Řešení s tenkým klientem
Další možností, která připadá v úvahu pro fungování ASP modelu, je řešení které světu přinesla Java. Jde o řešení založené na následující myšlence: aplikace, kterou chce uživatel používat, je jako kód (program) umístěna na centrálním serveru, v našem případě u subjektu ASP. Jakmile s ní nějaký uživatel chce začít pracovat, je tato aplikace přenesena po síti až k uživateli na jeho počítač a zde je spuštěna a používána. Ptáte se v čem se to liší od tradičního způsobu provozování aplikací přímo u uživatele? Zejména v tom, že jde o aplikace "na jedno použití", které se stáhnou od ASP k uživateli až na základě jejich skutečné potřeby, a jakmile tato potřeba přestane být aktuální, jsou z uživatelova počítače jednoduše smazány. Tím uživateli odpadá veškerá starost o udržování aplikací, o jejich systémovou správu atd., a samozřejmě také nutnost pořizovat si aplikace do svého vlastnictví.
V praxi přitom nemusí jít o "stahování" celých rozsáhlých aplikací, protože to i při rychlosti dnešních sítí přeci je může trvat neúnosně dlouho. Místo toho mohou být aplikace již dopředu vytvářeny s vědomím toho, že budou používány právě popsaným způsobem, a optimalizovat objem toho, co musí být přenášeno a kdy. Konkrétně to může být zařízeno tak, že na počátku si uživatel musí stáhnout jen relativně malé "jádro", se kterým začne pracovat. Jakmile pak chce použít nějakou funkčnost kterou toto jádro samo není schopné zajistit, samo si "stáhne" další nezbytnou součást sebe sama, přiinstaluje ji a pak použije - přičemž celé toto "doinstalovávání za chodu, podle skutečné potřeby" může být pro uživatele zcela transparentní, neboli neviditelné. Další možnou a poměrně častou variantou je to, že k uživateli je postupně či naráz stažena pouze část celé aplikace, zatímco její zbývající část zůstává a funguje na příslušném serveru, přičemž obě tyto části spolu spolupracují stejně jako v architektuře klient/server (tj. lze si představit, že k uživateli se stahuje a běží u něj pouze klientská část aplikace, fungující na bázi modelu klient/server).
Snad netřeba zdůrazňovat, že této variantě musí být používaná aplikace přizpůsobena, tj. musí s ní dopředu a explicitně počítat.
Na závěr tohoto odstavce ještě malé terminologické odbočení: pod pojmem "tenký klient" je správně označováno takové řešení na straně uživatele, které nepočítá s žádným pevným instalováním uživatelsky orientovaných aplikací. "Tenký klient" je zařízení vybavené pouze minimální funkčností postačující k tomu, aby si vše ostatní dokázalo stáhnout (na základě skutečné potřeby) ze sítě a pak to spustit. Jazyk Java je přitom jen jeden z možných formátů, ve kterém se mohou takovéto aplikace do tenkých klientů stahovat. V praxi se ale pojem "tenký klient" používá i v jiných souvislostech - například i pro označení zařízení schopných fungovat způsob popsaným v předchozím odstavci (tedy s grafickým terminálovým přístupem). Odlišnost je zásadní: v případě terminálového přístupu (řešení na bázi ICA či MS Terminal Serveru nebo X Window) běží celá aplikace na serveru. V případě (skutečného) tenkého klienta buďto běží celá aplikace u uživatele, nebo zde běží alespoň nějaká její část (a zbytek na serveru).
Řešení na bázi WWW
Velmi používaným řešením je i zpřístupnění aplikací prostřednictvím World Wide Web-u. Jde o řešení které předpokládá existenci WWW browseru na straně uživatele a využívá jej jako univerzální prezentační platformu, prostřednictvím které prezentuje (předkládá) uživateli své výstupy (a také od něj získává své vstupy). Konkrétně to znamená, že příslušná aplikace musí předkládat WWW browseru své výstupy v takovém formátu, v jakém je on očekává a je schopen zpracovat, tedy v podobě WWW stránek. Tyto WWW stránky pak mohou obsahovat odkazy na další stránky a také nejrůznější vyplňovací formuláře, prostřednictvím kterých uživatel zadává své vstupy. Z druhé strany tento způsob fungování znamená, že příslušná aplikace musí být buď speciálně vyvinuta pro právě naznačený způsob fungování. Pokud jde o již existující aplikaci, která s něčím jako je generování WWW stránek nepočítá (nebo o aplikaci, která počítá s tím, že ji uživatelé budou využívat i jinak než skrze WW), stále ještě připadá v úvahu jiné řešení - speciálně vyvinutá brána, která zajišťuje potřebné provázání mezi aplikací a světem WWW.
Jak ukazují průzkumy (viz box "Jaké aplikace jsou využívány skrze ASP model?"), uživatelé většinou dávají přednost právě této variantě.
 |