Využití veřejné telefonní sítě

Veřejná telefonní síť má pro komunikace s využitím počítačů a pro počítačové sítě obrovský význam. Vlastníte-li počítač, vhodný modem (který splňuje všechny požadavky příslušné správy spojů) a také komunikační program, schopný pracovat s tímto modemem, okamžitě se vám otevírá celá řada možností.

Můžete se např. domluvit s jiným šťastným vlastníkem podobné sestavy "počítač-modem-komunikační program", že mu v určenou dobu zavoláte. Vlastně že váš modem, ovládaný vaším komunikačním programem (ještě o nich bude řeč podrobněji) sám vytočí jeho telefonní číslo, a na něm se místo vašeho kolegy ozve opět modem, připojený k jeho počítači. Jakmile oba modemy naváží spojení, vstoupí do hry komunikační programy, běžící na obou počítačích. Jejich prostřednictvím pak můžete komunikovat s tím, kdo druhý počítač obsluhuje. Vaše komunikační programy vám obvykle nabídnou alespoň možnost přenosu souborů (file transfer), a možnost vzájemně si popovídat prostřednictvím zpráv, které vy píšete na svém počítači, a které se současně objevují i na monitoru vašeho protějšku - v angličtině se tomuto způsobu počítačového rozhovoru říká chat.

U protějšího, tzv. vzdáleného počítače (remote computer), však nemusí nutně sedět člověk. Komunikační program, který právě běží na vzdáleném počítači, může být řešen tak, aby se s vámi dokázal dorozumět sám, i bez lidské obsluhy. Smyslem může být například to, abyste vy ze svého počítače, u kterého právě sedíte, mohli na dálku ovládat vzdálený počítač - prohlížet si jeho diskové adresáře, spouštět přenos souborů v kterémkoli z obou možných směrů apod., a to vše bez lidské účasti na "protější" straně. Pak jde o tzv. dálkové ovládání (remote control), které jistě docení každý, kdo si kdy zapoměl při odchodu do práce zkopírovat ze svého domácího počítače na disketu důležitý soubor. Možnost "pohrabat" se na dálku (např. z počítače v kanceláři) ve svém domácím počítači prostřednictvím modemů a veřejné telefonní sítě pak může být skutečně k nezaplacení.

Ovládání počítače na dálku však skýtá ještě celou řadu dalších možností. Například různé poradenské a konzultační firmy v počítačově vyspělých zemích dnes instalují na počítačích svých zákazníků vhodný modem a komunikační program pro dálkové ovládání. V případě jakýchkoli problémů pak stačí, když pracovník poradenské firmy ze svého počítače "zavolá" počítač zákazníka. Program, který běží současně na obou počítačích, pak umožní, aby poradce na dálku pracoval s počítačem zákazníka, "viděl" jeho obrazovku, mohl na dálku "mačkat" klávesy na jeho klávesnici - zkrátka prováděl vše co je třeba, aby identifikoval příčinu zákazníkových problémů, a také mu mohl na dálku názorně předvést, co a jak má správně dělat.

Prostřednictvím veřejné telefonní sítě můžete také získat přístup k nejrůznějším informačním zdrojům a databázím, které mají povahu tzv. on-line služeb (on-line services). Jde opět o samostatné počítače vybavené modemem a vhodným komunikačním programem, které čekají, až je "zavolá" jiný počítač. Pracují v bezobslužném režimu, a uživateli volajícího počítače nabízí nejrůznější služby, od elektronické pošty přes poskytování informací např. o počasí, hodnotách akcií na burzách či letových řádech leteckých společností, až po databáze nejrůznějších právních předpisů a norem či výtahy článků známých časopisů. Navíc je možné se k těmto službám dostat skutečně odkudkoli, z libovolného místa v dosahu veřejné telefonní sítě. Samotné seznamy těchto on-line služeb vychází jako dosti obsažné knihy.

Přívlastek "on-line" (česky "spřažené") mají tyto služby z toho důvodu, že jejich uživatel je na ně se svým počítačem napojen přímo (prostřednictvím modemu a veřejné telefonní sítě), a bezprostředně komunikuje s programem na vzdáleném počítači, který příslušné služby zprostředkovává. Jde vesměs o interaktivní způsob vzájemné komunikace, při kterém on-line služba předkládá nabídku možných akcí, ze které si uživatel vybírá, a on-line služba pak reaguje podle výsledku jeho volby. Snad nejpopulárnější formou on-line služeb jsou dnes tzv. Bulletin Board Systems (BBS), kterým stojí za to věnovat samostatný díl našeho seriálu.

Další možností využití veřejné telefonní sítě je připojení tzv. vzdálených terminálů (remote terminals) k "větším" počítačům. Zde si lze představit, že jednoúčelový terminál (typicky v sestavě monitor a klávesnice), vybavený modemem, "zavolá" velký počítač (obvykle tzv. střediskový resp. sálový počítač, anglicky mainframe). Jakmile oba modemy naváží spojení, můžete ze vzdáleného terminálu pracovat s "velkým" počítačem obdobně, jako z tzv. místního terminálu (local terminal), který je ve fyzické blízkosti počítače.

Připojení vzdáleného terminálu prostřednictvím veřejné telefonní sítě je samozřejmě vhodné tam, kde je terminál využíván spíše příležitostně a jeho připojení pomocí pevného okruhu by bylo neekonomické.

Vzdálený terminál však nemusí nutně být skutečným terminálem (tzv. dedikovaným terminálem (dedicated terminal)), tedy jednoúčelovým zařízením, schopným plnit pouze úlohu terminálu. Může jít také o "plnohodnotný" počítač, např. počítač typu PC, který se díky vhodnému komunikačnímu programu pouze chová jako jednoúčelový terminál - tzv. jej emuluje, resp. vystupuje jako emulovaný terminál (emulated terminal). Je-li vybaven modemem, může se prostřednictvím veřejné telefonní sítě "dovolat" na velký počítač a po dobu existence spojení vystupovat v roli vzdáleného terminálu tohoto počítače.

Nesmíme však zapomínat ani na počítačové sítě v pravém slova smyslu. I pro ně má veřejná telefonní síť velký význam. Není totiž žádným problémem, aby si prostřednictvím veřejné telefonní sítě kdykoli "zavolaly" dva uzlové počítače a v bezobslužném provozu si navzájem předaly veškerá data, která si předat potřebují. Je to sice pomalejší a méně spolehlivé než kdyby mezi oběma uzlovými počítači existoval pevný okruh, umožňující trvalé spojení, ale na druhé straně to má i své velké výhody. Pevný okruh může být dosti nákladnou záležitostí, a není-li dostatečně využit, může jít o značně neefektivní investici. Také jeho pouhé zřízení může trvat dosti dlouho. Naproti tomu spojení po komutovaných linkách veřejné telefonní sítě je okamžitě k dispozici, a náklady na něj jsou přímo úměrné provozu. Záleží vždy na charakteru konkrétní počítačové sítě, zda vyžaduje trvalé spojení mezi uzlovými počítači, velkou přenosovou rychlost a dostatečnou spolehlivost, což lze splnit pouze pomocí pevného okruhu, nebo zda vystačí se spojením prostřednictvím veřejné telefonní sítě, které je nutně pomalejší, méně spolehlivé a má dávkový charakter. Počítačové sítě, poskytující služby interaktivní povahy, nutně vyžadují trvalé spojení pomocí pevných okruhů. Naopak sítě, které nabízí převážně jen elektronickou poštu a přenos souborů, tedy služby spíše dávkové povahy, mohou vystačit se spojením pomocí komutovaných linek veřejné telefonní sítě. Příkladem mohou být sítě Eunet a Fidonet, o kterých si budeme povídat později.