Vyšlo v příloze měsíčníku TelNet č. 7/97, v dubnu 1997
Vytištěno z adresy: http://www.earchiv.cz/a704t200/a704t212.php3

WWW, neboli World Wide Web / 6

Proveditelný obsah - druhá revoluce ve světě WWW

     Skutečně koncepční řešení problému, který jsme si naznačili v předchozím odstavci, přináší až myšlenka tzv. proveditelného obsahu. Je založena na možnosti, aby si jednotlivé objekty doslova „nesly sebou" vše, co je zapotřebí k jejich zpracování - tedy například k jejich zobrazení, přehrání, vypočítání, spuštění apod.

     Prvním konkrétním naplněním právě popsané myšlenky „proveditelného obsahu" byl jazyk Java, vyvinutý firmou Sun. Jeho koncepce předpokládá interpretaci proveditelného obsahu (malých programů, tzv. appletů, vkládaných do WWW stránek) na koncových uzlech, v rámci WWW browserů vybavených podporou jazyka Java. Výhodou tohoto řešení, založeného na interpretaci a ne na kompilaci do konkrétního cílového kódu, je nezávislost na klientské platformě - applety jazyka Java mohou stejně tak dobře „běhat" na platformě MS Windows, jako třeba na platformě Unixu, počítačů Mac apod. Jedinou podmínkou je existence interpretu jazyka Java, zabudovaného do příslušného WWW prohlížeče.

     Jinou konkrétní realizací proveditelného obsahu je technologie ActiveX firmy Microsoft. Ta se od koncepce jazyka Java odlišuje především tím, že příslušný výkonný kód nebude interpretován, ale bude šířen již v kompilovaném stavu, a na cílové platformě rovnou spouštěn. To je na jedné straně výrazně rychlejší, ale na druhé straně to již není nezávislé na konkrétní platformě, tak jako interpretovaná koncepce jazyka Java.

Obrázek: Mapa metra v New Yorku, s Java appletem který přímo u uživatele vypočítává itinerář mezi zadanými místy.

Network Centric Computing

     Spíše než konkrétní technické řešení „proveditelného obsahu" však mohou být zajímavější důsledky této možnosti. Zkusme si je rozebrat.

     Až do nástupu „proveditelného obsahu" se předpokládalo, že po síti budou v rámci jednotlivých stránek přenášena pouze data, s tím že vše potřebné pro jejich zpracování bude již dopředu připraveno na místech, kam data směřují - tj. na koncových počítačích. Ty ale kvůli tomu značně mohutněly, stávaly se komplikovanějšími a čím dál tím složitějšími na své udržování a správu. Naproti tomu možnost „přibalit" k datům i vše potřebné pro jejich zpracování dovoluje dosáhnout pravého opaku - používat v roli pracovních stanic jednotlivých uživatelů relativně jednoduché počítače, které si vše potřebné ke svému fungování „stáhnou" ze sítě.

     Podobně tomu bude i s používanými aplikacemi - ty již nebudou muset být instalovány na mnoha různých místech, nejčastěji přímo u koncových uživatelů. Místo tohoto budou moci být umístěny centrálně, na vhodném centrálním serveru, kde bude výrazně jednodušší jejich správa a celkové udržování.

     Vznikne tak dokonce celý nový výpočetní model, neboli nová ucelená koncepce toho, jak lidé vytváří a používají své aplikace, kde a jak se tyto uchovávají a kde jsou prováděny, kde se nachází jejich data apod. Ačkoli označení tohoto nového výpočetního modelu není dosud zcela ustáleno, nejčastěji se mu říká Network Centric Computing.