Clone
Napadlo vás někdy, zda kopie může být stejně tak dobrá jako originál? Ve světě umění tomu tak zřejmě není, ale co například ve světě datových přenosů? Tady záleží na tom, zda jde o přenos analogový, nebo digitální: u analogového přenosu totiž vždy dochází k určitému zkreslení, a přenesený signál je proto vždy jen určitou aproximací původně vyslaného originálu. Naproti tomu u digitálních přenosů je možné přenesenou veličinu přesně zrekonstruovat, takže zde naopak platí, že kopie je stejně kvalitní jako originál. Totéž pak platí i pro uchovávání dat v digitální podobě.
Jak je tomu ale v samotném světě počítačů? Je například možné vzít neznačkové komponenty a z nich sestavit věrnou kopii značkového počítače? V zásadě ano, pokud si ovšem včas ujasníme, co si pod pojmem "věrná kopie" vůbec představujeme: nejspíše asi tzv. kompatibilitu, o které jsme si povídali minule, neboli schopnost chovat se ve všem shodně jako původní vzor.
Počítače plně kompatibilní s jinými počítači se často označují jako klony (clones) - v souladu s biologickým významem tohoto slova, naznačujícím shodný genotyp originálu i jeho klonu. Počítačové klony ovšem původně označovaly především laciné (a tudíž neznačkové) napodobeniny, zachovávající plnou kompatibilitu se svými značkovými vzory, zejména pak s počítači IBM PC: pojem "klon" se dostal do povědomí široké uživatelské veřejnosti právě v souvislosti s lacinými napodobeninami těchto značkových, a tudíž i dosti drahých osobních počítačů.
Ovšem právě u osobních počítačů IBM PC a jejich plně kompatibilních klonů došlo časem k paradoxní situaci: výkonnostní i jiné charakteristiky klonů se postupně zvyšovaly takovým způsobem, že v určitém momentě přerostly obdobné charakteristiky svých značkových vzorů - a v tom okamžiku se vlastně kopie stala lepší, než byl její originál. Výrobce vzoru na tuto situaci reagoval dosti svérázným způsobem: přestal být kompatibilní sám se sebou: počítače PC od firmy IBM přestaly být IBM-kompatibilní (alespoň na úrovni svého technického vybavení). Stalo se tak s příchodem řady PS/2, vybavené tzv. mikrokanálovou architekturou.
Termín "klon" se však ani přes tento paradox nepřestal používat. Zajímavé ovšem je, že se používá téměř výlučně v souvislosti s hardwarem, a jen zcela výjimečně v souvislosti se softwarem. Souvisí to nejspíše s tím, že programy nejsou ve své podstatě ničím jiným než digitálními daty, a ta - jak už víme - je možné reprodukovat se stoprocentní přesností - ať již legálně, nebo nelegálně; oproti tomu hardware se většinou napodobuje tak, aby byl co možná nejvíce kompatibilní se svým vzorem. Programy se tedy kopírují, zatímco počítače se klonují. Podobně jako v živé přírodě však může i zde docházet k zajímavým mutacím, které jdou na úkor stoprocentní kompatibility - takže když si koupíte nějaký nepříliš vydařený klon, můžete mít o zábavu postaráno.