Netscape Netcaster

Firma Netscape zvolila pro své kanály poněkud jinou základní koncepci, než pro jakou se rozhodly firmy PointCast a Microsoft. Netscape nepočítá s osamostatněním "navigačních informací" ve formě definičních souborů, které by současně obsahovaly všechny potřebné informace pro řízené "stahování" nového obsahu. Místo toho firma Netscape zastává názor, že všechny tyto informace je možná "zaprogramovat" do jednotlivých WWW stránek pomocí již existujících a standardizovaných prostředků (konkrétně pomocí HTML, jazyka Java a skriptovacího jazyka JavaScript). Netscape naopak zcela odmítá princip samostatných definičních souborů, a v důsledku toho pak tvrdí, že není potřeba ani žádný jazyk pro jejich tvorbu (tj. jazyk CDF, který firma Microsoft navrhla ke standardizaci). Argument, že Netscape vystačí s již existujícími standardy, je ale poněkud ve sporu s faktem, že její podpora kanálů využívá nejnovější verze jazyka JavaScript (verze 1.2.), kterou je (alespoň prozatím) nutné považovat spíše za proprietární záležitost.

Konkrétní implementací kanálů od firmy Netscape je její Netcaster - jeden z prvních produktů, napsaných plně v Javě, a koncipovaný jako doplněk (rozšíření) jejího browseru Navigator. Jeho nevýhodou je značná náročnost na systémové zdroje (paměť a rychlost procesoru, vzhledem k faktu že jde o aplikaci v Javě), a výhodou větší uživatelská atraktivnost (než u kanálů á la Internet Explorer). Důvodem je samotný princip kanálu v podání Netscapu - v případě kanálů popsaných definičními soubory přeci jen existují určitá omezení na jejich celkové provedení, včetně grafické podoby. V případě kanálů podle Netscapu žádné takovéto apriorní omezení není, a jediným skutečným omezením je to, co autor kanálu dokáže naprogramovat v Javě a JavaScriptu.