Internetový terminál

Osobní počítače dodnes nabízí nejvyšší dosažitelný komfort uživatelům při jejich práci s Internetem i mimo něj. Přesto však mají několik nevýhod, kvůli kterým je do budoucna docela pravděpodobné, že přestanou být nejpoužívanějším typem zařízení pro přístup k Internetu a jeho službám.

Nejvýznamnějším z těchto důvodů je jejich nízká mobilita. Samozřejmě dnes existují přenosné počítače (v provedení tzv. notebooků), schopné fungovat i v terénu nezávisle na napájecí síti. Stále to však jsou zařízení příliš velká a těžká na to, aby je lidé nosili všude při sobě a také je všude skutečně používali, stejně "všudypřítomně", jako například mobilní telefony.

Další nevýhodou klasických osobních počítačů je jejich relativně vysoká pořizovací cena - ta sice neustále klesá, ale na druhé straně je stále podstatně vyšší než třeba cena mobilního telefonu. Pro mnoho lidí je tato cena stále ještě neúnosně vysoká.

Cena osobních počítačů přitom úzce souvisí s jejich další nevýhodou, kterou je vysoká univerzálnost: na osobním počítači lze provozovat prakticky jakýkoli program, ale je otázkou, zda to uživatel skutečně chce a potřebuje. Právě v případě práce s Internetem je mnohdy univerzálnost zvyšující cenu zbytečná a potřebám uživatelů by bohatě postačilo menší, lacinější a také mnohem více mobilní zařízení jednoúčelového charakteru, specificky optimalizované pro potřeby práce s Internetem. Takováto zařízení se již začínají objevovat na trhu, a je jich dokonce celá široká škála.

Na jednom konci této škály se jedná o zdokonalené mobilní telefony s poněkud větším dispelejem, které již začínají přerůstat do kategorie tzv. osobních organizérů (zařízení PDA, neboli Personal Digital Assistent). K nim lze počítat například oblíbený Palm Pilot či Psion. Z druhé strany celé spektrum doplňují zařízení vzniklá z klasických osobních počítačů jejich další miniaturizací - jsou to tzv. PC do dlaně (handheld PC), která se stále snaží být univerzální co do svých možností, ale pro některé tradiční účely se již přestávají hodit (kvůli svým rozměrům nikdy nebudou mít plnohodnotnou klávesnici pro psaní rozsáhlejších textů, ani dostatečně velký displej například pro práci s grafikou).

Pro úplnost je vhodné se zmínit i o dalších zařízeních, která do zmiňovaného spektra také určitě patří. Jde například o zařízení, která původně neměla s počítači a Internetem mnoho společného, ale dnes jsou specifickým způsobem rozšiřována tak, aby s Internetem mohla pracovat. Jde například o klasické (stolní) telefonní přístroje, vybavené vhodným displejem a schopné brouzdat se Internetem a jeho WWW stránkami (a samozřejmě i schopné využívat možností internetové telefonie). Dalším příkladem, který dnes působí stále ještě jako sci-fi, je zabudovávání jednoúčelových počítačů do zařízení typu ledniček, kávovarů, mikrovlnných trub apod., tak aby tato zařízení mohla být napojena na Internet - třeba proto, aby si vaše lednička mohla za vás sama objednat to, co jste ráčili zcela zkonzumovat. Nebo aby jste si jako uživatelé mikrovlnné trouby mohli nechat poradit přímo od ní vhodný recept na to, co si chcete připravit k jídlu.

Zůstaneme-li více při zemi, pak je nutné se zmínit i o dalších "nepočítačových" zařízeních, která se již dnes používají pro přístup k Internetu. Jde např. o tzv. set-top boxy, které si lze představit jako jednoúčelová zařízení uzpůsobená právě práci v Internetu, zejména prohlížení WWW stránek a práci s elektronickou poštou. Nemají však vlastní monitor, místo něj se připojují k běžnému televiznímu přístroji a využívají jeho zobrazovacích schopností. Set-top boxy přitom nemusí být vybaveny ani klávesnicí a místo ní používají virtuální klávesnici zobrazovanou na vyžádání na obrazovce. Na rozsáhlejší psaní textů to samozřejmě není, ale například pro vyplnění nějakého formuláře na WWW stránce či příležitostné sepsání emailu to může plně postačovat.

Ještě další zajímavou kategorií specifických zařízení pro práci s Internetem jsou tzv. Web pad-y. Ty si lze nejlépe představit jako "odtržené displeje" od notebooků, doplněné o další část (tzv. základnovou stanici) se kterou jsou propojeny bezdrátovým způsobem na vzdálenost v řádu až desítek metrů. Takováto zařízení jsou určena zejména pro prohlížení WWW stránek, a jejich velkou předností je to, že se s nimi můžete pohybovat v dosahu základnové stanice - například si můžete sednout do křesla a zde si v klidu a pohodlí přečíst nějaký zajímavý článek na Internetu. Jistě vás napadne, že takováto zařízení by mohla být využita i k dalším účelům, například pro čtení knih v elektronické podobě. I na tom se samozřejmě již pracuje.

Udělejme si ale malý závěr z výše uvedených řádek. Vývoj jednoznačně spěje k tomu, že lidé budou mít přístup k Internetu a jeho službám skutečně odkudkoli, nejen z kanceláře, školy či domova, ale také odkudkoli z terénu, z lavičky v parku, z jedoucího auta či vlaku apod. - podobně jako dnes mohou odkudkoli telefonovat pomocí mobilních telefonů. V odborné terminologii se pro takovouto možnost "přístupu odkudkoli" vžilo označení "pervasive computing" - i když relevantní je zde především přívlastek "pervasive" (doslova "všudypřítomný"), a slůvko "computing" naopak začíná být poněkud matoucí, protože již dávno nemusí jít o žádné "počítání".