Na síťovém CeBITu harašily zbraně

Našemu světu hrozí rozsáhlý konflikt. Nepůjde v něm o životy, ale o opravdu velké zisky. Bude to bitva o on-line služby. Na letošním CeBITu byly patrné první předzvěsti tohoto velkého střetu.

Proč takovýto bombastický úvod k reportáži z letošního počítačového veletrhu CeBIT? Proč ne raději informace o tom, jak nám zase CeBIT povyrostl, kolik lidí jej navštívilo, a kolik firem zde mělo své stánky? Především proto, že v samotném počítačovém světě i v jeho blízkém a vzdálenějším okolí se schyluje k něčemu opravdu velkému a opravdu důležitému, co by mohlo výrazně zasáhnout nejen do našeho každodenního počítačového života, ale dokonce i do našeho života soukromého, do našeho volného času, do výchovy našich dětí, a ještě do mnoha dalších sfér. O co ale jde?

Jde o to, že možnosti soudobé výpočetní techniky, skloubené s možnostmi moderních přenosových a telekomunikačních technologií, otevřely dveře dokořán zcela novým, dosud netušeným možnostem podnikání. Při troše dobré vůle je lze shrnout pod jediné společné označení - tzv. on-line služby - ale ve skutečnosti jde o celé široké spektrum služeb, které se mohou i dosti významně lišit. Na jedné části tohoto spektra mohou být komunikační služby typu elektronické pošty a přenosu souborů, někde uprostřed informační služby typu vyhledávání informací, přístupu do rozsáhlých databází, zpravodajství všeho druhu, a na druhém konci multimediální služby typu "video on demand", videokonference, různé formy virtuální reality, a nejvíce snad nejrůznější druhy her a zábavných pořadů. No a to úplně nejdůležitější je skutečnost, že velmi mnoho firem, od malých až po ty úplně největší zjistilo, že na takovýchto službách se dá pořádně vydělat. A tak se každý snaží doslova urvat pro sebe co možná největší segment tohoto dosud poměrně málo zaplněného trhu. Světlo světa tak spatřují nejroztodivnější aliance, v rámci kterých se sdružují provozovatelé komunikačních sítí (např. poskytovatelé připojení k Internetu, vlastníci veřejných datových sítí), čistě softwarové firmy, produkující nástroje pro využívání on-line služeb koncovými zákazníky i pro "výrobu" těchto služeb, a řada dalších subjektů. Samozřejmě se přitom nezapomíná ani na ty, kteří jsou schopni příslušné informační zdroje naplnit, zejména audiovizuálními programy, multimediálními hrami apod.

Kdo s kým a proti komu

Na letošním CeBIT-u se prezentovala většina nejvýznamnějších hráčů, kteří mají ambice poskytovat on-line služby ve větším měřítku - ať již globálním, či alespoň přesahujícím hranice jednoho státu. Jiná velká jména naopak chyběla, jako například America Online. Zprávy o jejím spojenectví s koncernem Bertelsmann AG a o plánovaném spuštění on-line služeb současně v Německu, Francii a Velké Británii však přesto pronikaly na veřejnost alespoň z odborného tisku. Zde také zazněla částka, kterou by do rozjezdu měl poskytnout koncern Bertelsmann: rovných sto milionů dolarů.

Poněkud skromnější rozjezd, alespoň podle plánovaných počátečních nákladů (cca 30 milionů dolarů), plánuje další nová on-line služba se jménem Europe Online, kterou hodlá provozovat stejnojmenná firma se sídlem v Lucembursku. Ve skutečnosti ale za touto vycházející hvězdou na evropském nebi stojí celá řada evropských firem a institucí, mj. francouzská Matra Hachette, němcká Burda, anglická společnost Pearson plc. a řada dalších. Vše by se mělo rozjet ve druhé polovině letošního roku, a veškeré informace, které mají být v rámci této služby nabízeny, by měly být k dispozici současně v němčině, angličtině a francouzštině. Tyto informace se přitom ke svým konzumentům mají dostávat především prostřednictvím veřejných datových sítí na bázi X.25 (jakou u nás provozuje dosud stále monopolní EuroTel).

V počítačově nejvyspělejších zemích západní Evropy by však mělo dojít k výraznější přestavbě stávajících sítí s on-line službami. Například německý Deutsche Telecom hodlá přeměnit svou stávající videotexovou síť Datex-J na zcela novou a komplexněji pojatou sít s přidanými službami, s názvem "Telekom Online". Obdobné plány zřejmě má i francouský telekom, který také chystá výraznější upgrade svých videotextových systémů tak, aby měly větší návaznost na Internet a jeho služby.

Alespoň tiskovou konferencí se na letošním CeBIT-u prezentoval další velký a již dobře zavedený poskytovatel informačních služeb, firma CompuServe. Také tato firma hodlá výrazně expandovat, a již před časem oznámila své velké plány na spolupráci s Internetem a na využití technologie CD ROM pro šíření svých informačních služeb. Velkým a silným spojencem pro CompuServe jistě bude japonský mamutí koncern Fujitsu, se kterým velmi pravděpodobně uzavře přímé partnerství. Nemalý přínos také jistě bude mít čerstvá akvizice CompuServu - firma Spry, produkující známé browsery a další programové nástroje pro práci v Internetu.

Pozadu samozřejmě nezůstává ani samotný Internet. Ten je však ve své podstatě jen komunikační infrastrukturou, dnes již otevřenou v zásadě komukoli, kdo ji chce využít, i na čistě komerčním základě. Internet je proto vítaným a účinným prostředkem pro takové firmy, které se do velkého boje o on-line služby hodlají zapojit, ale nemají ambice samy ovládnout svět, či z jiného důvodu nemají zájem budovat si vlastní komunikační infrastrukturu. A tak své služby poskytují prostřednictvím Internetu takovým způsobem, který je otevřený všem, a který využívá všeobecně rozšířené a "zažité" protokoly TCP/IP.

Na obzoru je Microsoft Network

No a pak je zde ještě jeden hráč, který se také hodlá zapojit do velkého boje o on-line služby. Je to hráč, který se moc neohlíží na nějakou otevřenost vůči ostatním, hodlá vše urvat jen a jen pro sebe, a své konkurenty je schopen doslova převálcovat svou obrovitostí. Řeč je o firmě Microsoft a jejím plánu na celosvětovou síť Microsoft Network, která by měla vést do každé kanceláře a do každého domu a bytu, a zde by měla ústit do nových Windows 95. Ty by zřejmě měly běžět doslova všude, na každém počítači, protože z žádné jiné softwarové platformy (asi kromě Windows NT a případných dalších mutací MS Windows) se s možností přístupu do Microsoft Network moc nepočítá. Ale kdoví, zda ona Windows 95 skutečně ovládnou celý svět, tak jak si to Bill Gates naplánoval. Ostatně, právě pan Gates jako nejvyšší představitel firmy Microsoft neváhal a osobně přijel na CeBIT, aby zde seznámil celý evropský kontinent s tím, jak bude svět žít v roce 2005, jakou komunikační techniku bude používat, a jak bude pracovat s informacemi. Tedy alespoň podle představ pana Gatese, nejbohatšího muže Ameriky, jehož software dnes podle realistických odhadů běží na 9 z každých 10 osobních počítačů, a který považuje svou síť Microsoft Network za první významný krok k naplnění své vize budoucnosti, kterou označuje výstižným heslem "Information at Your Fingertips".

Síť Microsoft Network by měla být uvedena do provozu současně s uvedením nových Windows 95 na trh. Kdy se tak ale skutečně stane, je těžké odhadovat - i přes optimismus oficiálních prohlášení. Pesimisté dokonce již začínají vtipkovat o Windows 96. Faktem je, že na letošním CeBITu byly nové Windows k vidění na mnoha místech. Zatím ale jen v beta verzích, které si běžný zájemce nemohl odnést.

K vidění byl na CeBITu i samotný Microsoft Network. Ale jen na jednom skromném stánku, jako omezené demo, se zcela minimální publicitou. Návštěvník, který o celém mamutím projektu nevěděl odjinud, by asi těžko vytušil, že právě zde se nejspíše píší dějiny. Zatím ale tak nečitelným písmem, že je velmi obtížné cokoli předvídat.

Pro naše tuzemské uživatele může být velmi podstatné, že firma Microsoft plánuje zprovoznit svůj Microsoft Network současně ve 40 zemích světa, včetně České republiky. Tak to alespoň prohlásil Bill Gates v rozhovoru pro časopis CeBIT News, když naši republiku explicitně jmenoval jako jednu ze zmíněných 40 zemí. Zřejmě tedy již má promyšleno, jak obejít stávající monopol Eurotelu, který by nejméně do konce letošního listopadu měl každému jinému subjektu bránit v poskytování veřejných služeb přenosu dat. Uvidíme. V každém případě jde o tak závažnou problematiku, že se k ní na stránkách CHIPweeku ještě vrátíme v samostatném článku.

CeBIT 95 ve znamení Internetu

S celkovým trendem k nástupu on-line služeb koresponduje i značný zájem vystavovatelů o Internet a přístup k němu. Tak jako v loňském roce, byla i letos v provozu veletržní páteřní síť NewsNet, propojující expozice ve dvou hlavních síťových pavilonech. Letos ale byla tato páteřní síť jako celek napojena na Internet (přípojkou 2 Mbps), a tak měl vlastně každý vystavovatel, připojený na páteřní síť veletrhu, současně i přístup k Internetu. A mnozí toho také skutečně využívali pro předvádění svých produktů, například nejrůznějších softwarových balíků na bázi TCP/IP. Našli se dokonce i takoví vystavovatelé, kteří nechali návštěvníky volně "brouzdat" Internetem z počítačů na svých stáncích.

Jednou ze zajímavých novinek, souvisejících s všeobecným nástupem Internetu, bylo i zřízení tzv. WWW serveru (serveru služby World Wide Web) přímo pro potřeby veletrhu CeBIT (viz ... sem vložit odkaz na nasnímaný obrázek domovské stránky ...). Prostřednictvím tohoto serveru se kdokoli v dosahu Internetu mohl seznámit např. s odborným programem veletrhu i jeho doprovodnými akcemi typu firemních přednášek a tiskových konferencí, mohl se poinformovat o veletržní páteřní síti NewsNet i o dalších zajímavostech. Tento "oficiální veletržní server" formálně zřídili pořadatelé CeBIT-u (tj. Deutsche Messe, jeho adresa byla: http://www.messe.de), za spolupráce a sponzorství firmy Sun. Nicméně ani jednotliví vystavovatelé nezůstávali pozadu, a také si zřizovali své vlastní "virtuální expozice" v on-line formě - většinou jako speciální stránky (tzv. pages), zřízené na jejich firemnách serverech služby WWW. To, co zde veřejně vystavovali, představovalo poměrně bohaté spektrum - od relativně stručných oznámení o účasti firmy na CeBITu a upřesnění polohy stánku až po celé průvodce rozsáhlými expozicemi, s mapami stánků, popisem jednotlivých exponátů a dalšími zajímavými údaji.

Půjde-li všechno podobným tempem jako doposud, příští rok budou takovéto "on-line expozice" asi patřit k všeobecnému bontonu, a agilnější firmy zřejmě nabídnou celé multimediální průvodce vlastními expozicemi. Kam to ale všechno spějě? Nejspíše k tomu, že na CeBIT či podobné akce vůbec nebudete muset cestovat, nebudete se muset mačkat u jednotlivých stánků, a dožadovat se pozornosti vystavovatelů, kteří mnohdy nevědí kam dříve skočit. Místo toho budete moci zůstat pěkně doma v teple, a na veletrh a jeho jednotlivé expozice se podívat "virtuálně", prostřednictvím sítí a multimediálních technologií, s maximálním komfortem a pohodlím. Zda přitom budete "cestovat" Internetem, sítí Microsoft Network, či něčím úplně jiným, je zatím ještě ve hvězdách.

Nové produkty

Neustále rostoucí popularita Internetu a dalších rozlehlých i lokálních sítí samozřejmě nemohla ujít pozornosti nejrůznějších výrobců, či spíše producentů softwaru. Na letošním CeBIT-u se tak mohly objevit zcela nové kategorie produktů, specificky sítě na míru potřebám Internetu a sítí na bázi TCP/IP.

Příkladem takovýchto produktů mohou být tzv. firewall-y (firewalls, v doslovném překladu "ohnivé stěny"). Jejich úkolem je stát na hranici mezi Internetem na jedné straně, a lokální sítí či soustavou vzájemně propojených sítí určité organizace, firmy či jiného subjektu, a dbát na to, aby provoz mezi oběma těmito "světy" byl jen takový, jaký je provozovatel lokální sítě ochoten aaakceptovat. Vše přitom vychází ze skutečnosti, že k Internetu se dnes chtějí připojovat i takové organizace, které Internet nepovažují za dostatečně bezpečný (vůči nejrůznějším druhům neoprávněných přístupů), a tak hledají různá řešení, jak bezpečnost svého připojení zvýšit. Tzv. firewall je nástrojem, který umožňuje efektivně "skrýt" před zbytkem světa celou lokální síť či soustavu lokálních sítí připojených k Internetu, a povolit jen takový druh přístupu, jaký připojený subjekt uzná za dostatečně bezpečný.

Na letošním CeBIT-u předváděla takovýto firewall (s příznačným názvem FIREWALL-1) například firma Sun Microsystems. Šlo ale ve své podstatě jen o sadu inteligentních filtrů, které regulují provoz mezi oběma "světy".

Firewall s úplně jinou koncepcí vystavovala dosud nepříliš známá firma Border Network Technologies. Její BorderWare Firewall Server je řešen jako obdoba výkladní skříně, postavené na rozhraní obou "světů", do které provozovatel jednoho světa vystaví všechno to, co chce zpřístupnit uživatelům z druhého světa - například své archivy souborů, své servery WWW či Gopher (která tak běží přímo na tomto firewallu). V předchozím případě tedy "příchozí" procházel skrz sadu bezpečnostních filtrů na firewallu a dostával se až k počítačům příslušné lokální sítě, zatímco zde zůstává jen na pomezí obou světů, neboť veškeré jemu dostupné informace najde již ve zmíněném "výkladní skříni" (a dále se nedostane).

Authoring tools

Další zajímavou kategorií produktů, která za svůj vznik vděčí současné popularitě počítačových sítí, on-line služeb a multimediálních technologií, jsou tzv. authoring tools - neboli nástroje, určené pro vytváření toho, co je těmito technologiemi nabízeno ke "konzumaci". Tedy nástroje pro přípravu audiovizuálních a obecně multimediálních pořadů, a v poslední době především nástroje pro tvorbu tzv. domovských stránek (home pages) služby World Wide Web.

V nepříliš dávné době slíbily takovéto "autorské nástroje" mnohé velké firmy - například firma Microsoft slíbila svůj Internet Assistant jako volně šiřitelnou nadstavbu nad editorem MS Word 6.0, určenou pro tvorbu tzv. domovských stránek v jazyku HTML, a pro náročnější práci pak program SGML Author for Word. Ani jeden z těchto produktů na letošním CeBIT-u však nebyl k vidění.

Jiná velká firma - Novell - zase slíbila obdobný autorský nástroj pro svůj editor WordPerfect 6.1, pod názvem WordPerfect Internet Publisher, opět jako volně šiřitelný program. Pro náročnější práci pak slíbila produkt WordPerfect Internet Publisher Pro, který by již měl být běžným komerčním produktem (a měl by stát stát 49 dolarů). Kromě vlastních prostředků pro tvorbu HTML souborů by měl obsahovat i vše potřebné pro přístup do Internetu, tedy nezbytnou implementaci protokolů TCP/IP, a také vhodný "vytáčecí! program (tzv. dialer), pro obsluhu modemu a navazování spojení po komutovaných linkách veřejné telefonní sítě. Pro ještě náročnější účely - zejména pro udržování obsahu celých WWW serverů - pak má být určen produkt WordPerfect 6.1 SGML Edition, v předpokládané cené kolem 595 dolarů. Opět však ani jeden z těchto tří produktů na CeBIT-u k vidění nebyl.

Velké firmy tedy nejspíše mají se svými autorskými nástroji problémy, když je vůbec nevystavovali. Tím však otevřeli prostor pro firmy menší, které rychle přispěchaly vstříc lačnivým uživatelům. Se zajímavým produktem (s názvem WebAuthor) přišla například firma Quarterdeck, dosud známá především jako producent účinných manažerů paměti pro operační systém MS DOS. Po technické stránce je WebAuthor nadstavbou nad editorem MS Word 6.0 firmy Microsoft. Betaverze, kterou jsem dostal na vyzkoušení, však velmi vehementně odmítala spolupracovat s českou (tj. lokalizovanou) verzí MS Word-u. Zřejmě právě kvůli způsobu, jakým byla lokalizace tohoto editoru provedena. K vidění však byly i další produkty pro různé platformy - například francouzská Inria vystavovala HTML editor GRIF pro OS Solaris a pro počítače PC s MS Windows, Silicon Grapics vystavoval svůj WebMagic Author atd.

Bitva o desktop znovu vzplála

Jednou z velmi markantně prezentovaných atrakcí na loňském CeBIT-u byl operační systém Novell DOS 7, jako nástupce dřívějšího DR DOS-u, nyní již v podání firmy Novell (která odkoupila původního producenta DR DOSu, firmu Digital Research). Souviselo to zřejmě s tím, že firma Novell v té době ještě bojovala s firmou Microsoft o trh operačních systémů pro stolní počítače (desktop-y).

Na letošním CeBIT-u však již o Novell DOS-u nebylo ani vidu, ani slechu. Firma Novell nejspíše usoudila, že bitvu o desktop prohrála, a tak se raději soustředila na síťové servery, které byly vždy její silnou zbraní. Však také letos vyrukovala mimo jiné s novou verzí svého síťového operačního systému NetWare, konkrétně s verzí 4.1. Představila také novou verzi své Unixové "příchutě" UnixWare (konkrétně verzi 2.0), jejíž předchozí verze zřejmě zdaleka nesplnily očekávání, pokud jde o odbyt a uživatelskou základnu. Nesplnila se ani představa o tom, že by se UnixWare mohl stát významnější operačním systémem pro klientské počítače (pracovní stanice), a tak se nová verze UnixWaru zaměřuje především na oblast síťových serverů. O připravovaném síťovém operačním systému SuperNOS, který by měl skloubit výhody obou platforem - NetWaru jako výborného fle serveru a UnixWaru jako aplikačního serveru - se však nemluvilo téměř vůbec. Jen tisková mluvčí Novellu, se kterou jsem měl možnost mluvit, se zmínila o roku 1997 jako předpokládaném datu uvedení SuperNOSu na trh. Ale co bude do té doby? Nebude už pozdě? Nebude už v takové daleké budoucnosti suverénně vládnout platforma Microsoft NT, Cairo či něco ještě jiného?

Novell tedy očividně vzdal souboj o desktop, a vyklidil pole. Na obzoru se však objevil nový, neméně silný a významný hráč: firma IBM. Poučena ze svých dřívějších proprietárních praktik, prožívá tato firma renezanci ve znamení skutečně otevřených řešení. To se projevuje například tím, že ke svému novému operačnímu systému OS/2 Warp zdarma přibaluje vše potřebné pro přístup k Internetu - který sama nevlastní, neprovozuje, a pod kterým není ani jinak významněji podepsána. Sama se však stala jedním z největších poskytovatelů připojení k Internetu, a to prostřednictvím své vlastní sítě IBM Global network, která má dnes již celosvětový dosah.

Operační systém OS/2 Warp firmy IBM, který je vlastně již třetím vývojovým stádiem tohoto produktu, se po technické stránce zdá být velmi stabilní a dostatečně "vyzrálý". Firma IBM navíc zvolila šikovnou marketingovou strategii, například i pokud jde o cenu tohoto produktu, která není nijak vysoká. Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat - OS/2 se prodává, a to docela úspěšně. U nás doma to možná není tolik patrné, ale v Německu jde skutečně dobře na odbyt. Jeden zajímavý moment, svědčící ve prospěch nové OS/2 Warp, se objevil právě na německém trhu - zdejší firma Vobis, jeden z největších prodejců počítačů PC, se nedohodla s firmou Microsoft na podmínkách, za kterých by na své prodávané počítače mohla předinstalovávat MS DOS a Windows. Dohodla se však s firmou IBM (zřejmě na výhodnějších podmínkách), a tak teď na všechny své počítače instaluje OS/2 Warp.

Na letošním CeBIT-u bylo operačnímu systému OS/2 WARP věnováno mnoho místa, a zájem uživatelské veřejnosti byl také velký. Souvisí to bezesporu i s tím, že IBM přišla se svým produktem včas, zatímco firma Microsoft své nové Windows 95 stále jen slibuje a slibuje, ale ještě nedodává. Takže každý den, kdy o Windows 95 můžete jen slýchat, ale nemůžete si je ještě koupit, nahrává konkurenci. Takže bitva o desktop zdaleka ještě není rozhodnutá, a budoucnost může být ještě velmi zajímavá.

Quo vadis, technologie?

Veletržní akce typu CeBIT-u jsou vždy vhodnou příležitostí k prezentaci nejrůznějších nových technologií, a pro návštěvníky příležitostí zjistit, kam vývoj v této oblasti spěje.

Letos byl na CeBIT-u patrný výrazný posun v oblasti přenosových technologií pro lokální sítě. Jestliže ještě vloni se každý významnější výrobce prezentoval tzv. přepojovaným Ethernetem (Switched Ethernet), letos byla tato technologie již spíše samozřejmostí, kterou se nikdo příliš hlasitě neoháněl. Čím se naopak výrobci letos okatěji prezentovali, byla jejich podpora tzv. vysokorychlostnímu Ethernetu, pracujícímu s přenosovou rychlostí 100 Mbps. Vloni ještě bylo hodně nejasné, jak se proti sobě (či vedle sebe) prosadí technologie 100VG AnyLAN a 100BaseT (označovaná také jako tzv. Fast Ethernet). Letos už bylo mnohem jasněji: technologie 100 VG AnyLAN již má platný standard (od společnosti IEEE), produkty pro ni jsou běžně v prodeji, jejich cena je vcelku únosná, ale celkový odbyt této technologie zřejmě není zdaleka takový, jak se původně očekávalo. Na CeBIT-u nebyla tato technologie příliš vidět - většina výrobců síťových komponent naopak dávala hlasitě najevo svou podporu konkurenční technologii Fast Ethernet. A to i přesto, že tato technologie dosud nemá formálně přijatý standard (jeho přijetí se ale očekává každým dnem), a že podle většiny odborných testů je po technické stránce méně výkonná, než technologie 100VG AnyLAN. Tyto testy například ukazují, že sítě 100 VG AnyLAN lze "vytížit" až na téměř 90 procent (neboli dosáhnout efektivního přenosového výkonu cca 90 Mbps), zatímco sítě Fast Ethernet jen asi na 40 až 50 procent - což lze ostatně velmi snadno vysvětlit tím, že Fast Ethernet používá neřízenou přístupovou metodu CSMA/CD, stejnou jako klasický desetimegabitový Ethernet, zatímco 100VG AnyLAN používá řízenou přístupovou metodu.

Zřejmě tedy došlo k tomu, že místo technicky lepšího produktu se naopak prosadil produkt technicky horší, v jehož prospěch ale hovořily jiné, mnohdy dosti subjektivní faktory - v tomto konkrétním případě klíčové slovo "Ethernet", které dnes znají snad opravdu všichni. A hlavně asi ti, kteří "sedí na penězích".

Dalším zajímavým momentem, který byl na letošním CeBITu patrný, byl nástup technologie ISDN. Tuto technologii vymysleli "lidé od spojů" jako další vývojové stádium stávajících analogových telefonních sítí, a postavili ji na předpokladu, že i koncové přípojky k jednotlivým účastníkům budou také fungovat digitálně - tedy stejně, jak dnes fungují i telefonní ústředny a přenosové kanály pro telefonní hovory mezi digitálními ústřednami. S touto představou pak úzce souvisela myšlenka poskytovat na takovéto plně digitální síti další "přidané" služby, doslova "zaintegrované" do telefonní sítě. Odsud také zkratka ISDN, od: Integrated Services Digital Network (digitální síť s integrovanými službami).

"Lidem od počítačů" se ale takováto představa budoucnosti, nalinkovaná "lidmi od spojů", vůbec nelíbila. Nemluvě již o tom, že uvažovaná šířka přenosových kanálů ISDN přípojek (64 kbps) se zdála být neúnosně malá.

Pak ale do hry vstoupili velmi vlivní hráči, bojující o trh on-line služeb. Potenciálně největším trhem pro tyto poskytovatele on-line služeb budou zřejmě domácnosti, plné dychtivým konzumentů všelijakých multimediálních pořadů a obdobných produktů. Nicméně do všech těchto domácností je potřeba vybudovat alespoň trochu propustnou "přístupovou cestu", kterou by on-line služby k zákazníkům "přitékaly". Technologie ISDN se svou propustností není pro tyto účely zdaleka ideální - zejména pro služby typu "video on demand" - ale na druhé straně je při troše dobré vůle přeci jen použitelná, a hlavně asi nejsnáze implementovatelná. A to je právě důvod, kvůli kterému původně spíše stagnující technologie ISDN náhle prožívá období nebývalého rozkvětu.

V této souvislosti není jistě bez zajímavosti, že když na letošním CeBIT-u pan Bill Gates ve svém exposé linkoval všem přítomným jejich budoucnost, neopoměl jmenovat technologii ISDN jako jeden z klíčových momentů pro dosažení svých ambiciózních plánů.