WWW, neboli World Wide Web / 5

Migrace služeb na platformu WWW

     Se zavedením formulářů a zpětné vazby úzce souvisí i jeden další významný trend - trend ke sjednocování nejrůznějších služeb na platformě Web-u.

     Původní přístup k poskytování různých služeb na Internetu byl spíše takový, že každá služba byla koncipována jako samostatná a nezávislá na ostatních službách - zejména v tom smyslu, že uživatelé pro její využití potřebovali specifické klientské programy, a každý z nich se ovládal jiným, specifickým způsobem, který se uživatelé museli naučit. V akademickém Internetu to ještě nebylo tolik na závadu, ale ve světě komerčního Internetu už ano -  proč učit uživatele ovládat mnoho různých programů? Kdo jim bude udržovat tolik různých klientských programů ve správně nakonfigurovaném stavu?

     Díky formulářům a zpětné vazbě se naštěstí objevila možnost jiného řešení - přenesení těchto „jiných" služeb na platformu Web-u, v tom smyslu že uživatelé budou s těmito službami pracovat prostřednictvím WWW stránek a na principu brouzdání. Například tak, že svůj požadavek specifikují vyplněním příslušného formuláře, jehož obsah pak dostane do rukou faktický poskytovatel příslušné služby. Tento faktický poskytovatel (například databázový stroj, vyhledávací mechanismus apod.) na požadavek odpoví (vygeneruje nějaká výstupní data), a odpověď je pak předložena uživateli ve formě WWW stránky (obsahující vhodně naformátovaná výstupní data). Celý tento postup vyžaduje existenci vhodné brány mezi světem WWW a světem poskytovatele příslušné konkrétní služby, tak jak to naznačuje obrázek.

     Důležité ovšem je, že pro uživatele je existence jakékoli brány neviditelná - uživatel „vidí" pouze formulář, který může být velmi intuitivní a jednoduchý, a navíc může i kontrolovat některé kroky uživatele (například upozornit jej na to, že zapomněl vyplnit některou povinnou položku, nebo ji vyplnil chybně apod.). Stejně tak je uživatel důsledně odstíněn od všech specifik konkrétního poskytovatele služby - jde-li například o databázi, které je třeba klást dotazy v jazyku SQL, uživatel nemusí mít o existenci takovéhoto jazyka ani tušení. Svůj dotaz zadá formou vyplnění předem připravených kolonek ve formuláři, který následně odešle. Potřebnou formulaci dotazu v jazyku SQL pak zajistí brána, která vyplněná data obdrží. Tato brána pak zajistí i inverzní operaci - výsledky, které obdrží od databáze v takovém formátu, s jakým databáze pracuje, převede do tvaru WWW stránky a zajistí její odeslání zpět uživateli.

     Zastavme se nyní u důsledků právě popsané možnosti. Jedním z nich je skutečnost, že již existující a původně „samostatné" služby Internetu se stávají přístupnými i prostřednictvím služby WWW. Vezměme si jako příklad službu Archie pro vyhledávání souborů v FTP archivech. Tato služba vznikla jako samostatná, s vlastními servery a také s vlastními klientskými programy. S postupem času ale vznikly brány mezi světem WWW a službou Archie, které dovolují klást dotazy Archie serverům z prostředí WWW (a stejnou cestou, tj. skrz WWW získávat i výsledky). Podobný osud potkal například službu WAIS pro plnotextové vyhledávání v databázích dokumentů, službu WHOIS pro vyhledávání osob a další služby.

     Jiný zajímavý důsledek se týká spíše nově vznikajících služeb, které se již od začátku počítají s tím, že je uživatelé budou využívat prostřednictvím služby WWW (byť samy mohou fungovat vlastním, specifickým způsobem, skrytým za vhodnou bránou). Příkladem může být tuzemská varianta služby Archie, jménem Nosey Parker (funkčně prakticky shodná se službou Archie, ale bez vlastního specifického klienta, a počítající především s využitím prostřednictvím WWW). Jiným příkladem jsou obecné vyhledávací služby (jako třeba populární AltaVista, HotBot, Excite apod.), specializované vyhledávací služby (specializované na vyhledávání osob, firem, služeb, produktů apod.), služby fulltextového vyhledávání v archivech článků apod.

Web jako univerzální klientská platforma

     Trend ke sjednocování služeb na platformě Web-u, naznačený výše, sleduje velmi důležitý cíl, který stojí za to si znovu zdůraznit: jde o to, aby uživatelé mohli používat jeden nástroj (WWW prohlížeč) a jeden styl práce (brouzdání), i když chtějí využívat různé služby a mít přístup k různým informačním zdrojům a informacím v nejrůznějších podobách.

     Způsob, jak tohoto cíle dosáhnout, však není omezen jen na použití „přizpůsobujících" bran, jak jsme si je popsali v předchozím odstavci. Může mít více různých podob - například tu, která dává možnost vkládat do WWW stránek objekty nejrůznějších typů, a WWW browserům dává schopnost s těmito objekty potřebným způsobem pracovat. Příkladem může být již výše citovaná možnost vkládat do WWW stránek například prezentace v PowerPointu, celé dokumenty v nativním formátu textových editorů (např. MS Wordu), či tištěné dokumenty (například běžné noviny), převedené do elektronické podoby apod.

     Celá tato možnost podpory dalších datových formátů má významný realizační aspekt - jak to zařídit, aby WWW browsery uměly zpracovávat čím dál tím více různých datových formátů? Mají do nich být příslušné schopnosti pevně zabudovávány? Pak samotné browsery značně nabobtnají, stanou se velkými, pomalými a náročnými na paměť a výkon procesoru, přičemž většina jejich schopností bude v praxi využívána spíše sporadicky. Alternativním řešením je přidávat potřebnou funkčnost volitelně, ve formě dodatečných rozšiřujících modulů (tzv. plug-in modulů), které si nainstaluje pouze ten uživatel, který příslušnou funkčnost skutečně požaduje.