Lurking & Posting
Moderní informační služby typu elektronické pošty, elektronických konferencí, tzv. síťových news apod. bezesporu ovlivňují myšlení, chování a jednání svých uživatelů. Pro ty, kteří zmíněné služby znají a běžně používají, není problémem dodržovat určité konvence a zvyky, které se za dobu existence těchto služeb více či méně řízeným způsobem vyvinuly. Ale jak jsou na tom ti, kteří teprve začínají, kteří se teprve seznamují se všemi vlastnostmi zmíněných služeb, a náhle jim začínají „přicházet na chuť"?
Zřejmě každý začínající uživatel musí projít určitým obdobím „počáteční fascinace", ve kterém je oslněn světem, který se před ním právě otevřel, a chce jej co možná nejdůkladněji poznat a vychutnat. V praxi se to projevuje tím, že si takovýto uživatel začne stahovat velké objemy souborů, elektronickou poštou rozesílat zprávy na všechny strany, přihlašovat se do mnoha elektronických konferencí, prohánět se Internetem na křídlech služeb WWW a Gopher atd. Teprve postupně pak takovýto uživatel zjišťuje, že jednoduše nemá šanci obsáhnout všechno to zajímavé, co se mu náhle stalo dostupné. Teprve postupně pak takovýto uživatel poznává na vlastní kůži, že svůj záběr musí poněkud zúžit. A teprve postupně pak začíná sám doceňovat, že s tím obrovským mořem informací a dalších zdrojů jsou spojeny i určité konvence a zvyky, chránící každého zvlášť i všechny dohromady před individuálním i kolektivním utonutím.
Je asi vcelku přirozené, že největší potřebu zavedení „norem slušného chování" pociťují takové služby, které mají charakter skupinové komunikace, a ve kterých chyba či alespoň nevhodné chování jednotlivce dokáže znepříjemnit život celé velké řadě dalších lidí. Nikoli tedy takové služby, ve kterých převažuje jednosměrná distribuce informací (jako služby World Wide Web, Gopher či FTP), ale například elektronické konference, a nejvíce pak tzv. síťové news (kterými se začíná zabývat dnešní díl Toulek Internetem, viz str. ... prosím doplnit odkaz ...).
Tzv. síťové news si můžeme představit jako obrovskou „hromadu" příspěvků, členěných do diskusních skupin (tzv. newsgroups), a neustále „cirkulující éterem". Prakticky kdokoli může přijít a „stáhnout" si aktuální příspěvky z tolika diskusních skupin, kolik uzná za vhodné (a hlavně zvládne a stihne). Jednotlivé diskusní skupiny v rámci síťových news přitom představují obdobu elektronických konferencí - až na ten malý detail, že při své „cirkulaci éterem" spotřebovávají více přenosové kapacity i diskového prostoru, než elektronické konference, v rámci kterých všechny příspěvky prochází jen přes jeden jediný centrální bod (uzel, který je „nositelem" konference). Takže každý více či méně zbytečný, nepatřičný či jinak nevhodný příspěvek, zaslaný do některé diskusní skupiny síťových news, může spotřebovat ještě více síťových zdrojů a způsobit více „neplechy", než příspěvek zaslaný do elektronické konference.
Jak ale posoudit, zda určitý příspěvek je zbytečný, nevhodný či jinak nepatřičný pro takovou diskusní skupinu, do které jej chcete odeslat? Poměrně snadno to lze poznat ex-post, když vám za něj někdo vynadá. Ale jak to poznat předem?
Chcete-li se zapojit do diskuse v rámci určité konkrétní diskusní skupiny síťových news, je dobré nejprve poslouchat „cvrkot" v této skupině, a náležitě vstřebat její atmosféru. Obvykle se doporučuje alespoň týdenní či čtrnáctidenní pasivní poslech, pro který se dokonce vžilo i trefné označení: lurking (doslova: číhání, být na číhané). Při takovémto pasivním poslechu je možné si udělat přesnější obrázek o skutečné náplni diskusní skupiny (která z jejího názvu může, ale také nemusí být zcela patrná). Vstřebáním atmosféry v diskusní skupině je možné si udělat lepší obrázek i o tom, co je možné si zde dovolit a co naopak není vhodné. Také je možné si udělat přesnější představu o tom, kdo všechno se dané diskuse účastní - i když zde je třeba mít na paměti, že zdaleka ne každý se musí diskuse účastnit aktivně, neboli posílat své vlastní příspěvky (pro toto zassílání vlastních příspěvků do diskusních skupin síťových news se také vžil specifický termín: posting). Mnoha lidem totiž pasivní poslech (lurking) postačuje, a sami se do diskuse aktivně nezapojují.
Zde je také možné najít jeden významný rozdíl mezi elektronickými konferencemi a tzv. síťovými news. V případě elektronických konferencí totiž existuje seznam všech uživatelů, kteří jsou do konference přihlášeni (a nachází se na uzlu, který je „nositelem" konference) - bez ohledu na to, zda jde o uživatele, kteří jen pasivně přijímají rozesílané příspěvky, nebo se také aktivně účastní diskuse. V mnoha případech (i v závislosti na konkrétním způsobu, jakým je konference realizována), je tento seznam všech účastníků dostupný každému, kdo o něj projeví zájem. Naproti tomu v případě jednotlivých diskusní skupin síťových news, díky jejich značně distribuované povaze a konkrétnímu mechanismu šíření, takovýto „centrální" seznam neexistuje, a bylo by velmi obtížně chtít jej sestavit (i když by to mělo být v zásadě možné). Síťové news tedy i v tomto ohledu dobře odpovídají doslovnému překladu svého názvu (síťové noviny) - ani u skutečných „papírových" novin není běžně známo, kdo a kde si je přečte.