Kde a jak pořídit připojení k Internetu

Jak jsme si již uvedli v úvodu, dnešní Internet je plně komerční záležitostí a připojení k němu je komoditou, kterou nabízí mnoho konkrétních subjektů (providerů), v různém provedení, kvalitě, rozsahu, a samozřejmě také v různé ceně. Konkrétní výběr providera by vždy měl být výsledkem pečlivé rozvahy, vycházející z celé řady faktorů a kritérií, které nelze apriorně uspořádat a podat nějaký jednoznačný návod na to, koho si vybrat. Proto se zde pokusíme alespoň o orientační naznačení toho, co a jak je vůbec na trhu možné pořídit.

Komutované připojení

Začněme nejprve u situace, kdy se určitý subjekt chce připojit k Internetu proto, aby mohl být konzumentem jeho služeb, neboli aby sám mohl využívat to, co na Internetu nabízí jiné subjekty. V takovém případě připadá v úvahu jako první možné řešení tzv. komutované připojení (neboli připojení telefonické, realizované prostřednictvím modemů a veřejné telefonní sítě). Je k tomu nutné mít počítač vybavený vhodným modemem a pak již jen k dispozici (pevnou) telefonní linku. Přenosová rychlost, které lze takto dosáhnout, je max. 56 kilobitů za sekundu (na kvalitní lince, s kvalitním modemem, proti digitální ústředně), což vcelku postačuje pro jednoho uživatele na jednom počítači. Jen jako nouzové řešení to lze využít i pro připojení celé sítě s více uživateli (např., 2 až 3 počítačů v malé firmě).

Výhodou je malá počáteční investice (kromě počítače jen vhodný modem), nevýhodou pak nižší spolehlivost (nemusíte se dovolat zrovna když to nejvíce potřebujete), a také zpoplatnění závislé na čase - i když využijete zlevněný telefonní tarif Internet 2001, platíte úměrně času po který vaše připojení trvá, bez ohledu na to zda a jak jej fakticky využíváte. Je to ostatně přesně stejný princip jako u běžného telefonního hovoru, kde se vás telefonní operátor také neptá, zda mluvíte či do telefonu mlčíte a zkasíruje si vás za provolané minuty. Další nevýhodou je také dočasný charakter spojení - k Internetu se tímto způsobem připojujete tehdy, když se to hodí vám, ale nemusíte být zrovna připojeni tehdy, když vás potřebuje kontaktovat někdo jiný. Zcela nevhodný je pak tento způsob připojení v případě, kdy chcete sami na Internetu něco nabízet, nebo alespoň vystavovat (například jen své vlastní WW stránky). Pak totiž musí být vše dostupné trvale v čase.

Další variantou je mobilní komutované spojení - je v principu shodné s právě popisovaným, až na prvek mobility, který vám umožňuje připojovat se skutečně odkudkoli v dosahu mobilní sítě. Opět je ale toto připojení zpoplatňováno způsobem závislým na době připojení, navíc celková cenová hladina je zde přeci jen výrazně vyšší než u připojení přes pevnou síť. Časově závislý charakter zpoplatňování změní až využití technologie GPRS v mobilních sítích - zde budou uživatelé platit nikoli podle doby připojení, ale podle faktického využití přenosů (přesněji: podle objemu skutečně přenesených dat).

Ještě další variantou komutovaného připojení je připojení skrze síť ISDN. Jde v zásadě o stejné využití pevné telefonní sítě jaké bylo popisováno v úvodu tohoto odstavce, pouze s tím rozdílem že vše probíhá digitálně a vyšší rychlostí (až 2x 64 kbps). Podstatně rychlejší je navazování spojení a přihlášení k Internetu, které u ISDN trvá cca 2 vteřiny (jinak cca 30 vteřin) . Další výhodou je i větší spolehlivost, nevýhodou naopak časově závislý způsob zpoplatňování, stejný jako u běžné pevné telefonní linky.

Pevné připojení

Většinu nevýhod komutovaného připojení odstraňuje takové připojení, které má trvalý charakter v čase (tzv. trvalé připojení, neformálně označované jako "pevná linka"). U takovéhoto připojení nemá smysl jej zpoplatňovat podle jeho délky v čase, která je vlastně vždy stejná - místo toho je trvalé připojení zpoplatňováno buď paušálně nebo podle objemu skutečně přenesených dat (pak se také říká že jde o tzv. "počítanou linku"). Výhodnost obou těchto způsobů zpoplatňování je závislá na charakteru přípojky - paušální způsob se obvykle volí tam, kde jsou přenosové schopnosti příslušné přípojky využívány "nadoraz", tj. blízko její maximální možné propustnosti, a cena se volí úměrně této propustnosti (přesněji: podle přenosové rychlosti přípojky).

Naproti tomu u takových přípojek, které sice mají vysokou propustnost, ale jsou využívány jen nárazově resp. příležitostně, by se uživatel nedoplatil. Pak je naopak rozumné zpoplatňovat takovouto přípojku podle objemu skutečně přenesených dat. Příkladem mohou být přípojky realizované prostřednictvím kabelové televize, či bezdrátové přípojky, které často nabízí velmi vysoké přenosové rychlosti (např. v řádu stovek kilobitů až megabitů za sekundu).

Významnou předností tarifikace (zpoplatňování) podle objemu skutečně přenesených dat je to, že poskytovatelé připojení zde mohou nabízet svým zákazníkům různě koncipované "tarifní programy" (podobně jako u mobilních telefonů). Princip zpoplatňování podle objemu přenesených dat totiž v praxi vypadá tak, že uživatel platí určitou měsíční paušální částku, ve které je zahrnut přenos určitého objemu dat. Pokud tento objem překročí, platí za objem přenesený navíc, například 4,- Kč za 1 MB (nebo 4000,- Kč za každý GB apod.). Je to skutečně obdobné jako u tarifních programů mobilních telefonů, kde je také určitý počet minut hovoru zahrnut v měsíčním paušálu, a všechny minuty provolané navíc se platí samostatně, podle určité sazby. Výhodou je, že poskytovatel připojení zde může vyjít svému zákazníkovi velmi vstříc a nabídnout mu opravdu širokou škálu různých tarifů, resp. způsobů zpoplatnění, třeba včetně takového tarifu který ve své paušální složce neobsahuje žádný objem dat, a tak se veškerá přenesená data platí samostatně.

Ze všeho nejdůležitější je ale skutečnost, že díky konkurenci je dnes na trhu široký výběr nabídek trvalého připojení. Uživatelé si tak mohou volit podle toho, co je pro ně nejvýhodnější. Někdy si mohou dokonce volit i různý způsob zpoplatňování u jednoho a téhož způsobu připojení. Pokud jde o technické provedení pevného připojení, také zde připadá v úvahu celá řada možností, od pronájmu pevného telekomunikačního okruhu, přes veřejné datové sítě, sítě Frame Relay či dokonce ATM, až po různá bezdrátová řešení.