohu připojit i příslušný soubor, ve vhodně zakódovaném tvaru). Pokud se ale uživatelská aplikace a příslušný poštovní klient dokáží vzájemně domluvit (prostřednictvím rozhraní MAPI, pokud jej oba podporují), může se výše uvedený scénář výrazně zjednodušit. Uživatel, pracující v textovém editoru nad určitým dokumentem, nemusí své pracovní prostředí (editor) vůbec opouštět, a může odeslání právě zpracovávaného dokumentu jinému uživateli zadat přímo v editoru, ve kterém právě pracuje. Editor si pak již sám vykoresponduje vše potřebné s příslušným klientem elektronické pošty (ale již bez přímé účasti uživatele). Stejná úvaha přitom platí i pro jiné druhy aplikací, nikoli pouze pro textové editory.

Nastavení protokolu POP3 v rámci OnNetu

Obecně tedy rozhraní MAPI umožňuje vytvářet takové aplikace, kterým se ne nadarmo říká „mail-aware" (doslova: uvědomující si existenci elektronické pošty), a někdy dokonce i takové aplikace, které jsou na schopnosti sami se dorozumět se subsystémem elektronické pošty přímo stavěny (tzv. mail-enabled aplikace), a bez ní by neměly rozumný smysl. Přitom rozhraní MAPI není jediné svého druhu, obdobnému účelu slouží například rozhraní VIM (Vendor Independent Messaging), které vyvinula firma Lotus.

Nastavení protokolu SMTP v rámci OnNetu

Existence všeobecného standardu (ať již formálního standardu de jure, či spíše neformálního standardu de facto), definujícího příslušné rozhraní mezi klientem elektronické pošty a koncovou aplikací, pak v praxi znamená, že uživatelé mohou vzájemně kombinovat produkty od různých výrobců. Jestliže například provozují editor MS Word (který jako celý balík MS Office firmy Microsoft podporuje rozhraní MAPI), pak pod něj mohou „podstrčit" obecně jakéhokoli klienta elektronické pošty, který podporuje totéž rozhraní MAPI - takže to tedy nemusí nutně být klient MS Mail, který v dnešním světě otevřených systémů stojí spíše někde na okraji a představuje víceméně propritární řešení firmy Microsoft. No a takovýmto alternativním klientem může být právě program Mail OnNet od firmy FTP Software.

Cui bono?

V této souvislosti se ale nabízí zajímavá otázka: co uživatel získá tím, když si například pod MS Word „podstrčí" nikoli MS Mail, ale Mail OnNet? Zvláště když uživatelskou licenci klienta MS Mail nejspíše dostal zdarma v rámci balíku MS Office, zatímco za Mail OnNet bude muset zaplatit zvlášť?

Práce s poštovním klientem Mail OnNet

Odpověď je třeba hledat v tom, jak se příslušný klient „dívá" pod sebe, resp. na opačnou stranu než směrem ke koncovým aplikacím, se kterými je ochoten se dorozumět prostřednictvím rozhraní MAPI. Směrem „dolů" se klient MS Mail dívá svým vlastním proprietárním způsobem, a je ochoten spolupracovat pouze se svými vlastními servery (servery MS Mail). Pro případný přechod do světa TCP/IP (do pošty na bázi protokolu SMTP), a tedy například i do Internetu, je pak nutná existence speciální brány (MS Mail SMTP Gateway), která je sice běžně k dostání, ale stojí něco přes 100 000,- korun. Naproti tomu klient Mail OnNet se „směrem dolů" dívá způsobem, který je ve světě TCP/IP standardní, a tak žádnou bránu nepotřebuje.

. (Pokračování přístě)