WWW, neboli World Wide Web / 4

Filosofie Web-u se mění

     Ruku v ruce s postupným zvyšováním uživatelské atraktivnosti služby WWW docházelo i k dosti výrazné změně celkové filosofie Webu obecně, a konkrétně pak jazyka HTML, ve kterém jsou zapisovány jednotlivé WW stránky. Původní filosofie jazyka HTML totiž byla taková, že o grafické podobě každé WWW stránky bude rozhodovat až ten, kdo ji bude skutečně zobrazovat, neboli až WWW prohlížeč (browser) na straně uživatele. Tomu pak také byla uzpůsobena celková koncepce jazyka HTML (HyperText Markup Language), který se snaží pouze deklarovat, jaký význam má ta která část stránky - zda jde například o nadpis, o zvýrazněné písmo apod. (a činí tak tím, že příslušnou část textu „obalí" předem definovanými značkami). Důležitou motivací je zde snaha vyhovět možnosti prezentace WWW stránek na různých platformách, které mohou mít i dosti odlišné grafické schopnosti - někde například lze používat různé druhy písma, podtrhovat apod., zatímco jinde ne. Filosofie jazyka HTML proto počítala s tím, že o konkrétním zobrazení si rozhodne až příslušný prohlížeč, který přesně ví, co je na dané platformě možné a co nikoli (a pak třeba nadpis zobrazí jiným písmem ve větší velikosti než normální text, nebo jej zvýrazní pouze tučným písmem apod.). Zajímavým vedlejším efektem pak byla úspornost celé této koncepce - po síti se přenášely pouze relativně malé objemy informací o tom, co je která část WWW stránky zač a jaký má význam (zatímco kdyby šlo o informaci vyjadřující přesné grafické ztvárnění stránky, byl by jejich objem velmi výrazně větší).

     S postupem času se ale ukázalo, že právě popsaný a značně univerzální přístup neumožňuje dosáhnout takových efektů, jaké tvůrci WWW stránek stále více požadovali. Proto se s postupem času do jazyka HTML prosadily takové mechanismy, které umožňují již předem definovat jak má něco konkrétního přesně vypadat - například že má být použito písmo XY, v barvě takové a takové, a ve velikosti takové a takové, a že příslušný text má být zobrazen v takové a takové vzdálenosti od okrajů stránky apod. Výsledkem jsou sice hezčí stránky, ale na druhé straně je jejich „zdrojový tvar" čím dál tím více vázán na konkrétní platformu, a jejich zobrazení na jiných platformách způsobuje problémy (konkrétní předpis o grafické podobě nemusí být možné dodržet). Stejně tak se zvyšuje i objem dat, které jsou přenášeny v rámci přenosu jednotlivých WWW stránek.

     Celkový trend je tedy takový, že služba WWWW sice zvyšuje své prezentační možnosti, ale na druhé straně se stává méně univerzální (na jiných platformách mohou stránky vypadat i dosti odlišně), a také výrazně náročnější na nejrůznější zdroje - jak na přenosovou kapacitu sítě, tak i na systémové zdroje počítače, na kterém běží uživatelův browser (zejména na paměť a výkonnost procesoru tohoto počítače).

Formuláře - první revoluce ve světě WWW

     Skutečně přelomovým momentem ve vývoji služby WWW však bylo něco jiného, než postupné „kvantitativní" zvyšování uživatelské atraktivnosti. Šlo o zavedení formulářů, a s tím související zpětné vazby od uživatele k poskytovateli informací.

     Pro správné docenění významu formulářů je vhodné si uvědomit, že až do jejich příchodu měla služba WWW prakticky výhradně jednosměrný charakter. Byla stavěna tak, aby umožnila přísun informací od jejich poskytovatele směrem k uživateli (byť na zpřístupňujícím principu, tj. aktivitu musel projevit uživatel a „stáhnout" si požadované informace). Neexistovala zde však obecnější zpětná vazba, neboli možnost kterou by uživatel mohl využít pro vznesení nějakého specifičtějšího požadavku na poskytovatele informací (například vyhledávacího dotazu). Jedinou, byť velmi rudimentární zpětnou vazbou, byla možnost odeslat zpět přesnou specifikaci stránky, kterou si uživatel přeje zobrazit jako následující.

     Později se ale takováto obecná zpětná vazba zavedla. Pro její konkrétní využití však bylo nutné vytvořit i vhodný mechanismus, umožňují „převzít" data od uživatele, a ty pak následně odeslat zpět k poskytovateli (přesněji: k WWW serveru, který je dále zpracuje). Tímto mechanismem se staly formuláře, vkládané přímo do jednotlivých stránek - lze si je představit jako WWW-obdobu běžných papírových formulářů, s různými vyplňovacími a zaškrtávajícími položkami. Uživatel tyto položky vyplní (resp. zaškrtne či ponechá nezaškrtnuté), a poté zmáčknutím na příslušnou ikonku (tlačítko) formulář odešle - což ve skutečnosti znamená, že jeho WWW browser vezme vyplněné údaje, a ty přenese zpět k WWW serveru, který stránku s formulářem původně poskytnul, a který takto získaná data může dále zpracovat.

     Možnosti využití formulářů a zpětné vazby jsou doslova nepřeberné - data, poskytnutá uživatelem skrz vyplnění formuláře mohou být například vyhledávacím dotazem, který zpracuje vyhledávací mechanismus běžící na WWW serveru a následně poskytne uživateli svou odpověď. Bez takovéto možnosti by dnes těžko fungovaly nejrůznější vyhledávací služby, téměř nezbytné pro orientaci v Internetu. Dalšími příklady využití formulářů jsou nejrůznější ankety, dotazníky, průzkumy apod. Doslova klíčové jsou formuláře pro podporu obchodování - vždyť například interaktivní objednávka, umožňující zákazníkům objednat si prostřednictvím Internetu určité zboží či službu, je právě takovýmto formulářem.