Kdo je kdo - ve světě standardů
Mezinárodní organizace, které se zabývají tvorbou standardů (standardů de jure, viz minule), obvykle spadají do dvou kategorií - jsou to jednak organizace, vytvořené na základě mezivládních dohod zúčastněných států, a jednak dobrovolné organizace, vytvořené na jiném základě. V oblasti počítačových sítí jde především o dvě organizace - CCITT a ISO, po jedné z každé kategorie.Pro koordinaci telekomunikací v celosvětovém měřítku byla v rámci OSN vytvořena Mezinárodní telekomunikační unie (ITU - International Telecommunications Union) jako odborná mezinárodní organizace. Má tři složky - dvě se zabývají oblastí rozhlasového a televizního vysílání, zatímco třetí má na starosti otázky telefonie a komunikačních systémů pro přenos dat. Touto třetí složkou je Mezinárodní poradní sbor pro telegraf a telefon, známější spíše pod zkratkou CCITT (Commité Consultatif International de Télegraphique et Téléphonique).
Členy CCITT jsou především spojové organizace, které v jednotlivých členských zemích odpovídají za oblast telekomunikací (a mají na to vesměs ze zákona monopol). V některých zemích to jsou podniky řízené státem, v jiných zemích to jsou přímo vládní instituce - označované souhrnnou zkratkou PTT (Post, Telegraph & Telephone). Kromě toho mohou být členy CCITT i další organizace, ovšem již bez hlasovacího práva.
Standardy, které organizace CCITT vydává, mají formu doporučení (nikoli norem), a jsou schvalovány na plenárních zasedáních, která se konají jednou za čtyři roky - z tohoto důvodu jsou jednotlivá doporučení vydávána ve čtyřletých cyklech (jubilejní desáté plenární zasedání se bude konat právě v letošním roce).
| Skupina | Tematické zaměření | Doporučení |
| SG VII | Datové sítě | X.nnn |
| SG VIII | Koncová zařízení telematických služeb | S.nnn, T.nnn |
| SG IX | Telegrafní sítě a koncová zařízení | R.nnn, W.nnn |
| SG XVII | Přenos dat po telefonní síti | V.nnn |
| SG XVIII | Číslicové sítě | G.nnn |
Mezi nejznámější standardy v oblasti počítačových sítí, které pochází od organizace CCITT, patří např. doporučení X.25 pro veřejné datové sítě, doporučení V.21, V.22, V.22 bis a další pro modemy atd.
Reprezentantem druhé skupiny standardizačních organizací nevládního charakteru je Mezinárodní organizace pro standardizaci (ISO - International Standards Organization, formálně správný název však zní: International Organization for Standardization).
ISO je dobrovolnou nevládní organizací. Jejími členy jsou národní organizace, zabývající se standardizací v jednotlivých zemích. Své standardy vydává organizace ISO sice formálně jako normy, ty však stejně jako doporučení CCITT nemusí být pro jednotlivé členské země závazné. Jejich nedodržování je ale spíše výjimkou.
V rámci organizace ISO existuje přibližně 200 technických komisí (TC, Technical Committee), které se dále člení na podkomise (SC, Subcommittees), které se skládají z pracovních skupin (WG, Workgroups).
Vlastní návrhy standardů jsou připravovány v pracovních skupinách (WG), které nejprve vytvoří koncept návrhu (DP, Draft Proposal). Ten je rozdán všem zúčastněným organizacím, které pak mají šest měsíců na jeho připomínkování. Pokud koncept návrhu získá podporu svých posuzovatelů, je po zapracování připomínek vytvořen koncept normy (DIS, Draft International Standard), který je opět rozdistribuován a stává se základem pro hlasování o svém přijetí. V případě úspěchu pak vzniká norma (International Standard).
V oblasti počítačových sítí je snad nejznámějším standardem organizace ISO její tzv. referenční model OSI (o kterém si budeme povídat podrobněji).
Oblast, kterou pokrývají standardy resp. normy ISO, je velmi široká, a zahrnuje i "nepočítačovou" tematiku. V oblasti telekomunikací se překrývá se "sférou zájmu" CCITT - obě organizace zde naštěstí dokáží spolupracovat alespoň natolik, aby se vyhnuly existenci vzájemně neslučitelných standardů. Organizace ISO je dokonce členem CCITT (ovšem bez hlasovacího práva).
Velmi významné jsou ovšem i některé národní organizace, které se zabývají standardizací v jednotlivých zemích. V USA jsou takovéto organizace hned tři. První je NIST (National Institute of Standards and Technology, dříve NBS resp. National Bureau of Standards), která je účelovým orgánem ministerstva obchodu USA, a vydává normy pro oblast působnosti federální vlády. V Evropě známější je nevládní nevýdělečná organizace ANSI (American National Standards Institute), jejímiž členy jsou výrobci, poskytovatelé spojových služeb a další zainteresované organizace z USA. Organizace ANSI je reprezentantem USA v ISO, a mnohé ANSI standardy jsou organizací ISO přejímány a stávají se mezinárodními standardy (tj. normami ISO). Nejznámějším standardem, který pochází od organizace ANSI, je bezesporu znakový kód ASCII.
Třetí národní standardizační organizací v USA je EIA (Electronic Industries Assocation), sdružující ve svých řadách především výrobce zařízení pro telekomunikace. Snad nejznámějším standardem, který pochází od této organizace, je standard RS-232-C pro seriové rozhraní mezi terminálem a modemem, převzatý s minimálními úpravami i jako standard CCITT pod označením V.24.
Standardy však mohou pocházet i od různých profesních sdružení. Příkladem zde může být prestižní americká společnost elektrotechnických a elektronických inženýrů IEEE (Institute of Electrical and Electronics Engineers), která kromě vydávání odborných časopisů a pořádání konferencí má i vlastní orgán, zabývající se tvorbou standardů. Pro oblast lokálních počítačových sítí je z nich nejvýznamnější především skupina standardů IEEE 802, převzatá i organizací ISO jako norma ISO 8802.