EBONE 92

Jiří Peterka

Rozlehlé počítačové sítě se bez vhodné komunikační infrastruktury neobejdou. Mají-li ale přesahovat hranice jednotlivých zemí a pokrývat celý evropský kontinent, vyžadují navíc jednotnou komunikační infrastrukturu. A ta v Evropě není. Řešení se pokouší najít spontánně vzniklé sdružení provozovatelů sítí, které přišlo s projektem EBONE 92.

O tom, že nejednotnost Evropské komunikační infrastruktury je skutečně naléhavým problémem, který je třeba urychleně řešit, svědčí aktivita mezinárodní organizace RARE (Reseaux Academiques et de Recherche Europeens), která zastřešuje veškeré dění v oblasti počítačových sítí pro vědu, výzkum a vysoké školy v Evropě. Tato organizace ustavila pracovní skupinu pod názvem EEPG (European Engineering Planning Group), a pověřila ji rozborem možností, jak řešit problém sjednocení evropské komunikační infrastruktury. Pracovní skupina EEPG shrnula výsledky své práce v závěrečné zprávě, o jejímž obsahu jste se mohli na stránkách počítačových novin Computerworld podrobněji dočíst (viz: Počítačové sítě: Do Evropy jednotně, aneb EEPG předkládá svou závěrečnou zprávu, Computerworld 37/1991 a 38/1991).

Skupina EEPG ve své zprávě konstatovala potřebu vybudovat co možná nejrychleji celoevropskou páteřní síť s přenosovou rychlostí nejméně 2 Mbity/sekundu, a navrhla dvě možná řešení, jak toho dosáhnout v historicky krátké době.

První navrhované řešení předpokládá použití jediného základního protokolu (implementovaného až do vrstvy 3 včetně) s tím, že ostatní protokoly budou implementovány nad tímto hostitelským síťovým protokolem. Tím může být kterýkoli z trojice X.25, DoD-IP a ISO-CLNP. Skupina EEPG doporučila za základní protokol celoevropské páteřní sítě X.25, což mj. umožní snadnou návaznost na existující síť IXI (International X.25 Infrastructure) i na četné národní veřejné datové sítě, které jsou také založeny na X.25.

Druhé navrhované řešení staví na myšlence ponechat společnou jen nejnižší protokolovou vrstvu číslo 1, a tu založit na tzv. časovém multiplexu TDM (Time Division Multiplexing). Nad touto společnou nejnižší vrstvou by pak byly paralelně provozovány jednotlivé protokoly na úrovni vrstvy 3 - minimálně DoD-IP, ISO-CLNP, DECnet IV a X.25.

Ze strany zadavatele, tedy organizace RARE, však zatím nepřišly žádné další iniciativy, směřující k praktickému naplnění doporučení skupiny EEPG. Na to se ale nedokázali nečinně dívat provozovatelé holandské sítě SURFnet, kteří přišli s iniciativou co nejrychleji implementovat druhé z obou navrhovaných řešení, které předložila skupina EEPG. Pro svůj záměr získali i další organizace resp. provozovatele sítí, mj. NORDUnet, EASInet/IBM, CERN, EUnet a EARN. Vznikla tak neformální iniciativní skupina, která se poprvé sešla na ustanovujícím zasedání 2. září v Amsterodamu, a vytyčila si následující dva úkoly:

1. vytvořit a dále rozvíjet základ páteřní sítě již v průběhu roku 1992, a to vzájemným zkombinováním a posílením již existujících komunikačních prostředků;

2. následně zaintegrovat takto vzniklý základ páteřní sítě do plánů RARE a té organizace resp. skupiny, kterou RARE vytvoří k provozování páteřní sítě (v doporučení EEPG je tato skupina nazývána "Operational Unit").

Celý svůj projekt pak iniciativní skupina příznačně nazvala EBONE 92.

Strategie projektu EBONE 92

Celková strategie projektu EBONE 92 je založena na myšlence nečekat na vytvoření nových přenosových cest resp. kanálů, ale místo toho začít využívat již existující, a ty nechat postupně přerůstat do celoevropské komunikační infrastruktury, sdílené celou akademickou a vědeckovýzkumnou komunitou. Aby se budoucí změny v postupně se vyvíjející komunikační infrastruktuře dotkly koncových uživatelů jen minimálně, počítá projekt EBONE 92 s tím, že prakticky okamžitě začne poskytovat síťové služby na úrovni vrstvy 3, a to paralelně pro oba podporované protokoly. Těmi mají být protokol IP sítě Internet (tak, jak byl definován v RFC 791 a navazujících dokumentech), a ISO-CLNS (Connection-Less Network System, tak jak je definován v pilotních projektech CLNS RARE/COSINE). Způsob implementace má ovšem být podřízen tomu, aby budoucí přenosové technologie mohly být vhodně "podstrčeny" pod vrstvu 3.

Rozhraní k EBONE 92

Páteřní síť EBONE 92 by měla vzájemně propojovat oblastní, národní i nadnárodní sítě a instituce (v terminologii projektu EBONE 92 nazývané "Regionals"), které poskytují síťové služby uživatelům z akademických a vědeckovýzkumných pracovišť, stejně tak jako uživatelům z výzkumných pracovišť, patřících do oblasti průmyslu.

Přestože vnitřní mechanismy fungování základu páteřní sítě (tedy vrstvy 1 a 2) mají uživatelům zůstat skryty, musí být plně definováno alespoň rozhraní k páteřní síti EBONE 92, tedy způsob připojení jednotlivých navazujících sítí ("Regionals").

Obr. 1.: Rozhraní k páteřní síti EBONE 92

Představu rozčlenění tohoto rozhraní ilustruje obrázek č. 1: na straně páteřní sítě jsou funkce rozhraní soustředěny do jednotek EBS (Ebone Boundary System), které zajišťují přístup z/do páteřní sítě, a podílí se také na směrování v této síti, zatímco na straně připojených sítí ("Regionals") jde o jednotky RBS (Regional Boundary System), které kromě přístupu z/do připojené sítě zajišťují také veškerá případná omezení v přístupu, neboť páteřní síť EBONE 92 sama nebude vlastní provoz jakkoli omezovat. Mezi EBS a RBS je pak rozhraní, nazývaní Ebone Boundary Interface. To je definováno:

• na úrovních 1 a 2 alternativně standardy:
  • Ethernet (EBS zde bude vytvářet tzv. AUI Male Port),
  • FDDI (Fiber Distributed data Interface, obousměrné připojení),
  • V.35 nebo HSSI (High Speed Switched Interface)

• na úrovni 3 pro potřeby směrování:
  • IP s BGP (Backbone Gateway Protocol, dle RFC 1163) nebo statické směrování
  • CLNS s protokolem IDRP (dle ISO CD 10747) nebo statické směrování,

• pro potřeby správy:
  • SNMP (Simple Network Management Protocol, dle RFC 1157) s MIB-II (Management Information Base, dle RFC 1213).

Představu návaznosti EBS na RBS a rozhraní EBONE Boundary System mezi nimi ilustruje obr. 2. Fyzické spojení mezi EBS a RBS může být realizováno jako místní (lokální) spoj, na větší vzdálenosti také prostřednictvím národních či mezinárodních spojů - v tomto případě jde o tzv. "ocasní" spoje (v originále: "tail links") - viz obr. 2.

Obr. 2.: Připojení navazujících sítí na páteřní síť EBONE 92

Projekt EBONE 92 předpokládá, že zárodek páteřní sítě vznikne vzájemným zkombinováním již existujících přenosových cest mezi význačnými síťovými středisky, a bude postupně rozšiřován začleňováním dalších středisek resp. uzlů do existující páteře EBONE 92. Projekt však požaduje, aby z každého nově připojovaného místa vedly nejméně dva spoje k již existujícím uzlům páteřní sítě. Stejný požadavek je samozřejmě kladen i na vlastní zárodek páteřní sítě, a přidává se k němu ještě i požadavek existence dvou dostatečně rychlých spojů s USA. Jednoduché (tj. nezdvojené) mohou být pouze "ocasní" spoje, připojující na páteřní síť navazující sítě ("Regionals").

Vzhledem k současnému stavu vysokorychlostních spojů v Evropě se pro zárodek páteřní sítě jeví jako nejvýhodnější stávající propojení Ženevy, Amsterodamu, Hamburku a Stockholmu dle obrázku 3, které ovšem bude třeba doplnit novým spojem mezi Hamburkem a Stockholmem, aby byl splněn požadavek na existenci dvou spojů z/do každého uzlu. Všechny uvedené spoje by měly být provozovány nejméně s rychlostí 512 kbit/sekundu, kromě spojů IXI (International X.25 Infrastructure), které jsou provozovány s rychlostí 64 kbit/sekundu.

Obr. 3.: Navrhovaný základ páteřní sítě EBONE 92

Organizační otázky

Neformální sdružení provozovatelů sítí, které dalo vzniknout projektu EBONE 92, předpokládá zřízení konzorcia, které by celý projekt realizovalo. Setkání organizací, které o založení tohoto konzorcia projevily zájem, se konalo 26. září v CERNu v Ženevě. Jednotlivé etapy realizace projektu budou mít na starosti pracovní skupiny, vytvořené z pracovníků organizací, zúčastněných v konzorciu:

• přípravu a implementaci zárodku páteřní sítě bude mít na starosti skupina EAT (Ebone Action Team), složená především ze zástupců provozovatelů a správců sítí z nejvýznamnějších síťových středisek. Tato skupina bude mít také na starosti další rozšiřování sdílené infrastruktury, která bude páteřní síť tvořit, včetně připojování navazujících oblastních, národních i nadnárodních sítí ("Regionals"), a to až do roku 1993, kdy by měla být celá páteřní síť předána či organizačně začleněna pod příslušnou organizační jednotku, kterou by měla do té doby vytvořit organizace RARE (Operational Unit).
• každodenní provoz páteřní sítě bude mít na starosti skupina EOT (Ebone Operational Team). Na počátku může tuto skupinu tvořit jediný pracovník, pracující na plný úvazek, a placený společně všemi členy konzorcia. Každá síť, připojená k páteřní síti EBONE 92 (tedy každá síť "Regional") bude jmenovat jednu kontaktní osobu, která bude zajišťovat návaznost na skupinu EOT.
• otázky finančního zajištění a soustřeďování příspěvků a dotací bude mít na starosti skupina EAU (Ebone Administrative Unit). Na rozdělení počátečních nákladů se musí zakládající členské organizace konzorcia teprve dohodnout.

A co bude dál?

Dlouhodobé řešení otázky sjednocení evropské komunikační infrastruktury by mělo převzít na svá bedra sdružení RARE resp. ta organizace, kterou RARE za tímto účelem zřídí. Ta by měla zprovoznit skutečně celoevropskou multiprotokolovou páteřní síť s úplnou sadou síťových protokolů dle doporučení EEPG již počátkem roku 1993. Projekt EBONE 92 proto počítá s tím, že jím vytvořená síť bude v roce 1993 do nové páteřní sítě vhodným způsobem zaintegrována. V návrhu projektu EBONE 92 se konstatuje, že nová celoevropská páteřní síť by měla být realizována na zakázku, zadanou podle výsledků provedeného konkursu. Sdružení RARE je pak adresováno doporučení vytvořit pracovní skupinu (Task Force), pověřenou vyspecifikováním požadavků na celoevropskou páteřní síť a vypracováním podmínek konkursu, stejně jako formulováním kritérií pro vyhodnocení jednotlivých nabídek.