Faksimilní přenos

Faksimilní resp. faxový přenos je v principu přenos grafiky. V takové formě, jaká je dnes nejrozšířenější, představuje přenos jakékoli předlohy (např. tištěného či ručně psaného dokumentu, obrázku apod.) v číslicové formě po analogových linkách veřejné komutované telefonní sítě, prostřednictvím specializovaných faxových přístrojů.

Při odesílání nějakého dokumentu prostřednictvím faxového přenosu je nejprve nutné převést předlohu (tj. odesílaný dokument, chápaný jako grafický obrázek) do číslicové formy. Postup, kterým se tak děje, se nazývá optickým snímáním (optical scanning), a zařízení, které jej provádí, je tzv. snímač (scanner), zabudovaný do faxového přístroje.

Pro názornost si lze představit, že optický snímač se při snímání "dívá" na předlohu přes hustou síť, takže místo souvislého rovinného obrázku "vidí" jen jednotlivé izolované body. Nejjednodušší optické snímače vyhodnocují každý bod buďto jako černý nebo jako bílý, zatímco dokonalejší snímače rozeznávají u jednotlivých bodů určitý počet odstínů šedi. Existují samozřejmě také barevné snímače, které jsou schopné rozeznávat i barevné odstíny. Dnes používaný faksimilní přenos však nepracuje ani s barvou, ani s odstíny šedi. Při snímání ve faxovém přístroji je tedy každý bod předlohy chápán buďto jako černý nebo jako bílý. K vyjádření jeho stavu pak stačí jeden jediný dvojkový bit.

Objem dat, který vznikne nasnímáním celé předlohy, je samozřejmě závislý na hustotě našeho pomyslného síta, přesněji na rozlišení (resolution), se kterým snímač faxového přístroje pracuje. Toto rozlišení je dnes u faksimilních přenosů standardně 200 bodů na palec ve vodorovném směru, a 100 bodů na palec ve svislém směru. Jen pro představu: jedna stránka běžného formátu A4 má rozměry přibližně 8,5 x 11 palců, při rozlišení 200x100 bodů to představuje celkem 200x8,5x100x11 neboli 1870000 bodů. Je-li každý z nich vyjádřen jedním bitem, je to 1,87 Megabitů resp. cca 234 kilobytů. A to ještě dnešní faxové přístroje obvykle nabízí i tzv. fine (jemný) režim, při kterém je rozlišení ve svislém směru dvojnásobné, tedy 200 bodů na palec.

Přenést čtvrt megabytu by trvalo neúměrně dlouho, proto dnešní faxové přístroje používají zvláštní techniku komprese dat (data compression), která dokáže jejich objem snížit až přibližně 8-krát. Tím se objem dat, reprezentující jednu stránku A4, dostává na hodnoty řádově desítek kilobyte.

Číslicová data, která vzniknou optickým nasnímáním předlohy, se pak přenáší po analogových linkách veřejné komutované telefonní sítě prostřednictvím modemů. Modemy, zabudované ve faxových přístrojích, obvykle zvládají přenos rychlostí 9600 bitů/sekundu - v takovém případě trvá přenos jedné stránky formátu A4 pod půl minuty. Při horší kvalitě linek je skutečná přenosová rychlost nižší, a doba přenosu jedné stránky se úměrně s tím prodlužuje.

Faxový přístroj příjemce na druhé straně telefonní linky může po nezbytné dekompresi přijatých dat zpětně sestavit z jednotlivých bodů původní předlohu. Vzniká tak opět grafický obrázek, který vytiskne bodová tiskárna, zabudovaná do faxového přístroje.

Dnešní velkou oblibu a široké nasazení faxů lze vysvětlit především tím, že umožňují přenést (téměř) jakoukoli předlohu kamkoli v dosahu veřejné telefonní sítě, a to prakticky okamžitě a při únosných nákladech. Navíc obsluha faxových přístrojů je obvykle tak jednoduchá, že je dokáže ovládat skutečně každý. Faxové přístroje bývají velmi často kombinovány s běžnými telefonními přístroji, a obvykle nabízí i různé další užitečné funkce, jako je např. automatické podávání jednotlivých listů předlohy, možnost naprogramovat odeslání na určenou dobu apod.

Faksimilní přenos ve své dnešní podobě má však i své četné nedostatky. Faxové přístroje nižších a středních kategorií jsou vybavovány zabudovanou tiskárnou, která netiskne na běžný papír, ale pouze na speciální teplotně citlivý papír. Také samotná kvalita tisku nebývá nejlepší. Rozlišení 200x100 resp. 200x200 bodů na čtvereční palec je dostatečné např. pro běžnou obchodní korespondenci, ale pro různé technické výkresy či podrobná schemata již nikoli. Také neschopnost přenášet barvu či alespoň odstíny šedi může být často na závadu. Při praktickém používání faxu může být velmi nepříjemná i skutečnost, že přenášená data nejsou nijak zabezpečována proti chybám při přenosu. Nejrůznější poruchy, kterých bývá ve veřejné telefonní síti často více než by bylo únosné, se pak projevují zkreslením přijatého obrázku. Záleží samozřejmě na intenzitě těchto poruch a míře zkreslení, které vyvolají, zda přenesený obrázek bude ještě srozumitelný či nikoli.

Výhodou faksimilního přenosu je také jeho relativně dobrá standardizace. Drtivá většina dnešních faxových přístrojů pracuje podle doporučení mezinárodní organizace CCITT pro faksimilní přenos tzv. skupiny III (Group III) - což je právě ten druh faksimilního přenosu, který jsme si doposud popisovali. Novější standard skupiny IV (Group IV), který zatím ještě není tak rozšířený, již pracuje s rozlišením až 400x400 bodů na palec, předpokládá přenos po pevných okruzích (tedy již nikoli prostřednictvím veřejné komutované telefonní sítě), a přenos jedné stránky A4 zvládne přibližně za pět sekund.