Model "information push"

Zřejmě největší nevýhodou zpřístupňujícího modelu je právě skutečnost, že požaduje na uživateli, aby si on sám našel to, co ho zajímá a co potřebuje. Sice mu v tom vychází vstříc (možností využít různé vyhledávací služby, existencí vzájemných odkazů mezi WWW stránkami), ale hlavní tíže iniciativy a většina "práce" zde pořád leží na uživateli. Je to právě uživatel, kdo se musí sám obracet na existující vyhledávací služby, musí umět s nimi komunikovat a správně jim klást své dotazy. Kromě toho je to opět uživatel, kdo se musí umět alespoň částečně orientovat v konkrétní problematice, tak aby dokázal vůbec rozpoznat informace které potřebuje, a také aby dokázal odlišit příslovečné zrno od plev a uměl posoudit kvalitu, věrohodnost, aktuálnost a další aspekty informací, které jsou dnes v tak obrovském množství dostupné. Velmi důležitým faktorem je zde i čas - mnoho uživatelů jednoduše nemá dost času na to, aby si potřebné informace získávali z Internetu sami.

V současné době se proto začíná ukazovat, že i zpřístupňující model není libovolně "škálovatelný" - ne snad kvůli věcné podstatě svého fungování a technickým aspektům, ale spíše kvůli lidskému faktoru. Naštěstí se ale již začíná prosazovat další model práce s informacemi, označovaný jako "information push".

Model "information push" vychází z představy, že uživatel (zájemce o informace, potenciální konzument informací) pověří někoho jiného, aby pro něj vyhledával, sbíral, shromažďoval a případně i předzpracovával požadované informace. Nejlépe takový subjekt, který je na práci s informacemi specializovaný a dokáže to dělat mnohem efektivněji a s větším přehledem, než koncový uživatel. Označení nového modelu pak vychází z toho, že nashromážděné a "předžvýkané" (utříděné, vyhodnocené či jinak předzpracované) informace jsou koncovému uživateli dopravovány doslova "až pod nos", neboli jsou k němu "tlačeny" (anglicky: pushed) pomocí vhodných přenosových mechanismů, například pomocí elektronické pošty.

Konkrétní služby, vycházející z modelu "information push", mohou mít opět širokou škálu možných podob. Na jednom konci spektra jsou vysoce individuální služby typu "výstřižkových služeb", které podle specifických požadavků jednotlivých klientů doslova "pročesávají" nejrůznější informační zdroje, a výsledky svého hledání ("výstřižky") pak zasílají svým zákazníkům. Takovéto služby existují již poměrně dlouhou dobu (zejména v oblasti monitorování denního tisku), a nejsou tedy specialitou Internetu - ke svému fungování Internet nutně nepotřebují, ale dokáží jej výhodně využít. Příklad automatizované výstřižkové služby, fungující v prostředí Internetu, ukazuje box).

Někde uprostřed spektra možných druhů služeb typu information push jsou takové zdroje, které "samy od sebe" připravují informace v mnoha různých kategoriích, oborech apod., přičemž uživatel nemá možnost tyto kategorie sám ovlivnit (například vytvořit nové), ale má možnost si mezi nimi vybrat takové, které jej zajímají, a dostávat pak pouze jejich obsah. Názorným příkladem služeb tohoto typu jsou "osobní noviny", které mají mnoho tematicky úzce zaměřených rubrik, a uživatel si sám specifikuje, které z nich si přeje dostávat.

Směrem k opačnému konci spektra pak lze nalézt takové informační služby, které sice fungují na principu "information push", tj. dopravují předem připravený obsah až k uživateli, ale ten má jen minimální či dokonce nulovou možnost tento obsah jakkoli ovlivnit - jeho jediným "stupněm volnosti" je pouze možnost objednat si takovéto zpravodajství jako celek, nebo si jej neobjednat. I takovéto služby samozřejmě mají svůj význam, a v současnosti zřejmě i převládají.