Je to v souladu s direktivami EU?
Je tedy všechno v pořádku a v souladu se zájmy uživatelů i s požadavky EU, kterými se chceme řídit? Odpůrci odkladu to rozhodně popírají. Argumentují tím, že liberalizace bez volby operátora je liberalizací pouze formální, která nepřinese významnější nástup konkurence, a tudíž ani požadovaný efekt (pokles cen, větší dostupnost služeb, větší vstřícnost operátora atd.). Konkrétním věcným argumentem je i poukaz na připravenost samotného Telecomu dostát povinnosti volby operátora - je-li termín liberalizace (1.1.2001) znám od roku 1994, proč se na něj Telecom nepřipravoval? Proč pak byl svěřen do rukou zkušeného strategického partnera, který jej měl na liberalizaci trhu připravit?
Zajímavým argumentem proti dvouletému odkladu je i stanovisko EU. V direktivě 98/61/EC a v dalších relevantních dokumentech se sice opravdu hovoří o možnosti odkladu volby operátora, ale jsou zde uvažovány dvě jeho varianty - tzv. jednorázová volba a trvalá předvolba. No a direktiva EU umožňuje odložit nejvýše o dva roky pouze trvalou předvolbu, ale nikoli předvolbu jednorázovou.
Odborné stanovisko EU je v tomto směru jednoznačné, a velmi pregnantně jej formuloval generální ředitel EU pro mezinárodní regulační otázky pan Richard Harris, ve svém vystoupení na konferenci České, maďarské a polské telekomunikace, v pondělí 27. března 2000 v Praze:
"Liberalizace znamená dostupnost licencí … a v oblasti hlasových služeb znamená, že je umožněno propojování za rozumných podmínek a je umožněna volba operátora."
Zdůvodněním je konstatování, že bez alespoň jednorázové volby není možná žádná faktická konkurence.
Naši poslanci však dali zapravdu názoru, že plná liberalizace nevyžaduje volbu operátora ani ve své jednodušší (jednorázové) variantě, a nedali ani na výtky, že podmínky propojování a další technické aspekty navrhovaného zákona také nejsou v zákoně uspokojivě vyřešeny. Schválili totiž ve třetím čtení takovou verzi návrhu telekomunikačního zákona, která odkládá povinnost pro dominantního operátora zavést jednorázovou předvolbu o rok a půl, a trvalou předvolbu (a přenositelnost čísel) o dva roky.
Senátoři se však rozhodli názor poslanců poopravit, v tom smyslu že lhůty odkladů by měly být zkráceny o šest měsíců. Ani to samozřejmě není v souladu s předchozími proklamacemi o plné liberalizaci ke konci roku 2000, ani s naším závazkem řídit se požadavky EU. Fakticky ale výrok Senátorů nemusí ještě nic znamenat, protože nová podoba návrhu přijatá Senátem se vrací do Poslanecké sněmovny. Ta jej může odmítnout (neboli přehlasovat verdikt Senátu a vrátit se ke svému původnímu návrhu), a k tomu jí stačí nadpoloviční počet hlasů všech poslanců (tedy alespoň 101 hlasů). Poslanecká sněmovna by se k novému hlasování o vráceném návrhu zákona měla dostat na své květnové schůzi.
Ať už ale dopadne hlasování ve Sněmovně ve prospěch původního odkladu o rok a půl resp. dva roky, nebo ve prospěch odkladů o šest měsíců kratších, jedno se v době psaní celé této cover story (v dubnu) zdá být jisté: bude to politické rozhodnutí, nikoli rozhodnutí vycházející z reálných možností, a určitě to nebude rozhodnutí ve prospěch občana této země, který si od liberalizace telekomunikací sliboval brzkou možnost svobodného výběru, nižší ceny, větší dostupnost a kvalitu služeb, i větší vstřícnost operátorů.
Poznámka pod čarou: Poslanecká sněmovna nakonec přehlasovala Senát a prosadila tak svůj původní návrh. Tedy: jednorázová provolba od poloviny roku 2002, trvalá předvolba a přenositelnost čísel od konce roku 2002.