Hypertext, brouzdání a pavučina

Služba World Wide Web vznikla jako služba pro zpřístupnění informací, neboli jako služba sloužící lidem k tomu, aby se pohodlně a snadno dostali k takovým informacím, o jaké mají zájem. Služba WWW k naplnění tohoto svého cíle používá princip tzv. hypertextu, který si zaslouží bližší vysvětlení: textové informace ve své klasické podobě tvoří souvislý (lineární) text, který uživatelé čtou postupně, od začátku až do konce. Princip hypertextu předpokládá, že větší souvislé texty se rozdělí na menší části (říkejme jim stránky), které budou lépe přehledné a pro čtenáře snáze "vstřebatelné". Tyto menší části (jednotlivé stránky) pak ale již nemusí být řazeny postupně za sebou (lineárně), ale v zásadě jakkoliv - logickou vazbu mezi nimi totiž vytváří vzájemné odkazy (tzv. hypertextové odkazy), které vedou z jednoho místa jedné stránky na začátek nebo kterékoli konkrétní místo jiné stránky (nebo dokonce i na jiné místo téže stránky). Vlastně jde o odkazy typu "viz tam a tam", které uživatel může, ale také nemusí využít a vydat se po nich - typickým případem je totiž situace, kdy z jedné části textu (z jedné WWW stránky) vedou odkazy na několik dalších stránek, a čtenář (uživatel služby WWW) si mezi nimi vybírá sám, podle svého vlastního uvážení. Domyšleno do důsledku to znamená, že je to právě uživatel kdo rozhoduje o tom, v jakém logickém sledu (a ostatně i tempu) bude přijímat určité penzum informací, rozdělené do menších a snáze vstřebatelných částí. Tím lze asi nejlépe vyhovět individuálním schopnostem, znalostem i zájmům jednotlivých uživatelů.

Právě naznačený způsob postupného procházení částmi textu (tzv. stránkami), prostřednictvím vzájemných hypertextových odkazů, je natolik charakteristické, že dalo vzniknout celému novému stylu práce, označovanému jako "brouzdání" (anglicky: browsing). Uživatelé se tedy "brouzdají" jednotlivými WWW stránkami, podle svého vlastního zájmu a uvážení, a využívají přitom existence vzájemných odkazů mezi stránkami (i uvnitř stránek), které pro ně připravili autoři těchto stránek. Díky tomuto vzájemnému provázání jednotlivých WWW stránek mezi sebou vzniká to, co je pro službu WWW také velmi charakteristické, a co má dokonce pevně zabudováno ve svém názvu - vzniká tím jeden velký "propletenec", kterému se ne nadarmo říká pavučina, anglicky "web". Dnes, díky celosvětovému dosahu Internetu, má tato pavučina již také celosvětový dosah, a právě to vyjadřuje i samotný název služby World Wide Web (v doslovném překladu: celosvětová pavučina).

Spíše kvalitativní odlišností dnešního Web-u, jak se službě WWW také říká, je její schopnost práce s obrázky, a nikoli pouze s textem. Součástí WWW stránky dnes mohou být, a také bývají nejrůznější obrázky, od malých ikon až třeba po celé fotografie. Důležité přitom je, že tyto obrázky nemusí představovat jen "pasivní" ilustrace, ale mohou mít také roli "aktivních" hypertextových odkazů, vedoucích na jiné stránky či jiná místa téže stránky. Hypertextovým odkazem dnes tedy může být prakticky cokoli - libovolně velká či malá část textu, i libovolně malý či velký obrázek. Dokonce je možné i to, aby různé části jednoho a téhož obrázku představovaly odkazy vedoucí na různá místa. Ne nadarmo se takovýmto obrázkům říká "klikovatelné mapy", protože nejčastěji to skutečně jsou obrázky představující nějakou mapu, přičemž uživatel si může myší kliknout na určitou lokalitu na této mapě, a podle toho mu pak je zobrazena určitá konkrétní stránka, týkající se dané lokality.