Vyšlo v Softwarových novinách č. 4/98, v dubnu 1998
Vytištěno z adresy: http://www.earchiv.cz/a804s200/a804p217.php3

Liberálnost na vstupu, konzervativnost na výstupu

Existence a dodržování standardů nemusí v praxi vést na zcela bezbolestnou a ideální interoperabilitu, neboli k tomu, aby si bez problémů rozumělo všechno se vším - i tvůrci standardů mohou něco nedomyslet, opomenout či nevymyslet úplně optimálně. Je to ostatně podobné situaci v mezilidských vztazích, kdy zákony a normy slušného chování také nemusí postihovat úplně všechny situace z každodenního života. Zde pak nastupuje určitá tolerance a všeobecná lidská slušnost, která dokáže "vyladit" drobnější detaily a náznaky neshod.

Tolerance a všeobecná slušnost je obsažena i v technické filosofii Internetu, která říká že konkrétní implementace by měly být maximálně tolerantní, pokud jde o přijímané vstupy, a naopak maximálně konzervativní pokud jde o své vlastní výstupy. Řečeno jinými slovy, autoři nejrůznějších řešení by měli počítat s tím, že jiní mohou chybovat (a měli by do svých řešení zabudovat schopnost vyrovnat se s takovýmito chybami, tolerovat je), ale sami by se měli maximálně vyvarovat jakýchkoli chyb.

Nezanedbatelným důsledkem akcentu na všeobecnou slušnost v rámci technické koncepce Internetu je pak i velká tolerance nejrůznějších výkonových parametrů vzájemně komunikujících subsystémů, umožňující koexistenci i velmi různých strojů, s diametrálně odlišnými parametry - díky tomu se k dnešnímu Internetu můžete připojit a pracovat s ním jak s výkonnou pracovní stanicí, tak i s obyčejným PC-čkem, a třeba i s osobním asistentem, zabudovaným do mobilního telefonu.