"Moje oblíbené odkazy" a seznamy zdrojů

Zkušení uživatelé, kteří často a systematicky pracují s Internetem, si mohou časem vybudovat velmi hodnotný a obsažný systém záložek, který by mohl být přínosem i pro jiné uživatele. Problém je ale v tom, že celý mechanismus vedení záložek (bookmarků) je určen jen pro potřeby jednoho uživatele (uživatele tohoto browseru, v rámci kterého jsou evidovány), a samotné záložky nejsou běžně dostupné ("viditelné") pro ostatní uživatele.

Naštěstí ale existuje jednoduché řešení - vzít soustavu záložek, které jsou interní záležitostí příslušného browseru, přetransformovat je do podoby běžné WWW stránky, a tu zpřístupnit stejně jako kteroukoli jinou WWW stránku. Dnes dokonce již existují i programy, které takovýto "export" záložek do podoby WWW stránky zvládnou samy a velmi rychle.

Ať již ale výsledná stránka s oblíbenými odkazy vznikne ručně či automatickým převodem záložek, vždy se jedná o stránku dostupnou všem ostatním uživatelům, a jejím obsahem je něco, co by obecně šlo označit jako "Moje oblíbené odkazy". Tedy sbírka odkazů, zaměřená podle specifických zájmů svého autora, přičemž její užitečnost pro ostatní uživatele stojí a padá se schopnostmi a zájmy autora.

Velmi příbuznou formou ke stránkám typu "moje oblíbené odkazy" pak jsou tzv. seznamy zdrojů. Mezi oběma variantami neexistuje přesná hranice, rozlišujícím kritériem je spíše celkové zaměření a cíl, který autor sleduje: v případě seznamů zdrojů jde o snahu shromáždit a zveřejnit odkazy týkající se určité konkrétní problematiky (a ne až tak podle toho, zda se autorovi zamlouvají či nikoli).

Seznamy zdrojů jsou tedy nejjednodušší formou systematické evidence odkazů na konkrétní dostupné zdroje. Obvykle jsou úzce tematicky zaměřené, a věnují se jen danému tématu - například pouze lednímu hokeji, nebo třeba jen konkrétnímu hokejovému klubu či hráči. Nebo právnickým zdrojům, zdrojům užitečným pro zpracování maturitních otázek apod. Repertoár možností je zde skutečně široký, a podstatné je uvědomit si, že jde téměř vždy o dílo jednoho autora, zaměřené podle jeho profesního či jiného zájmu.

Prakticky všechny seznamy zdrojů přitom vznikají "ručním sběrem" informací o dostupných zdrojích - tím, že jejich autor někde narazí na něco zajímavého a odkaz na to pak zanese do svého seznamu. Tím je také dána "úplnost" takovýchto seznamů zdrojů - ta stojí a padá se schopnostmi, zkušenostmi a přehledem jejich autora.

Nejrůznějších seznamů zdrojů existuje v dnešním Internetu opravdu velké množství, od nepříliš užitečných experimentů až po opravdu hodnotné a často navštěvované seznamy. Nepříjemným problémem je samotná evidence takovýchto seznamů - vzhledem k jejich počtu nebývá jednoduché je najít. Naštěstí existují i "seznamy seznamů", které se specializují na evidenci různých seznamů zdrojů. Asi nejznámějším "seznamem seznamů" je tzv. virtuální knihovna WWW na adrese http://www.w3.org/vl/.