Architektura H.323 verze 1

Standard H.3123 rozeznává čtyři hlavní části komunikačních systémů fungujících v síťovém prostředí:

• Terminály (terminals), což jsou koncové uzly umožňující oboustrannou komunikaci v reálném čase
• Brány (gateways), které jsou nepovinné a sloužím k propojení se sítěmi které pracují na principu přepojování okruhů (zatímco H.323 se týká sítí pracujících na paketovém principu).
• Správci (gatekeepers), které si lze představit jako obdobu telefonních ústředen pro komunikace dle H.323
• Jednotky MCU (Multipoint Control Unit), které zajišťují fungování přenosů konferenčního charakteru (tj. mezi více účastníky současně).

Terminály podle H.323 musí povinně podporovat práci se zvukem (hlasem), a volitelně i obraz a data. Standard H.323 přitom definuje konkrétní způsoby fungování nutné k tomu, aby si takovéto terminály rozuměly navzájem, a to i v případě že podporují různé druhy přenosů. Všechny terminály podle H.323 musí podporovat další standard H.245, sloužící k tomu aby se komunikující strany domluvily na schopnostech které budou vůči sobě používat a na způsobu využití komunikačního kanálu, který mezi nimi vede. Kromě toho je vyžadována ještě podpora tří dalších komponent: Q.931 pro vyzvánění a navazování spojení (Call signalling and call setup), dále podpora komunikace se správcem (protokol RAS, od: Registration/Admission/Status), a dále podpora pro přenos audio a videopaketů (protokoly RTP a RTCP). Povinná je podpora audiokodeků (prostředků pro kódování a dekódování zvuku), nepovinná je podpora videokodeků a protokolů pro přenos dat v rámci konferencí (dle standardu T.120).

Brány (gateways) jsou nepovinná zařízení, která slouží k tomu, aby bylo možné propojit komunikační systému na bázi H.323, fungující v prostředí sítí na principu přepojování paketů, s obdobnými komunikačními systému které pracují v prostředí sítí s přepojováním okruhů - tedy například pro komunikaci se systémy pracujícími dle H.320 v prostředí ISDN, nebo dle H.324 v prostředí komutovaných telefonních sítí. Terminály s těmito bránami komunikují prostřednictvím protokolů H.245 a Q.931.

Správce (gatekeeper) je nejdůležitější část celého komunikačního systému na bázi H.323. Každý takovýto správce má "kolem sebe" vymezenu určitou oblast působnosti (tzv. zónu), pro kterou funguje jako centrální řídící prvek (a jeho funkci lze přitom přirovnat k funkci telefonní ústředny). Slouží jednak jako centrální přepojovací bod pro jednotlivé hovory v rámci své zóny, a kromě toho poskytuje všem terminálům ze své zóny služby potřebné k navazování hovorů. Provádí například překlad mezi síťovými aliasy (neboli symbolickými jmény terminálů) a jejich IP či IPX adresami, podle informací které získává od terminálů pomocí protokolu RAS (viz výše). Dále zajišťuje i funkce týkající se regulace spotřeby přenosového pásma - pokud například provozovatel sítě stanoví určitý limit na počet souběžně probíhajících konferencí, správce může odmítnout zřízení dalších spojení, jakmile je nastavený limit dosažen. Smyslem samozřejmě je to, aby se omezila celková spotřeba přenosové kapacity sítě, a něco zbylo i na ostatní služby, jako je např. elektronická pošta, web apod.

Významnou, byť nepovinnou schopností správců je směrování telefonních hovorů (v tom smyslu, že hovory mezi jednotlivými terminály pak nejsou přenášeny přímo, ale přes správce). To může být velmi užitečné pro celkovou manipulaci s vedenými hovory, včetně jejich účtování poskytovateli telefonních služeb. Kromě toho je ale možné využít vedení hovorů skrz správce například i k jejich přesměrování podle momentální dostupnosti přenosových cest, podle jejich vytíženosti apod.

Také existence správců v sítích komunikujících na bázi H.323 je nepovinná - bez něj terminály musí komunikovat přímo. Pokud ale správce v síti přítomen je, jsou terminály povinné komunikovat přes něj.

Všechny terminály podle H.323 musí podporovat komunikaci stylem point-to-point (neboli mezi dvěma body). Komunikaci mezi více terminály současně přitom mohou zprostředkovávat přímo správci příslušné zóny, nebo je mohou svěřit do péče jednotkám MCU (Multipoint Control Unit). Ty pak mohou rozesílat průběh konference jednotlivým terminálům právě stylem bod-bod, neboli převádět původní přenosy typu multicast na sérii přenosů unicastového typu a vést je k jednotlivým terminálům, aniž by k tomu byla zapotřebí nějaká specifická podpora od topologie sítě. Stejně tak mohou jednotky MCU fungovat i obráceně - přijímat více unicastových přenosů (typu bod-bod) a vytvářet z nich jeden výsledný multicastový proud dat, který je pak přenášen dále.