V čem je skutečný problém?

V dnešní době již neplatí původní předpoklad o tom, že jednotlivé zprávy budou v praxi obsahovat pouze čisté ASCII znaky - dnes je velký tlak na to, aby bylo možné používat v hlavičce i v těle zpráv znaky různých národních abeced, a stejně tak je velmi žádoucí přibalovat ke zprávám všelijaké přílohy, které také nemají charakter čistých ASCII textů. Obecně se na tyto znaky národních abeced i netextové přílohy lze dívat jako na posloupnosti osmibitových znaků, které ale obecně neprojdou pouze sedmibitovým přenosovým mechanismem. Řešení však není nijak principiálně těžké: posloupnost osmibitových znaků se před odesláním přetransformuje na posloupnost sedmibitových znaků ("čistých ASCII znaků"), která přenosovým mechanismem na bázi protokolu SMTP zaručeně projde, a na druhé straně se přetransformuje zpět do původní podoby. Tak kde je vlastně nějaký problém?

Skutečný problém není až tak technického rázu, jako spíše rázu organizačního: způsobů, jak převést posloupnosti osmibitových znaků na posloupnost znaků sedmibitových, je mnoho. Problém je v tom, jak se sjednotit na jednom z nich, nebo alespoň jak zařídit věci tak, aby každý příjemce vždy bezpečně poznal, jaké dekódování má použít, aby přijatou posloupnost vrátil zpět do její původní podoby. Dalším problémem je to, jak poznat že v přenášené zprávě vůbec je nějaká takováto část, která má být určitým způsobem přetransformována (a kde přesně se nachází). A aby ještě nebylo všem problémům konec, dalším z nich je jak poznat, co je takováto část zač a jak ji dále zpracovat, až se ji podaří přetransformovat zpět do její původní podoby. Jde například o dokument editoru MS Word, který má být předán tomuto editoru k zobrazení a dalšímu zpracování? Nebo se jedná o spreadsheet, který má být "předhozen" konkrétnímu tabulkovému kalkulátoru apod.? Zde opět jde o problémy, ke kterým není nijak těžké najít vyhovující technické řešení - nejtěžší je jak přimět ostatní zainteresované subjekty ke konsensu o vhodnosti takovéhoto řešení, a jak jej prosadit do praxe jako standardní přístup, který by všichni mohli (a měli) apriorně znát a dodržovat.