Eliminace úsporného chování

Do zavedení tarifu Internet 99 měli komutovaní uživatelé Internetu poměrně dost prostoru na "optimalizaci" svého telefonního účtu. Pokud chtěli, samozřejmě mohli "viset" na telefonu libovolně dlouho, a podle toho také platit. Pokud ale chtěli šetřit, mohli se připojovat vždy jen na nejkratší možnou dobu, nutnou pro stažení elektronické pošty a odeslání předem připravených zpráv, a pro rychlé načtení vybraných WWW stránek do svých browserů - s tím, že se co nejrychleji odpojí, a teprve pak budou informace z Internetu zpracovávat,, tj. číst došlou poštu a číst WWW stránky, načtené do svých browserů. Tímto způsobem bylo možné se "vejít" do času, za který naskočil jen jeden, event. dva impulsy, a tím poměrně efektivně minimalizovat svůj telefonní účet. Takovýto postup samozřejmě jde zcela proti duchu a naturelu Internetu, neboť nutí uživatele "rychle makat" a přemýšlení odložit na pozdější dobu - je však způsobem, jak se vyhnout vysokým telefonním účtům.

Tarif Internet 99, podle slov Telecomu vyvinutý speciálně pro zvýhodnění komutovaného přístupu k Internetu, však takovéto "úsporné chování" znemožňuje - právě kvůli sestavovacímu poplatku extrémně prodražuje velmi krátké hovory, odpovídající délkou jednomu či dvěma impulsům, neboť je zdražuje na dvojnásobek, resp. o polovinu! A to i oproti "nezvýhodněným" telefonním tarifům!

Sestavovací poplatek je tedy prvek, jehož zavedení efektivně znemožňuje komutovaným uživatelům chovat se úsporně a "odebírat" od poskytovatele telefonních služeb (Telecomu) jen takový objem služeb, jaký nezbytně nutně potřebují. Současně je nutí "odebírat" větší objemy služeb (neboli: telefonovat déle), tak aby se vliv sestavovacího poplatku více "rozložil" - což ale stejně znamená, že uživatel zaplatí dokonce ještě více (a při pohledu z druhé strany: Telecom si vyinkasuje ještě více).

Z pohledu uživatele Internetu je asi nejlogičtější chápat sestavovací poplatek jako penále za snahu chovat se úsporně a šetrně vůči vlastní kapse.