Na počátku byl Sputnik

Pro USA to musel být opravdu pořádný šok, když jim v roce 1957 poprvé zapípal z oběžné dráhy přímo nad jejich hlavami sovětský Sputnik. Amerika si náhle uvědomila, že to s jejím náskokem ve vědě a výzkumu nemusí být úplně přesně tak, jak si do té doby myslela, a tak došlo k celkem zákonité instinktivní reakci - k velkému otevření peněženek, a k nebývale štědrému financování vědeckovýzkumných programů. Jednou z konkrétních forem bylo i založení specializované agentury při ministerstvu obrany USA (Department of Defense, zkratkou DoD), která by prostřednictvím grantů financovala různé vědeckovýzkumné aktivity (mající alespoň nějaký, byť třeba jen potenciální vztah k rezortu obrany).

Při svém založení dostala tato agentura jméno ARPA (od: Advanced Research Projects Agency), a za dobu své existence byla několikrát přejmenována: v roce 1971 na DARPA (resp. Defense Advanced Research Projects Agency), v roce 1993 zase zpět na ARPA, a konečně v roce 1996 znovu na DARPA. I přes tyto názvoslovné peripetie však grantová agentura (říkejme jí pro jednoduchost ARPA) reálně fungovala a skutečně prospěla rozvoji vědy a výzkumu, dokonce nejen v USA. Byla jednak kanálem, skrz který proudily finanční prostředky (z rezortu obrany, a tím v zásadě z kapes daňových poplatníků USA), ale v mnoha případech zajišťovala i významnou koordinační roli při rozvoji vědeckovýzkumných projektů.

Jedním z projektů, který byl předložen agentuře ARPA se žádostí o financování, byl i projekt počítačové sítě, která by propojila významná univerzitní střediska, podílející se na výzkumných programech rezortu obrany. Měla tedy přispět k rozvoji vědy a výzkumu (umožněním vzájemné komunikace a možností vzájemného sdílení zdrojů), ale měla také za úkol ověřit jednu zajímavou technickou myšlenku, která dosud prakticky ověřena nebyla - možnost fungování přenosové sítě na principu přepojování paketů (zatímco všechny tehdejší telekomunikační sítě fungovaly na principu přepojování okruhů). Současně s tím pak měla dát odpověď na otázku (kladenou hlavně vojáky), zda je možné vybudovat počítačovou síť, která přežije i atomový úder, a bude fungovat i v situaci, kdy některé její části jsou zničeny.

První podoba ARPANETu, na podzim roku 1969

Příslušný návrh byl agentuře ARPA předložen v roce 1968, byl přijat, a hned následující rok, tedy na podzim 1969, byl vybudován zárodek nové sítě, propojující z počátku čtyři univerzitní střediska. Po svém "penězodárci", který byl současně i jejím formálním zřizovatelem a provozovatelem, dostala tato síť jméno ARPANET.