Co je spamming?
Začněme nejprve s běžnou listovní poštou - také se vám v poslední době stává, že ve své poštovní schránce nacházíte čím dál tím více reklamních materiálů, které vám tam přichází bez toho, že by jste si o ně někomu řekli, či jiným způsobem dali podnět k jejich zasílání? Nemusí to být zdaleka jen takové zásilky, které jsou řádně ofrankovány, zasílány poštou a doručovány poštovní doručovatelkou, jsou to stejně tak dobře reklamní letáky, které do poštovních schránek systematicky rozhazují lidé, najatí k takovéto roznášce a obcházející všechny domy v určité oblasti.
Jistě existují lidé, kterým takovýto způsob "reklamy až pod nos" vyhovuje, a kteří na ni reagují pozitivně - něco z nabízených služeb a produktů si skutečně koupí. To ostatně je i účel, který inzerenti sledují a kvůli kterému své reklamní kampaně podnikají. Jistě se najdou i lidé, kterým takovéto kampaně také přichází vhod, ale ze zcela jiného důvodu - za sběr papíru se sice platí dost málo, ale i tak to může pro někoho být vítané finanční přilepšení. Stejně tak ale existují i lidé, kteří se budou cítit obtěžování tímto způsobem reklamy, který nepovažují za korektní. Ti předvídavější se dokonce obávají, kam až by mohla dojít eskalace masové distribuce reklam - poštovní doručovatelky budou roznášet tolik reklam, že na skutečně důležité zásilky by se také nemuselo dostat. Poštovní schránky, dimenzované na "normální" objemy pošty, by byly neustále přeplněny zbytečnostmi, a kam by se dávaly skutečně důležité zásilky? 1
Nyní si místo běžné listovní schránky, dopisů, papírových letáků, prospektů a katalogů představte poštu elektronickou, jednotlivé zprávy, a k nim i případné přílohy - v podobě spustitelných programů, obrázků, databází, spreadsheetů apod. Pokud někdo rozesílá nevyžádané zásilky tímto elektronickým způsobem, a dělá to ve velkém (neboli hromadně), pak právě to je spamming.
Specifika spammingu
Spamming, jako hromadné rozesílání nevyžádaných zásilek, bohužel není vázán jen na elektronickou poštu. Jde o způsob zneužití jakéhokoli elektronického komunikačního mechanismu, který funguje na distribučním principu - tedy na principu rozesílání jednoho a téhož exempláře zprávy (zde nevyžádané zásilky) k mnoha příjemcům současně. V prostředí Internetu na tomto distribučním principu fungují kromě elektronické pošty například také tzv. síťové noviny (netnews, USENET). Ostatně, nešvar spammingu se poprvé významněji rozšířil právě v prostředí USENETu (viz článek o historii USENETu a Internetu), a teprve později se rozšířil i do prostředí elektronické pošty. Do budoucna lze očekávat, že tento nešvar ohrozí i další formy elektronické komunikace fungující na distribučním principu, existující i teprve připravované.
V čem je ale hlavní nebezpečí spammingu? Proč je tento nešvar ještě mnohem nebezpečnější, než jeho "listovní" podoba s tištěnými reklamními letáky v našich listovních poštovních schránkách? Důvodů je celá řada, vezměme to tedy popořadě.
Větší efektivnost
Elektronická média mají obecně jednu významnou přednost před tištěnými materiály - jejich nákladová křivka roste výrazně pomaleji, než u materiálů tištěných. V praxi to znamená, že elektronické rozmnožení reklamního materiálu v podobě datového souboru do velmi mnoha exemplářů přijde mnohem laciněji, než tisk stejného počtu tištěných materiálů, a s rostoucími počty exemplářů se disproporce ještě zvětšuje. Stejná úvaha přitom platí i pro samotné elektronické distribuční mechanismy, které fungují mnohem laciněji, rychleji a celkově efektivněji, než jejich "neelektronické" ekvivalenty. Například zaplatit si člověka, který bude celý den roznášet letáky po domech a strkat je lidem do jejich schránek, stojí určité peníze, a "výkonnost" takovéhoto distribučního mechanismu je relativně omezená. Naproti tomu elektronické rozeslání, kupř. elektronickou poštou, dá rozesilateli v zásadě stejně práce, jako rozeslání jednoho jediného exempláře zprávy (má-li k dispozici vhodně upravený seznam adres, na které má být zásilka distribuována). Navíc je takováto elektronická distribuce nesmírně rychlá. Ale to ještě není zdaleka všechno, pokud jde o její výhodnost pro rozesilatele!
Přesun nákladů na někoho jiného
Specifikou Internetu (i sítě USENET s jejími síťovými novinami) je "společný" (kooperativní) způsob financování provozu. To v praxi znamená, při určitém zjednodušení, že všichni se podílí na placení všeho. Platí to samozřejmě i pro distribuční mechanismy jako elektronickou pošta a síťové noviny, a například právě u elektronické pošty to znamená, že náklady na přenos každé jednotlivé zprávy hradí celý řetězec subjektů: odesilatel, poskytovatel připojení, příjemce (podrobněji o důvodech viz zde). To je velmi důležitý a zásadní rozdíl oproti fungování běžné listovní pošty - v té nese veškeré náklady odesilatel zásilky, který platí "poskytovateli" (poště) za doručení zásilky až na místo jejího určení. V případě elektronické pošty nese odesilatel jen část nákladů na přenos zprávy. Další část nesou poskytovatelé připojení (resp. provozovatelé páteřních sítí), kteří ale fungují na běžném komerčním principu a své náklady přenáší nepřímo na své zákazníky. Konečně nemalou část nákladů nese přímým způsobem i příjemce zprávy - ten platí svému poskytovateli za přístup k Internetu (a tím mj. kompenzuje jeho náklady), a dále platí i za své konkrétní fyzické napojení na nejbližší vstupní bod do sítě svého poskytovatele. Velmi často jde o uživatele, který se připojuje k Internetu komutovaně, po modemu a prostřednictvím veřejné telefonní sítě, takže zde platí za používání telefonu, samozřejmě do kapsy Telecomu.
Zdůrazněme si to ještě jednou: když někdo někomu pošle zásilku elektronickou poštou, platí jen část nákladů s tím spojených. Další část těchto nákladů nese příjemce zprávy. Bude-li to zpráva vyžádaná, o jejíž přijetí příjemce stojí, pak je to v pořádku. Je-li to ale zásilka nevyžádaná, kterou příjemce vůbec nechce, proč by za ni měl platit? Právě zde je nesmírně důležitý moment: spamming, používaný pro reklamní kampaně, umožňuje přenést významnou část nákladů těchto kampaní na někoho jiného, než je provozovatel kampaně (konkrétně na adresáty této kampaně). Navíc takovým způsobem, že postižení mají jen dosti omezené možnosti se tomuto tahání peněz z vlastní kapsy účinně bránit. Ekonomové by jistě věděli, jak škodlivé je pro celkovou ekonomiku společnosti možnost, aby některé subjekty, neschopné krýt náklady na vlastní fungování, mohly tyto náklady přenášet na jiné subjekty, navíc bez jejich souhlasu o snadné možnosti obrany.
Udělejme si nyní malou orientační kalkulaci, abychom tušili v jakém řádu se vynucené náklady příjemců mohou pohybovat. Půjde-li o uživatele, který je k Internetu připojen prostřednictvím veřejné telefonní sítě, pak v pracovní době všedního dne zaplatí za každé započaté tři minuty 2,25 Kč. K tomu je nutné připočítat ještě náklady na samotný přístup do Internetu - vezmeme-li nejmenší časově závislý tarif, pak uživatel zaplatí za každou minutu 1,- Kč. Takže za tříminutové "pobývání" v Internetu zaplatí přes pět korun, a jakmile překročí hranici tří minut, dostává se hned nad osm korun atd. Za několik málo minut pobytu v Internetu se samozřejmě dá stihnout docela dost - v praxi ale například stažení jedné jediné zprávy, ke které někdo přibalil třeba megabytový soubor se svou obchodní nabídkou (třeba naformátovaný text s několika barevnými obrázky, např. jako dokument MS Wordu), může stahování takovéto jediné zprávy zabrat i několik minut, za které náš hypotetický uživatel zaplatí ze své kapsy několik korun.
Pravdou je, že jiné způsoby připojení k Internetu (např. pevnou linkou, sdílenou více uživateli) může vyjít ekonomicky mnohem výhodněji. Na druhé straně je ale pravdou i obrácená úvaha: odesilatel (spammer) může odeslat jedinou zprávy na mnoho adres současně (v tom smyslu, že od něj odchází jediný exemplář zprávy). Nechť za toto odeslání zaplatí jednu nákladovou jednotku (ať už je jakákoli). Skutečné rozeslání zásilky na jednotlivé adresy provádí až poštovní server, kterému spammer svou zásilku předal, a od něj již odchází n různých a samostatných zpráv. Každá z nich je přijata jedním konkrétním příjemcem, který za její přijetí také něco zaplatí - nechť je to stejná nákladová jednotka. Pak vše lze shrnout také takto: iniciátor (spammer) sám zaplatil jednu jednotku, ale přinutil n ostatních uživatelů aby na jeho aktivity přispěli celkem n jednotkami. Jen si zkuste dosadit za onu hypotetickou jednotku několik málo haléřů až korun, a za číslo n klidně stovky, tisíce, až třeba desetitisíce. Už tušíte, proč mají někteří lidé takový zájem o provozování spammingu? A už tušíte, proč se to ostatním velmi silně nelíbí?
Obtěžování
Podle toho, co jsme si naznačili v předchozím odstavci, spamming obtěžuje uživatele tím, že je nutí vynakládat jejich prostředky a zdroje na takové činnosti, které oni sami neiniciovali, se kterými velmi často nesouhlasí a dokonce proti nim i aktivně bojují - tedy činnosti, které by oni sami jinak vůbec nedělali, neprovozovali, či jinak se na nich nepodíleli.
Nejde přitom zdaleka jen o krytí přímých a nepřímých nákladů na tyto činnosti. Jde i o čas a pozornost uživatelů, kteří musí sami rozpoznat že jde o nevyžádanou zásilku a zareagovat na ni (nejspíše vymazáním). Obvyklý argument spammerů o tom, že "přeci stačí jen zmáčknout DELETE" je silně zavádějící - když už uživatel zaplatil za to, že nevyžádaná zpráva "přitekla" až do jeho poštovního programu, musí ještě věnovat určitý čas a pozornost samotné identifikaci zprávy jako nevyžádaného spammu. U jediné zprávy to není nijak bolestné, ale představte si třeba, že takovýchto nevyžádaných zpráv dostáváte stovky denně! Bude vás pak ještě bavit probírat se záplavou zbytečností, aby jste našli skutečně důležitou zprávu? Pokud se současný nárůst spammingu nepodaří včas zastavit - a to nebude nijak lehké, protože motivace spammerů je poměrně velká - pak takováto situace opravdu reálně hrozí.
Omezování funkčnosti
Dalším velmi důležitým momentem je skutečnost, že přenos nevyžádaných zásilek spotřebovává také významné systémové zdroje - například přenosovou kapacitu dostupných přenosových cest, místo na disku pro dočasné uchovávání zpráv, výpočetní kapacitu pro své zpracování atd. Opět zde platí, že čím více je zpráv distribuovaných v rámci spammingu, tím více systémových zdrojů spotřebovávají, a tím méně zdrojů zbývá pro skutečně důležité zprávy. Opět je dobré si uvědomit, že pokud trend spammingu bude pokračovat a eskalovat, budou nevyžádané zprávy tvořit stále větší procento veškerého "poštovního" provozu, a na skutečně důležité zprávy bude zbývat stále méně a méně. V nejhorším případě pak může dojít i k tomu, že kvůli nevyžádaným zprávám nebude možné přenášet vůbec nic, a tedy ani vyžádané věci.
Ukažme si na dvou konkrétních příkladech, že k takovýmto situacím může docházet již dnes. Prvním příkladem nechť je běžná poštovní schránka, kterou zákazník dostává od svého Internetového providera v rámci svého připojení k Internetu. Ze zcela praktických důvodů bývá objem takovéto schránky shora omezen (protože ani providerovy disky nejsou libovolně nafukovací), nejčastěji na 1 megabyte, přičemž v případě potřeby větší schránky si zákazník musí připlatit. Jestliže ale někdo tomuto zákazníkovi pošle nějakou větší zásilku, třeba jedinou velikosti megabytu, dojde k zaplnění jeho schránky a další zprávy se tam již nevejdou. Podobně i v případě menších zásilek - představte si třeba uživatele, který na několik dní odcestuje a nevybírá si svou schránku. V té se mu rychle začnou hromadit nevyžádané zbytečnosti, a na skutečně důležité zprávy již nezbude místo. Díky mechanismům fungování elektronické pošty v Internetu takovéto nedoručitelné zásilky sice mohou několik dní posečkat na své doručení na jiných místech (například u odesilatele, který se je neustále snaží odeslat), ale po tomto období se nedoručené zprávy ztrácí (resp. jsou vraceny jako nedoručitelné). Zkuste pak někoho přesvědčovat, že nějaká takováto nedoručená zpráva byla pro vás nesmírně důležitá (šlo třeba o nabídku výhodného kontraktu), a jejím nedoručením vám vznikla pořádně velká škoda - zkuste tuto škodu vymáhal na spammerech, kteří způsobili přeplnění vaší poštovní schránky.
Poněkud názornějším příkladem mohou být běžné mobilní telefony - ty z nich, které jsou vybaveny podporou přenosu zpráv SMS (Short Message System) fungují jako malé poštovní terminály. Mají vlastní paměť na několik málo krátkých textových zpráv (zpráv SMS), např. deseti či dvaceti takovýchto zpráv, a tuto paměť lze velmi rychle zaplnit, načež mobilní telefon již není schopen další zprávy přijímat (dokud nedojde k přečtení a smazání zpráv). Podobně jsou na tom i některé textové pagery, a do budoucna bude stejná úvaha jistě platit ipro nejrůznější osobní komunikátory a zařízení typu mobilních digitálních asistentů, včetně terminálů připravovaných systémů LEO.
Z tohoto druhého příkladu vyplývá ještě jeden velmi důležitý fakt: spamming je nešvarem, který se netýká zdaleka jen elektronické pošty či síťových novin (netnews) - jde obecně o problém všech služeb, pracujících na distribučním principu.