Vyšlo v týdeníku Computerworld č. 18/93 v roce 1993
Vytištěno z adresy: http://www.earchiv.cz/a93/a318c400.php3

Konec bezpáteřního CeBITu!

CeBIT'93 si pořídil páteřní síť - pomůže mu to udržet si aktraktivnost i pro velké firmy?

O tom, že na letošním CeBITu budou chybět některá velká jména z oblasti počítačových sítí - například firmy Novell a Ungermann-Bass - jsme se mohli s předstihem dočíst i na stránkách českého Computerworldu. Důvody, uváděné jako příčina tohoto rozhodnutí, byly vcelku logické: CeBIT v dnešní podobě je opravdu příliš velkým monstrem. Je na něm zastoupeno příliš mnoho oblastí najednou, než aby každého návštěvníka mohly zajímat stejnou měrou všechny. Rozkládá se na příliš velké ploše, než aby se všechno dalo alespoň projít v rozumném čase. Navštěvuje jej příliš mnoho lidí, než aby se jim vystavující firmy mohly věnovat podle svých představ. Návštěvníkům se na něm předkládá příliš mnoho informací, než aby je bylo možné rozumně "vstřebat".

Firma Novell rozhodně měla na letošním CeBITu co prezentovat, její nový NetWare verze 4.0 zde mohl mít opravdu důstojný a vhodně načasovaný vstup do života. Nakonec možná rozhodla i chladná ekonomická kalkulace: CeBIT je zřejmě i hodně drahý pro samotné vystavovatele. Navíc je vlastně jen jednou z možností, jak širší odborné veřejnosti něco prezentovat, a nikoli možností jedinou. Možná i to je jeden z důvodů úspěšnosti firmy Novell - umět zvážit, co je pro ni nejvýhodnější jak z hlediska nákladů, tak i z hlediska celkového efektu pro její aktuální i potenciální klientelu.

Nicméně firma Novell nebyla zdaleka jediná, kdo se rozhodl letošního CeBITu neúčastnit (dalším u nás dobře známým jménem byla např. firma Borland). To je jistě významným signálem pro pořadatele veletrhu, kteří na něj musí nějak reagovat. Zájem vystavovatelů je stále ještě značný (především mezi relativně menšími firmami), a tak za každou "odstoupivší" firmou čeká v řadě několik dalších, které by jinak nemohly být uspokojeny. Také díky tomu zřejmě CeBIT stále odolává tlakům na své rozdělení na několik menších, tematicky úže zaměřených akcí. Koncepční řešení to ale není, takže: uvidíme.

News Net '93

Jednou z aktivit, kterou se pořadatelé již v letošním roce snažili zvýšit atraktivnost CeBITu pro vystavovatele z oblasti počítačových sítí, bylo vybudování vlastní páteřní sítě. Tedy sítě, která by spojovala stánky různých firem, a umožňovala jim názorně předvádět své produkty v reálném prostředí skutečné počítačové sítě. Ostatně, co by to bylo za počítačovou výstavu bez vlastní počítačové sítě?

Deutsche Messe jako pořadatel CeBITu proto pověřila konzultační firmu DOK Systeme z Hannoveru úkolem navrhnout a instalovat ve veletržních prostorách síť, která by byla:

  • future-proof (tedy která by brzy nezastarala),
  • dostatečně flexibilní,
  • používala moderní přenosové technologie
  • byla přístupná všem vystavovatelům, kteří o to projeví zájem,
  • vyhovovala i potřebám návštěvníků
  • připouštěla budoucí začlenění nových technologií, a nové způsoby svého využití.

Firma DOK navrhla vytvořit celou heterogenní soustavu vzájemně propojených sítí, a pro její základ doporučila vybudovat páteřní síť na bázi FDDI (Fiber Distributed Data Interface), pojmenovanou posléze jako News Net. Toto řešení pak také bylo skutečně realizováno - v pavilonech 12 a 14, kde se soustřeďují hlavní expozice z oblasti počítačových sítí, byly položeny optické kabely, a na nich byla vybudována kruhová páteřní síť FDDI, s přenosovou rychlostí 100 Mbit za sekundu. Zajímavé bylo, že potřebná technika pro tuto síť pocházela od více různých firem (což samo o sobě demonstruje úroveň interoperability, a je jistě vítanou reklamou pro zúčastněné firmy). Navíc všechny komponenty této páteřní sítě musely s předstihem projít velmi přísnými testy spolehlivosti, vzájemné interoperability a konformance s příslušnými standardy v testovacím středisku EANTC (European Advanced Networking Test Center) při Technické univerzitě v Berlíně. Nic tedy nebylo ponecháno náhodě, a páteřní síť jako taková očividně fungovala. Když jsem si ale v jejím schematu našel, že mezi pavilony 12 a 14 má vést ještě jeden záložní spoj (realizovaný na přímou viditelnost laserovým paprskem, s přenosovou rychlostí 100 Mbps) a začal se na něj vyptávat, bylo mi řečeno, že se jej nepodařilo zprovoznit.

Pořadatelé dokonce zřídili v pavilonu 12 stánek, nazvaný příznačně "News Net '93 Meeting Point", ve kterém zástupci zainteresovaných stran (mj. firmy DOK Systeme, střediska EANTC a dalších) poskytovali konzultace ohledně páteřní sítě a jejího využití. K vidění - i k praktickému "osahání" - zde byl i systém InterView firmy Fibronics pro správu celé páteřní sítě. Jinak ale v tomto stánku nebývalo zrovna přeplněno, a také podrobnějších informací zde nebylo nazbyt - standardně se kromě jednoduché mapky celé sítě nabízel již jen letáček o tom, že daný stánek je prvním, plně recyklovatelným stánkem na CeBITu.

ATM - důstojný soupeř FDDI

V současné době probíhá v oblasti počítačových sítí hned několik rozhodujících bitev. Jednou z nich je boj o to, která přenosová technologie se prosadí v oblasti vysokorychlostních přenosů (tj. v řádu 100 Mbit za sekundu) v lokálních sítích. Kandidátů je zde několik. V současné době se jednoznačnou volbou může zdát technologie FDDI, která je již dostatečně "zažitá", vyzkoušená, existují pro ni potřebné standardy, a tyto jsou jednotlivými výrobci dodržovány. Pro tuto přenosovou technologii jsou již také běžně k dispozici všechny potřebné síťové komponenty (od síťových adaptérů pro připojování jednotlivých počítačů až po nejrůznější směrovače, brány, testovací zařízení apod.) Připravuje se dokonce nový standard, který by umožnil provozovat protokoly FDDI po běžné kroucené dvoulince, se zachováním přenosové rychlosti 100 Mbitů za sekundu. Všechno by tedy mohlo být jasné, jak ostatně naznačuje i volba přenosové technologie pro páteřní síť CeBITu.

Zcela odepsán však není ani Ethernet, dominující v lokálních sítí s přenosovou rychlostí o jeden desítkový řád nižší. Připravuje se totiž nový standard (pro tzv. rychlý Ethernet), který by umožnil provozovat tuto přenosoovu technologii rychlostí 100 Mbps, místo dnešních 10 Mbps. Na CeBITu však o rychlém Ethernetu moc slyšet nebylo.

Vážnějším konkurentem pro FDDI ale zřejmě bude tzv. asynchronní přenosový režim (ATM, Asynchronous Transfer Mode). Ten je mnohem mladší a teprve se prosazuje do života, má však oproti FDDI některé výrazné přednosti: 100 Mbitů za sekundu je pro něj spíš jen startovací čára, na které začíná, a jeho potenciální možnosti jsou mnohem větší. Přitom celková přenosová kapacita ATM sítí není á priori omezená (jako u FDDI jeho přenosovou rychlostí), ale může se podle potřeby zvyšovat postupným přidáváním ústředen (ATM switches). Další velkou předností je pak to, že použití ATM není omezeno jen na lokální sítě - stejně tak dobře může být tato přenosová technologie nasazena i v sítích rozlehlých či v metropolitních sítí. ATM by se tedy mohla stát sjednocující přenosovou technologií různých druhů sítí. Svědčí o tom i ta skutečnost, že ATM byla vybrána jako základní přenosová technologie pro implementaci tzv. širokopásmových ISDN sítí (Broadband ISDN, neboli B-ISDN). Existuje dokonce i společenství výrobců a dalších institucí (tzv. ATM Forum), které připravuje potřebné standardy pro využití technologie ATM. Zdaleka ne všechny tyto standardy ale již jsou dokončeny.

Na CeBITu byla k viděná jedna z prvních privátních ATM sítí na světě. Na rozdíl od páteřní sítě News Net propojovala celkem 5 pavilonů, byla však také vybudována na optických vláknech, a pracovala s přenosovými rychlostmi 100 a 140 Mbit za sekundu. Potřebná technika (především tzv. ATM ústředny) tentokráte pocházela od jediné firmy (firmy Fore Systems, Inc. z USA), která dodala také síťové adaptéry pro připojování jednotlivých uzlových počítačů na ATM síť. Pomocí pevného spoje, pronajatého od místní správy spojů, pak byla tato ATM síť propojena s další experimentální ATM sítí na univerzitě ve Stuttgartu.

ATM síť v areálu CeBITu byla samozřejmě spojena s páteřní sítí News Net na bázi FDDI. Nebyla však jedinou takovouto sítí, která byla na páteř napojena. Kromě celé řady lokálních sítí typu Ethernet a Token Ring to byla například i metropolitní síť města Hannover, a do světa směřovalo i několik dalších spojení, realizovaných přes ISDN a satelitní spoje.

Už i sítím vládnou multimédia

Existence komunikační infrastruktury s dostatečnou přenosovou kapacitou přímo v areálu výstaviště umožnila názorně předvádět i takové aplikace, které se bez výkonných přenosových cest neobejdou - tedy především nejrůznější síťové multimediální aplikace. Vlastní řešení předváděla celá řada firem, a bylo opravdu na co se dívat.

Snad nejzajímavější však byla v tomto ohledu expozice Komise evropských společenství v pavilonu číslo 13, kde byla prezentována celá řada konkrétních výsledků ambiciózního projektu CIO (Coordination, Implementation and Operation of Multimedia Services), který je součástí vědeckovýzkumného programu RACE evropských společenství. Mottem projektu CIO je "MultiMedia, MultiNetwork, MultiVendor", což ihned napovídá, jaký je hlavní cíl celého projektu: vytvořit společnou komunikační platformu pro multimediální služby, poskytované prostřednictvím různých síťových technologií, na výpočetní technice od různých výrobců, pracující v prostředí různých operačních systémů. Na projektu CIO se podílí nejen akademická pracoviště, ale i vědeckovýzkumné útvary komerčních institucí, a v neposlední řadě i spojové organizace některých zemí Evropského společenství. Zatím ale nikdo z bývalé východní Evropy, jak mi bylo sděleno.

K vidění byla například multimediální elektronická pošta MMMS (MultiMedia Mail Service), vycházející z běžné elektronické pošty na bázi standardu X.400, ale rozšířená o možnost přenášet kromě běžných psaných textů i grafiku, animované obrázky, video i audiozáznamy, mluvené slovo, i celé multimediální dokumenty.

Další zajímavostí byl dílčí projekt JVTOS, neboli Joint Viewing and TeleOperation Service. Jeho myšlenka je velmi jednoduchá: představte si situaci, kdy dva lidé sedí vedle sebe u jednoho počítače, a společně pracují s nějakou aplikací. Například spolu píší článek, připravují nějaký výkres, obrázek, program apod. Přitom se spolu domlouvají, navzájem si na monitoru ukazují, kde změnit nějakou formulaci, vložit novou větu či slovo, kam zařadit obrázek, kde něco vybarvit apod. Teď si ale představte, že totéž chtějí dělat dva lidé, kteří však nemohou sedět vedle sebe před jedním počítačem - například proto, že každý z nich je právě v jiném městě. Díky projektu JVTOS ale mají šanci: každý z nich si sedne před svůj počítač, a naváže zvukové i obrazové spojení se svým protějškem. Oba se tedy navzájem slyší, a v příslušném okénku na svém monitoru i vidí. Pouze jeden z nich si však na svém počítači spustí příslušnou aplikaci. Její výstup je ale automaticky zobrazován i na monitoru druhého účastníka, takže oba vlastně vidí totéž. Stejně tak je tomu i se vstupy - příslušnou aplikaci může ovládat každý z obou účastníků, poté co si kliknutím na příslušnou ikonu vzájemně "předají slovo".

Měl jsem příležitost si to sám vyzkoušet: posadili mne před Unixovskou pracovní stanici, kde v prostředí systému X Window běžela jednoduchá aplikace na kreslení obrázků. V dalším okénku jsem viděl (a z reproduktoru i slyšel) sympatického mladého muže, který mi pak již sám vysvětlil, že se právě nachází na univerzitě ve Stuttgartu, popsal způsob propojení obou našich počítačů, a ukázal, co a jak mám dělat, abychom mohli společně "sdílet" tutéž aplikaci. Kromě jeho obrazu a slovních pokynů jsem mohl v reálném čase sledovat i pohyb kurzoru, který vyvolával svou myší, a tím mi ukazoval, jak se program pro malování ovládá. Když mi pak "předal slovo", reagoval kurzor zase na pohyby mé myši, a tak jsem zase já mohl kreslit, a on na svém monitoru vše v reálném čase viděl. Zajímalo mne také, jak je toto šikovné spojení dálkového ovládání a videokonference dvou účastníků náročně na přenosovou kapacitu. Můj protějšek měl zřejmě zapojen nějaký monitorovací prostředek, protože se jen podíval někam doprava a hned řekl, že právě v daném okamžiku "spotřebováváme" něco kolem jednoho megabitu za sekundu.

Jen o několik metrů dále jsem se setkal s jinou zajímavou aplikací multimédií - videotelefonem pro neslyšící. Vlastně jsem si až zde uvědomil, že hluchoněmým lidem je běžný telefon úplně k ničemu. Chtějí-li se domluvit, potřebují spíše přenos obrazu než zvuku. Zde jim mohou velmi pomoci videokonference, zprostředkované počítačovými sítěmi. Co ale v případě, kdy hluchoněmý potřebuje zavolat někomu, kdo hluchoněmý není, a neumí znakovou řeč? I zde mohou multimédia a počítačové sítě pomoci: hluchoněmý využije služeb zvláštního tlumočnického střediska, kde mu překladatel převede telefonní hovor do jemu srozumitelné znakové řeči. Na Cebit-u byla tato možnost předváděna živě, jen tlumočník se právě nalézal v italském Turíně. Ale to bylo téměř nepodstatné.

Další možnost využití videokonferencí předváděla na CeBITu portugalská správa spojů, opět jako jeden z dílčích výsledků projektu CIO. Tentokráte šlo o pomoc starším lidem, aby se necítili tak osamělí - prostřednictvím videokonferencí si mohou na dálku popovídat se svými příbuznými a známými, poradit se s lékařem, vyžádat si naléhavou pomoc, a dokonce se pomocí multimédií účastnit i na bohoslužbách.

Největší hit - prostředky pro správu sítě

Pokud jde o nabídku nejrůznějších síťových produktů na letošním CeBITu, bylo by možné ji stručně charakterizovat asi takto: velký výběr všeho možného, ale nic principiálně nového.

Zajímavější byly spíše celkové trendy a to, čemu vystavující firmy samy přikládaly největší důležitost. V oblasti programových produktů byl jasně patrný nárůst zájmu o nejrůznější prostředky pro správu sítě. Je to zřejmě zcela zákonité - po stádiu prvotního nadšení, kdy středem zájmu kupujících i prodávajících byly prostředky pro budování počítačových sítí, muselo nutně přijít období určitého vystřízlivění. Vystřízlivění spojeného s poznáním, že má-li počítačová síť rozumně fungovat a sloužit ke spokojenosti svých uživatelů, musí se o ni také někdo starat. Jde-li o síť, tvořenou několika málo uzly, není to zase až tak obtížné. Jakmile se ale počty uzlů začínají pohybovat v desítkách až stovkách, jakmile se skutečná topologie sítě začíná komplikovat použitím rozvětvovačů (hub-ů), mostů, směrovačů, bran a dalších zařízení, jakmile své služby začínají nabízet různé specializované servery (od tiskových až např. po komunikační a přístupové servery), a stovky uživatelů si začínají vymýšlet stále nové a nové požadavky, stává se situace neúnosnou. Tedy alespoň pro správce sítě, který nemá k dispozici vhodné nástroje pro její správu.

Není divu, že hodně firem tento trend včas zachytilo, a tak se na CeBITu objevila celá záplava nových a velmi výkonných prostředků pro správu sítě - vesměs ale i hodně drahých, protože jejich odbyt přeci jen není tak masový, aby dokázal dostatečně rozprostřít náklady na jejich vývoj. K vidění bylo opravdu mnoho takovýchto systémů, z nichž snad každý podporoval protokol SNMP z prostředí sítí na bázi TCP/IP, a ty lepší produkty dokázaly spolupracovat i s dalšími druhy sítí, které mají vlastní mechanismy a protokoly pro svou správu - jako například sítě FDDI, sítě na bázi referenčního modelu ISO/OSI atd. Snad všechny produkty nabízely grafické uživatelské rozhraní, schopné věrně zobrazit skutečnou topologii sítě, a některé systémy jsou dokonce schopné zobrazit i jednotlivé komponenty sítě (například konkrétní most či směrovač, hub apod.) se všemi jeho konkrétními detaily (konektory, přepínači, tlačítky, spínači apod.), a na nich názorně ukázat místo, způsobující závadu či jiný problém.

Z dalších trendů, které byly na letošním CeBITu patrné, a které mají určitý vliv i na oblast počítačových sítí, je třeba se zmínit i o rostoucí popularitě standardu PCMCIA. Tak jako se na loňském CeBITu výrobci chlubili tzv. kapesními síťovými adaptéry (pocket LAN adapters), které se připojují k paralelním portům přenosných počítačů, letos patřilo k bontonu vystavovat vlastní síťový adaptér ve formě karty PCMCIA velikosti kreditní karty, a tloušťky 3.3, 5 nebo 12.5 mm. Začaly se objevovat také nejrůznější tiskové servery, zabudovávané přímo do kapesních síťových adaptérů. Ty se ale již nepřipojují k počítačům, ale naopak k tiskárnám, k jejich paralelnímu rozhraní. Nejčastěji šlo o tiskové servery pro sítě Novell NetWare, ale k vidění byly i takové, které jsou schopné fungovat současně i jako print servery sítí na bázi TCP/IP. To je jistě velmi atraktivní pro sítě, kde vedle sebe koexistuje Unix se systémem Novell NetWare.

Co na CeBITu nebylo

Dalším trendem, který jsem od letošního CeBITu očekával, byla podpora počítačových sítí a síťových operačních systémů pracovním skupinám - tedy něco, co se v poslední době označuje jako "Workgroup Computing", a kam patří například nové Windows for Workgroups. Ty samozřejmě byly na CeBITu k vidění, ale to bylo asi tak vše. Možná jsem se málo díval kolem sebe, ale například i různé odborné časopisy, které přímo na CeBITu přichází s všelijakými přehledy a hodnoceními, věnovali této problematice zcela minimální pozornost.

Co na CeBITu být ani nemohlo

K vidění byly samozřejmě i nové Windows NT. O tom, že budou mít velký vliv na lokální počítačové sítě, asi nikdo nepochybuje. Jestliže se firma Microsoft rozhodla zabudovat do svých nových Windows NT síťovou podporu jako jejich standardní součást, je to jistě velmi významný signál pro všechny. Tedy nejen pro firmu Novell, která pole odhadů vlastní asi 70% trhu lokálních sítí s počítači PC, a až dosud dokázala úspěšně odolávat všem pokusům giganta Microsoft o získání rozhodujícího podílu na trhu. Novell NetWare zatím dokázal úspěšně odrážet nástup Lan Manageru. Nyní však firma Microsoft nasadila velké zbraně: její Windows NT nejen standardně počítají s prací v síti (a podpora sítě bude zřejmě "v ceně"), ale jsou i dobře uzpůsobeny tomu, aby server s operačním systémem Windows NT sloužil i jako aplikační server. Tedy aby na něm mohly být provozovány serverové části různých síťových aplikací, a na jednotlivých stanicích pak jen jejich příslušné klientské složky. A to je něco, co systému Novell NetWare chybí. NetWare je optimalizován tak, aby co nejlépe plnil funkci file serveru a print serveru, a dělá to docela dobře. S provozováním aplikací přímo na serveru je to ale horší. Možné to sice je (pokud se příslušná aplikace napíše ve formě tzv. NLM modulu), nicméně je to proprietární řešení (což se jiným výrobcům obvykle moc nelíbí), ale hlavně to není příliš efektivní, protože celý operační systém serveru příliš nepočítá s tím, že se na něm budou aplikace provozovat ve větším rozsahu.

O protitahu firmy Novell jsme se již v našem odborném tisku také mohli dočíst - v dubnu 1991 zakládá firma AT&T, majitelka licence na zdrojový kód Unixu, svou dceřinnou organizaci (tzv. spin-off) USL, neboli Unix System Laboratories, která přebírá veškeré aktivity AT&T na poli Unixu. Firma Novell kupuje 5% akcií této nové společnosti. V prosinci 1991 zakládá Novell společný podnik s USL, nazvaný Univel. Jeho cílem je uvést na trh verzi Unixu, obohacenou o Novell NetWare (ta se oficiálně objevuje v listopadu 1992). Počátkem roku 1992 začínají první rozhovory o možnosti odkoupení celé USL firmou Novell. V červnu jsou tyto rozhovory přerušeny, aby zase v listopadu pokračovaly: 20 prosince 1992 si obě strany "plácly" - firma Novell odkoupí USL od AT&T za 350 milionů dolarů. Nikoli v hotovosti, ale ve svých nově vydaných akciích.

Záměr firmy Novell je vcelku jasný: získat Unix jako vhodnou platformu pro aplikační servery, a zaintegrovat je do sítí NetWare. Tedy ponechat servery svého vlastního systému NetWare v té roli, která jim vyhovuje nejlépe - v roli file serverů a print serverů - a aplikace provozovat na Unixovských serverech, které jsou pro tyto účely lépe vybaveny. Jako nový majitel zdrojového kódu Unixu (skrz koupi USL) bude mít firma Novell rozhodující slovo v celém Unixovském společenství, které až dosud bylo relativně velmi roztříštěné, zčásti i vlivem licenční politiky původního vlastníka zdrojových textů, firmy AT&T. Jak naznačují první ohlasy, Novell zřejmě bude mít podporu mnoha velkých jmen, které se angažují na poli Unixu.

Firma Novell má tedy v rukou velmi silné karty, v záloze velmi vlivné spojence, a je na ní, jakou partii rozehraje, a jak se dokáže postavit nastupujícím Windows NT. O výsledku zatím můžeme jen spekulovat - s konkrétními důsledky se ale jistě setkáme i na příštím CeBITu '94.