Remote control vs. remote access
Dokud byly počítače velké a těžké, a tudíž i nepřenosné, museli to být lidé, kteří se jim přizpůsobovali a docházeli tam, kde s nimi mohli pracovat. Když se pak ale počítače staly dostatečně malými a lehkými, lidé za nimi již nemuseli docházet, ale mohli si je naopak nosit s sebou i na svých cestách.
Jaké jsou ale možnosti využití přenosného počítače, ať již poněkud objemnějšího laptopu, či ultralehkého notebooku? Obecně takové jako u každého jiného samostatného počítače - dané jeho konfigurací (procesorem, rozsahem operační pamětí, velikostí pevného disku, schopnostmi displeje a videokarty atd.), a především pak nainstalovaným programovým vybavením.
Dokážeme-li však náš přenosný počítač nějakým způsobem propojit s jiným počítačem (nejspíše pomocí modemů přes veřejnou telefonní síť), otevřou se před námi další, velmi zajímavé možnosti. Jsme-li například někde na cestách, můžeme se napojit na svůj "normální" počítač (na kterém obvykle pracujeme, jsme-li na svém pracovišti), nebo dokonce i na počítačovou síť jako takovou. Technická stránka věci - neboli to, jakým způsobem je propojení zajišťováno - je samozřejmě velmi důležitá, ale my se zde zaměříme spíše na to, jaký může být vzájemný vztah a postavení takto propojených počítačů a sítí.
Abychom si usnadnili vyjadřování, zaveďme si následující konvenci: počítač A nechť je ten, se kterým právě pracujeme (například někde na cestách či doma), a počítač B naopak ten, který nám stojí v kanceláři na stole (a který je z našeho pohledu vzdáleným počítačem). Počítačovou sítí S pak budeme rozumět tu, ve které je zapojen vzdálený počítač B.
Představujme si dále, že počítače A a B již jsou vzájemně propojeny (např. pomocí modemů a telefonní sítě). Na počítači B pak může běžet program, který všechny výstupy na (svou) obrazovku posílá počítači A, a od tohoto počítače naopak přijímá všechny vstupy z jeho klávesnice (tj. z klávesnice počítače A) a nakládá s nimi přesně stejně, jako kdyby šlo o vstupy z jeho vlastní klávesnice. Jinými slovy: výstup na obrazovku počítače B je přesměrován na obrazovku počítače A, a naopak vstup z klávesnice počítače A je přesměrován na počítač B. Pro uživatele, který pracuje na počítači A, je pak výsledný efekt následující: to, co vidí na své obrazovce, je ve skutečnosti stav obrazovky počítače B. To, co zadává ze své klávesnice, má stejný efekt, jako kdyby totéž zadával přímo z klávesnice počítače B. Uživatel počítače A tak vlastně na dálku ovládá klávesnici a obrazovku počítače B, a tím vlastně i celý počítač B - proto se této možnosti říká remote control (a česky nejspíše: dálkové ovládání, vzdálené řízení apod.).
Pomocí dálkového ovládání počítače B je pak možné se z počítače A "dostat" i do sítě S - stačí pouze na dálku zadat příkazy, které jsou potřebné k přihlášení počítače B do této sítě, a pak s ním (opět na dálku) v této síti pracovat.
Existuje však ještě další, principiálně odlišná možnost zapojení počítače A do sítě S. Pokud je na to síť S připravena, může se počítač A připojit (např. přes modem a telefonní síť) na takové zařízení v této síti, které mu bude posílat vše, co se po příslušném síťovém rozvodu přenáší - a co jinak přijímají všechny "místní" uzly této sítě. Počítač A se tak dostane do principiálně stejného postavení jako všechny ostatní uzly sítě S - pouze s tím rozdílem, že je od sítě S fyzicky vzdálen. Proto se o něm hovoří jako o tzv. vzdáleném uzlu (remote node) a způsob jeho zapojení do sítě S je označován jako remote access (vzdálený přístup).
Rozdíl mezi dálkovým ovládáním a vzdáleným přístupem si nejlépe ukážeme na následujícím příkladu: představme si, že pracujeme na počítači A a potřebujeme editovat textový soubor, který je umístěn v našem domovském adresáři na file serveru sítě S ( který se s celou sítí S může nacházet např. i na druhé straně zeměkoule). V případě vzdáleného přístupu si příslušný editor spustíme na počítači A (který má jako vzdálený uzel sítě S přístup k souborům na file serveru). Když tomuto editoru zadáme, se kterým souborem chceme pracovat, editor si na příslušném síťovém softwaru vyžádá přenos souboru (či jeho částí) z file serveru na počítač A. Zde je pak tento soubor editorem zpracován (stejně jako kterýkoli "místní" soubor) a po ukončení editace je zase zapsán zpět na file server.
Pokud bychom tentýž úkol řešili pomocí dálkového ovládání počítače B (z počítače A), pak by editor běžel na počítači B a dotyčný soubor by byl zpracováván na tomto počítači. Z počítače A by se na počítač B přenášely pouze ty údaje o stisku jednotlivých kláves, které by přijímal editor na počítači B a interpretoval je jako příkazy určené právě tomuto počítači. Opačným směrem by se pak přenášely pouze výstupy tohoto editoru na obrazovku (tak, aby uživatel na počítači A viděl stav editace).