Elektronická pošta - I.
Zdaleka nejpopulárnější službou dnešních počítačových sítí je elektronická pošta, které "přichází na chuť" stále více a více uživatelů. Přestože jde o službu, která může být v sítích různého typu implementována dosti odlišným způsobem, její celkový efekt je pro uživatele prakticky vždy stejný. Dnes (a ještě příště) se proto zaměříme právě na tento uživatelský pohled na elektronickou poštu - na její celkovou filosofii a principiální možnosti. V dalších dílech se pak podrobněji seznámíme s tím, jak je přenos zpráv v rámci elektronické pošty řešen v sítích na bázi TCP/IP
Elektronickou poštu je možné bez nadsázky označit za novodobý fenomén - zcela zásadním způsobem totiž mění způsob, jakým spolu lidé komunikují. Jestliže například v 18. století trvalo několik týdnů, než se nějaká zpráva dostala z Evropy do Ameriky či naopak, koncem minulého století se to stihlo již do minuty, zatímco dnes se přenos zpráv i na druhou stranu zeměkoule měří spíše na sekundy, než na minuty. Díky elektronické poště a dalším moderním způsobům komunikace se dnešní svět skutečně stává tím, čemu se v angličtině říká "global village" (a v češtině nejspíše: jedna velká vesnice). Co se kde jen "šustne", to se okamžitě ví po celém světě.
Základem jsou poštovní schránky
Pro správné pochopení podstaty elektronické pošty je vhodné využít analogie s běžnou listovní poštou a představovat si, že každý jednotlivý účastník je vybaven vlastní poštovní schránkou, do které mu jsou doručovány jednotlivé dopisy (zprávy). Dále předpokládejme, že tyto schránky nejsou umístěny přímo v domech, kde lidé bydlí, ale pouze na poštovních úřadech (v angličtině se těmto schránkám na poštovních úřadech říká Post Office Box, zkratkou P.O.Box či jen P.O.B.). Adresa takovéto poštovní schránky je pak dána dvojicí údajů: adresou poštovního úřadu, a číslem schránky v rámci tohoto úřadu - tedy například: P.O.Box 123, Pošta Praha 5.
V případě elektronické pošty je rozdíl v tom, že roli poštovního úřadu hraje uzlový počítač sítě, a poštovní schránky jsou místo skutečných přihrádek pouze vymezená místa na disku. Adresa takovéto poštovní schránky, označované také jako mailbox, je opět tvořena dvojicí údajů: adresou počítače, a identifikátorem (označením) schránky v rámci tohoto počítače.
Podobně jako u běžné listovní pošty (s výjimkou zásilek, určených do vlastních rukou), platí i zde zásada: jednotlivé zprávy jsou doručovány do poštovních schránek - dále již záleží na uživateli, kdy se do své schránky podívá, a poštu v ní obsaženou zpracuje. V silách dnešní elektronické pošty je doručit zprávu (tj. uložit ji do poštovní schránky jejího adresáta) třeba až na druhou stranu zeměkoule za několik málo sekund. Není už ale v silách elektronické pošty přinutit uživatele, aby se do své poštovní schránky skutečně podíval - to může trvat i celé hodiny a dny.
Adresy, používané pro elektronickou poštu, jsou tedy v zásadě adresami poštovních schránek, a nikoli adresami uživatelů jako takových. Elektronická pošta je doručována "majiteli schránky XY", a nikoli "uživateli XY". Díky tomu je pak v principu možné zřizovat i takové poštovní schránky, které patří celým skupinám uživatelů (kteří sdílí jednu schránku, např. kvůli omezené kapacitě disku), a na druhé straně i schránky, které nepatří žádným "skutečným" uživatelům (příkladem může být schránka, dočasně zřízená pro přijímání přihlášek na nějakou konferenci apod.).
Existují ovšem i významné výjimky z tohoto obecného principu: adresy, používané v rámci standardu X.400 pro elektronickou poštu v rámci referenčního modelu ISO/OSI (viz 38.díl), specifikují právě konkrétního člověka (jeho jménem, příjmením, příslušností k určitému organizačnímu útvaru apod.), a naopak explicitně nedefinují jeho poštovní schránku ani její umístění.
Adresy pro elektronickou poštu
Přesná pravidla, podle kterých jsou obě složky elektronických adres sestavovány do jediné výsledné adresy, se v jednotlivých sítích více či méně liší. Nejčastěji mají výsledné adresy tvar
schránka@počítač
Existují ovšem i četné jiné způsoby sestavování, které se z tohoto schématu zcela vymykají (ze starších například konvence o adresováních v sítích na bázi UUCP, a z novějších pak způsob adresování, požadovaný standardem X.400).
Jméno (resp. identifikátor) schránky je nejčastěji shodné se jménem toho, komu patří - přesněji se jménem, pod jakým operační systém daného počítače "zná" příslušného uživatele. Zde je dobré si uvědomit, že jednotliví uživatelé musí mít ve víceuživatelských operačních systémech zřízeny tzv. uživatelské účty (user accounts), v rámci kterých jim jsou vymezena nejrůznější přístupová a další práva, a obvykle také i přidělena schránka pro elektronickou poštu. Tyto uživatelské účty přitom musí být nějak pojmenovány - a právě jejich jména pak slouží současně i jako jména poštovních schránek.
Jména počítačů, která tvoří druhou část elektronických adres, mohou být "jednorozměrná" (tedy tvořená jediným, dále nestrukturovaným jménem, jako například v síti Bitnet), nebo mohou být členěna do hierarchicky uspořádaných domén a subdomén (kterými jsme se zabývali již v 51. dílu seriálu). Záleží přitom na konvenci sítě, do které je příslušný počítač zapojen jako jeden z jejích uzlů.
Například autor tohoto článku má na počítači, zapojeném do sítě BITNET (s "jednorozměrným" jménem CSPGUK11, jaké tato síť používá) uživatelský účet se jménem PETERKA. Jeho adresa pro příjem elektronické pošty na tomto počítači je proto
PETERKA@CSPGUK11
Na jiném počítači, zapojeném do sítě Internet (a s doménovým jménem KKI.MS.MFF.CUNI.CZ) má uživatelský účet se stejným jménem, a pro příjem elektronické pošty na tomto počítači tak má adresu
PETERKA@KKI.MS.MFF.CUNI.CZ
Ještě na jiném počítači (FRODE.DCIT.CZ) pak má uživatelský účet se jménem PET, a tudíž adresu pro elektronickou poštu
PET@FRODE.DCIT.CZ
Všechno může být jinak
V praxi ovšem mohou být elektronické adresy různým způsobem modifikovány. Například když si majitel uživatelského účtu PET na počítači FRODE.DCIT.CZ usmyslí, že PET je příliš krátké a nelíbí se mu, dají se věci zařídit tak, aby mohl přijímat elektronickou poštu například na adrese
PETERKA@FRODE.DCIT.CZ
nebo
JIRI.PETERKA@FRODE.DCIT.CZ
apod. K tomu stačí vlastně jen maličkost: té části operačního systému počítače FRODE.DCIT.CZ, která má na starosti příjem elektronické pošty, se předepíše, že veškerou poštu pro uživatele PETERKA či JIRI.PETERKA má ukládat do poštovní schránky, která přísluší uživatelskému účtu PET. Konkrétní mechanismus, který tohoto efektu dosáhne, si můžeme představit jako zavedení synonym (alias-ů) pro uživatelský účet PET.
Další široký prostor pro modifikaci adres pro elektronickou poštu skýtají jejich druhé části, představující jméno uzlového počítače. Zde je ovšem situace velmi závislá na konkrétní síti. Například v síti Internet, kde se používají doménová jména (odpovídající hierarchicky strukturovaným doménám, viz 51. díl), je v některých případech možné vynechávat určité části těchto jmen (konkrétně ty, které v hierarchickém uspořádání domén odpovídají nejnižším vrstvám).
Představme si následující příklad: organizace DCIT má zřízenu stejnojmennou subdoménu (neboli doménu druhé úrovně) pod doménou CZ (odpovídající České republice jako takové), neboli doménu DCIT.CZ. Do své lokální sítě pak má zapojeny různé uzlové počítače, které také mají svá "místní" jména. Při tvorbě doménových jmen těchto konkrétních počítačů se pak jejich "místní" jména přidávají zleva (v roli domén nejnižší úrovně) k doménám vyšších úrovní. Například:
- uzlový počítač FRODE má doménové jméno FRODE.DCIT.CZ,
- uzlový počítač EINAR má doménové jméno EINAR.DCIT.CZ
apod.
Při sestavování adres pro elektronickou poštu je samozřejmě možné použít "úplné" doménové jméno konkrétního počítače, na který má být pošta doručena (např.: PET@FRODE.DCIT.CZ). Je ovšem možné dosáhnout i toho, aby doménové jméno nemuselo být uváděno celé, a jméno konkrétního počítače v něm mohlo chybět (a eventuelně i některé domény nižších úrovní) - tedy aby elektronická pošta správně došla například i na adresu PET@DCIT.CZ.
V rámci informací, které definují doménu DCIT (jako subdoménu pod doménou CZ), je totiž uvedeno mj. i to, kam má být doručována elektronická pošta, adresovaná doméně DCIT jako takové (tedy nespecifikující konkrétní počítač v rámci domény DCIT). V našem konkrétním případě nechť je takto stanoveno, že má být doručována na počítač EINAR (tj. na počítač s doménovým jménem EINAR.DCIT.CZ). Potom je vlastně adresa PET@DCIT.CZ ekvivalentní adrese PET@EINAR.DCIT.CZ, a elektronická pošta, zasílaná na adresu PET@DCIT.CZ, je tudíž doručována na počítač EINAR.DCIT.CZ.
 |
Celou situaci s přenosem pošty na různé adresy (ale témuž adresátovi) názorně ilustruje obrázek 80.1.
K čemu je to dobré?
Jaká je ale logika, která stojí za možnostmi zkracování doménových jmen v adresách? Je to vůbec k něčemu dobré?
Odpověď je samozřejmě kladná: představte si například, že v organizaci DCIT dojde časem k obnově strojového parku, a počítač se jménem FRODE zde již nebude existovat (nebo se porouchá, bude odstaven apod.). Uživatel PET tak bude nucen přijímat svou poštu na jiném počítači - například na počítači se jménem KAARE. Jeho nová "úplná" adresa pak bude: PET@KAARE.DCIT.CZ.
Změnu své adresy pak ale uživatel PET musí sám oznámit všem, kteří s ním komunikují prostřednictvím elektronické pošty, a kterým někdy dříve poslal nyní již neplatnou adresu PET@FRODE.DCIT.CZ. Přitom samozřejmě na někoho zapomene, někdo tuto informaci nevezme na vědomí atd., a výsledkem bude dosti nepříjemný zmatek.
Pokud ale uživatel PET zveřejnil pouze svou "zkrácenou" adresu ve tvaru PET@DCIT.CZ, pak výše uvedená změna může zůstat čistě lokální záležitostí, a navenek se nemusí nijak projevit. Pošta s adresou PET@DCIT.CZ totiž bude stále doručována na ten počítač, který je příjemcem pošty pro doménu DCIT.CZ jako takovou (tj. na počítač EINAR), a jedinou změnou bude nový příkaz tomuto počítači, specifikující kam má dále předávat poštu pro uživatele PET.